"Jo, a ve sklepě bychom chtěli operní sál," řekl kazašský prezident Nursultan Nazarbajev britskému architektu Lordu Normanu Fosterovi po čtyřech měsících, co začal navrhovat obří "pyramidu míru" uprostřed kazašské stepi.
Známý architekt však nezahálel a výsledkem je 62 metrů vysoká stavba, která vyrostla hned za prezidentským palácem a kterou inženýři a stavitelé za pomocí vojska stavěli pouhopouhých osmnáct měsíců.
Pyramida míru ve stepi
Astana by se dala přirovnat k brazilskému hlavnímu městu Brasílii. Leží uprostřed stepi, kam jí autoritářský prezident Nazarbajev přesunul v roce 1997.
Do výstavby města na zelené louce nalil miliardy a miliardy dolarů. Těch má z ropy, zemního plynu a různých kovů, které se v deváté největší zemi světa těží, spoustu.
Pyramida je však první budouvou, kterou navrhoval světoznámý západní architekt. Mezi Fosterovy děti patří třeba skleněná kopule nad berlínským Reichstagem nebo věž Swiss Re v Londýně, které se říká "gherkin".
Kazachstán jako globální hráč
Nazarbajev ve své pyramidě hostí kongres světových náboženských vůdců a sní o tom, že se jednoho dne jeho zem stane globálním hráčem ve světové politice, a ne jen jedním z mnoha postsovětských států, který má hodně ropy.
Jedenasedmdesátiletý Sir Foster do pyramidy kromě kanceláří, knihovny, muzea a univerzity vecpal operní sál pro 1500 diváků, visuté zahrady i obří átrium, do kterého přes den září svislý pruh barevného slunečního světla.
"Bylo to docela náročné," řekl architekt agentuře Reuters v telefonickém rozhovoru. "Většinou se na takový kulturní projekt počítá s šesti až osmi lety času."
Chceme Glyndebourne
"Jestli někdo řekne: chceme tady konferenční prostory, veřejný prostor, univerzitu, výstavní halu a kdoví co ještě a chceme to postavit do dvou let, víte, najednou se vám zrychlí puls, až málem lapete po dechu," říká architekt.
"A když vám po čtyřech měsících řeknou, že by dovnitř umístili Glyndebourne (velký operní sál), ale chtěli by jej umístit pod zem...," odmlčel se.
Pro architekta, který je znám používáním neutrálních barev a skla nebo oceli, bylo výzvou také to, že budova nemá téměř žádná okna, pouze špici z barevného skla.
Na modrožluté špičce září malby britského umělce a dlouholetého Fosterova spolupracovníka Briana Clarka.
Opera v podzemí je převážně červená. Možná, že nebe a peklo není zrovna nejlepší srovnání, ale Foster sám hovoří o stavbě v symbolických termínech.
Infobox
Zajímavé stavby:
- Král mrakodrapů? Musíte ho hledat
- Bangkok otevírá superletiště budoucnosti
- Ekologové varují před umělými ostrovy
- Výtahem do Alp? Za deset let to půjde
Levá nová, pravá stará
Architekt odmítl komentovat další architektonické skvosty nové Astany, ale jeho pyramida stejně stojí mimo ostatní stavby, nedaleko prezidentova paláce.
Řeka Išim, na jejímž levém břehu stojí kromě pyramidy i Nazarbajevův dům, ministerstva nebo různé monumenty, odděluje nové město od "zbytku světa" - starého jádra města s věžáky ze sovětských dob.
Vítr kolem sviští celý rok, teploty kolísají mezi 40 v létě a -40 v zimě, mimochodem počasí je dalším faktorem, se kterým museli stavitelé počítat.
Návrat sovětské architektury
Většina nových budov v Astaně se leskne a ohromuje oko návštěvníka spletitými kolonádami a dalšími marnotratnými vymoženostmi. Architekti to nazývají postmodernou.
Stále častěji se objevuje trend, obnovit opět sovětskou architekturu. Jeden nový mrakodrap je například nápadnou replikou jednoho ze "stalinských věžáků" v Moskvě.
Stojí ovšem tady, na místě, kde stál největší počet komunistických gulagů v celém Sovětském svazu, kam nechal komunistický diktátor přemístit mnoho národů a kde miliony lidí zemřely.
"Pro britského architekta je fakt, že své vize můžete vidět zhmotnělé během osmnácti měsíců, něco naprosto neuvěřitelného," říká pro Reuters odborník na architekturu Hugh Pearman.
Rychlost si vybrala svou daň
Jenže spěch si vybral také svou daň. Trhliny na střeše, ulomené skleněné panely a všude spousta prachu a stavebního odpadu. To je však pro Kazachstán typické.
"Samozřejmě je ještě spousta věcí, které je nutno dokončit, opravit a uklidit," uznává Foster.
Pearman, který se byl na výstavbu podívat, ji popisuje jako jednu z nejhrůznějších, co se týče bezpečnostních standardů.
Jenže stavitelé v zemích jako Kazachstán si musí vybrat - buď se přizpůsobí místním podmínkám, nebo tady nebudou stavět vůbec.
Kavárnička u Nursultana
Město kolem pyramidy, které navrhoval japonský architekt Kišo Kurokawa, se rozrůstá rychlým tempem. Přesto si ji obyvatelé zatím moc neoblíbili.
"Může pyramida vylepšit Astanu?" ptá se reportér Reuters Fostera. "Město teď nevypadá moc jako přátelské místo, spíše jako administrativní centrum," říká Foster a přemýšlí.
"Chtělo by to nějaké kavárničky nebo tak něco...ale teprve začínáme," hledí do budoucnosti optimisticky britský architekt.
