Abuja - V době, kdy je islamisté drželi jako svoje sexuální otrokyně, pro ně byly myšlenky na volnost zřejmě jediným únikem z nekonečné noční můry. Osvobození jim ale paradoxně mnoho svobody nepřineslo.
"Ty jsi jedna z těch, co byly provdané za Boko Haram," slýchávají. "Žádné z nich nemůžeme věřit," říkají o nich.
Ženám, které si prošly peklem každodenního znásilňování, zůstalo stigma. Jejich okolí se jich bojí. Obává se, že jim džihádisté "vymyli mozek". Že jsou poznamenané a pro ostatní nebezpečné.
Bez důvěry...
"Neexistuje tu žádná důvěra," svěřuje se nyní 25letá Hamsatu. Jí a o deset let mladší Halimu unesli v září 2014 ozbrojenci Boko Haram z nigerijského města Bama, ležícího poblíž hranic s Kamerunem. V lese zvaném Sambisa je pak drželi sedm měsíců, opakovaně je znásilňovali skoro každý den.
Hamsatu později porodila dceru, kterou teď vychovává v jednom z táborů spravovaných nigerijskou armádou, poblíž města Maiduguri.
O stan se dělí s několika ženami - mimo jiné i s Halimou, která vychovává tříletého sirotka jiné z obětí islamistů. Zástěnu mají sešitou s prázdných pytlů od cementu. Lidé se jich opatrně straní.
Server The Washington Post, který jejich příběh přinesl, uvádí, že podle oficiálních dat úřadů může být obezřetnost okolí namístě. Informace Dětského fondu OSN (UNICEF) ukazují, že 39 z 89 loňských sebevražedných útoků spojených s Boko Haram měly na svědomí ženy. Polovině z nich nebylo ani 18 let.
"Manželky Boko Haram", které osvobodila armáda nebo se jim podařilo uprchnout na vlastní pěst, tak mnohdy žijí pod ostrým dohledem bezpečnostních složek státu.
Řada z nich se po osvobození ze zajetí neměla ani kam vrátit. Z domovů některých z nich zbyl jen popel. Včlenit je zpět do společnosti se pro úřady stalo výzvou, ani ženy samotné si takto svůj návrat do "normálního života" zřejmě nepředstavovaly.
Z dítěte na otce...
Islamisté z Boko Haram v minulých letech unesli a proti jejich vůli drželi tisíce žen. Asi nejznámějším případem je únos 276 školaček z Chiboku. Generální tajemník OSN Pan Ki-mun loni znásilňování označil za přímou "taktiku" rozšiřování teroru.
"Tito lidé mají určité vnitřní přesvědčení, že jakékoli dítě, které počnou, převezme jejich ideologii," uvedl guvernér nigerijského státu Borno Kaším Šetima.
I na Hamsatinu dceru pohlížejí lidé s obavami. Podle Rachel Harveyové z organizace UNICEF lidé z některých nigerijských komunit věří, že v dětech koluje krev - přesvědčení - jejich otců. "Že se v určitém okamžiku - někdy v budoucnu - otočí proti své vlastní budoucnosti," vysvětluje.
"Jsou z nich jiní lidé"
Hamsatu byl před svým únosem vdaná, o svém skutečném manželovi už ale dlouho neslyšela. Když radikální hnutí v roce 2014 vtrhlo do jejího města, mnoho mužů na místě zabili. "Nevím, jestli je naživu," říká dnes.
Islamisté ji pak se skupinou asi 25 jiných dívek odvezli do lesa Samsita a přidělili ji do jedné z chatrčí. O několik dní později jí přidělili i nového „manžela“, jehož jméno si prý nikdy nezapamatovala. Od té doby jí nastaly dny plné násilí. Do chatrče za ní ale nechodil jen její nový "manžel", ale i řada jeho přátel. O několik týdnů později Hamsatu otěhotněla a díky svému stavu se posléze vzdala i jakékoli naděje na útěk.
Po měsících v zajetí přišlo osvobození, i když záchrannou akci moc nepřipomínalo, svěřila se serveru. Armáda podle výpovědí žen během svého tažení střílela všude kolem a pálila chatrče, uvnitř nichž ještě stále byly ženy. Některé z žen záchrannou operaci nepřežily. Ty, které zůstaly naživu, si prošly výslechem a osobní prohlídkou kvůli zbraním. Z rukojmích Boko Haram se staly "podezřelé osoby". Možné ohrožení státu.
Ženy, které měly možnost vrátit do svých domovů, armáda čas od času vytáhne na výslech na vojenskou základnu. Další – jako Hamsata a Halima – žijí ve vojáky střeženém táboře. Povolení ke vstupu od armády musí mít i zdravotníci.
"Existují tu obavy, že konvertovaly k ideologii Boko Haram," vysvětluje bamský radní Mohammed Ali Guja. "Jsou z nich jiní lidé," dodává.
