Snad nejvíce skepse ze všech státníků dává najevo český prezident Miloš Zeman. Podle něj se obnoví kvůli vítězství Tálibánu teroristické útoky po celém světě.
Některé země se s Tálibánem chystají jednat, jiné to odmítají. Většina ale trvá na jednom: Afghánistán už znovu nesmí být zemí, kde mají islamističtí teroristé své výcvikové tábory a odkud připravují útoky, jako byl ten z 11. září 2001.
Tálibán v době své první vlády ve druhé polovině 90. let hostil al-Káidu, včetně jejího šéfa Usámy bin Ládina. Po 11. září Spojené státy a Velká Británie provedly do Afghánistánu invazi, Tálibán svrhly a většina špiček al-Káidy se stáhla do úkrytů po útěku přes jeskynní komplex Tora Bora blízko pákistánských hranic.
Rozbití al-Káidy a smrt bin Ládina označuje současný americký prezident Joe Biden za hlavní a splněný cíl dvacetiletého amerického angažmá v Afghánistánu.
Experti se neshodnou v názoru na to, zda země znovu může být inkubátorem podobných hnutí, jako byla al-Káida. Vypadá to však, že Tálibán bude opatrnější, protože potřebuje z ekonomických důvodů mít navázané vztahy s některými státy - nejen s Ruskem nebo Čínou, ale například Saúdskou Arábií či Spojenými arabskými emiráty. Islamisté si nemohou dovolit zpřetrhat kontakty ani s Indií, která v Afghánistánu investuje a financuje projekty v mnoha provinciích.
Stále stejní fanatici
Za posledních dvacet let také výrazně pokročil vývoj sledovací a vojenské techniky. Pro Spojené státy je nalezení táborů teroristů a jejich následné bombardování jednodušší než dříve.
"Pobyt al-Káidy v Afghánistánu bude jednoznačně více tajný a méně oficiální. Tálibán ji nenechá založit výcvikové tábory, ale bude její členy držet v uzavřených prostorách s možností komunikace s okolním světem," říká expert na islamismus Ajmán Džavád Tamímí z Univerzity George Washingtona ve Spojených státech.
Přední francouzský odborník na džihádismus Jean-Pierre Filiu se domnívá, že Tálibánu půjde především a v první řadě o udržení moci v Afghánistánu. "Rozdíl mezi Tálibánem 2021 a tím z roku 2001 nespočívá v nějaké umírněnosti. Jsou pořád stejně fanatičtí, ale nechtějí už udělat strategickou chybu, jakou byla tehdy slepá podpora al-Káidy. Připravilo je to o vládu," cituje agentura AFP Filiua.
Francouz ale míní, že někteří představitelé al-Káidy jako její dnes už sedmdesátiletý vůdce Ajmán Zavahrí zůstanou pod ochranou Tálibánu, protože lídry obou organizací pojí dlouholetá osobní známost.
Al-Káida se po smrti bin Ládina a vypuzení z Afghánistánu rozpadla na volnou strukturu a jednotlivé skupiny, které vystupují pod jejím jménem, spojuje hlavně džihádistická ideologie. Organizace však nemá jednotné velení.
Podle Marka Čejky, autora knihy Korán, meč a volební urna, Tálibán sám o sobě globální hrozbu nikdy nepředstavoval a ani neměl větší ambice zasahovat do mezinárodní politiky.
"Je to kmenově-fundamentalistické hnutí vycházející ze specifických tradic, které se soustřeďuje prakticky výhradně na území Afghánistánu. Druhá věc je, že Tálibán může poskytovat jistou formu ochrany jiným radikálním skupinám. To v případě azylu pro al-Káidu před rokem 2001 souviselo s velmi specifickou solidaritou arabských a paštunských velitelů z dob společného boje proti sovětské armádě a jejímu afghánskému loutkovému komunistickému režimu v 80. letech. Oproti běžně zažité představě však nešlo zdaleka o bezproblémové spojenectví a Tálibán již tehdy litoval, že mu al-Káida nakonec přerostla přes hlavu," vysvětlil Aktuálně.cz Čejka.
Psychologická vzpruha
Al-Káida má v současnosti nejsilnější odnož na Arabském poloostrově, která působí v Jemenu. Ta vydala prohlášení, ve kterém uvítala převzetí moci Tálibánem v Afghánistánu. Stejně se vyjádřilo somálské islamistické hnutí al-Šabáb, které ovládá části této africké země.
Vítězství Tálibánu vyvolalo nadšení na sociálních sítích také mezi sympatizanty džihádistické ideologie. Patrné je to například v Pákistánu, kde se Tálibán těší podpoře i u části armády a zpravodajských služeb. Úspěch islamistů může pro radikály v celém světě být čímsi jako psychologickou vzpruhou.
"Stoupenci džihádu v jižní Asii, na Blízkém východě i v Africe oslavují a jsou po návratu Tálibánu k moci v transu. To, co bych nazval ekosystémem al-Káidy, oslavuje tento návrat také jako své vítězství," řekl agentuře Reuters analytik Asfandyar Mir z Centra pro mezinárodní bezpečnost na kalifornské Stanford University.
I podle Marka Čejky mohou současné úspěchy Tálibánu symbolicky podpořit řadu radikálních skupin, které na něj nemusí mít žádnou přímou vazbu, či dokonce mohou být ideově velmi odlišné.
Tálibán v posledních letech o al-Káidě mlčel. Prolomil to až v neděli jeden z mluvčích hnutí Muhammad Naím v rozhovoru pro saúdskoarabskou televizi. Prohlásil v něm, že Tálibán s al-Káidou žádné vztahy nyní nemá a nikdo z této organizace v Afghánistánu nepobývá.
