Podobně mluvil i další Trumpův sok z primárek Jeb Bush (mladší bratr bývalého prezidenta George Bushe): "Můžu vám garantovat, že Trump nebude nominantem Republikánské strany na prezidenta." Před volbami 2024 se už k takovým prohlášením z republikánů odvážil jen málokdo. Donald Trump stranu zcela ovládl.
Když v červnu 2015 ohlásil na eskalátorech Trump Tower svou prezidentskou kampaň, byl považován za naprostého outsidera. Byl vykreslován jako odpadlík, který nemá šanci zvítězit.
Americká konzervativní komentátorka Ann Coulterová (která se mezitím s Trumpem ve zlém rozešla) ve večerní show komika Billa Mahera vzbudila posměch publika, když jako jedna z mála predikovala, že největší šanci na vítězství v republikánských primárkách má právě Donald Trump.
Z nepřátel "největší kamarádi"
Republikáni, kteří se dnes tváří jako Trumpovi jeho největší podporovatelé (například senátoři Lindsey Graham nebo Ted Cruz), jej označovali za lháře a xenofoba, vykreslovali jej jako úhlavního nepřítele.
Hned v prvních debatách mezi republikánskými kandidáty však začal dominovat. Na jeho nezvyklý, ale často hulvátský styl jeho oponenti nebyli schopni reagovat. Postupně si na něm v debatách vylámali zuby všichni jeho protivníci, zejména Jeb Bush a Marco Rubio. Posledního jmenovaného si dnes Trump přivádí do druhé administrativy jako ministra zahraničí.
Trump ale nezískal popularitu mezi republikánskými voliči pouze svým buranským vystupováním, ale hlavně sliby o zastavení ilegální migrace. Hesla "Vybudujme zeď na hranici s Mexikem" a "Udělejme Ameriku znovu velkou" jej během pár měsíců vynesla na přední příčku průzkumů. Republikánům slíbil, že pokud bude prezidentem, "budou vyhrávat tak moc, až je vítězství bude nudit". Nakonec se mu podařilo zvítězit v primárkách se 41 státy. Jeho poslední protivník Ted Cruz získal států 11.
Tím ale ještě Republikánskou stranu neovládl, spousta předních členů jej odmítla podpořit. Mnoho z nich totiž pozurážel, jako například již zesnulého senátora a válečného veterána z Vietnamu Johna McCaina, který strávil po svém sestřelení nad Hanojí v roce 1967 pět let ve vietnamském zajetí. O něm prohlásil, že je válečným hrdinou pouze proto, že jej zajali. "Mám radši vojáky, kteří se nenechají zajmout," dodal.
Ani po svém prvním vítězství proti demokratce Hillary Clintonové však nelze říci, že by stranu ovládl. Čelné osobnosti strany neváhaly s drsnou kritikou a jeho návrhy mnozí z nich nepodpořili. Zmíněný John McCain mu vrátil drtivý úder, když se Trump na půdě Senátu pokoušel zrušit reformu zdravotnictví svého předchůdce Baracka Obamy, tzv. Obamacare. McCainův hlas pro "ne" tehdy shodil celé Trumpovo snažení pod stůl.
Cukr a bič
Trump tak začal metodu cukru a biče: své odpůrce začal nemilosrdně trestat a své podporovatele odměňovat. Trest si vysloužilnapříklad senátor z Arizony Jeff Flake, který se do Trumpa navezl za jeho nenávistnou antimigrační rétoriku. Trump ho poté shodil před jeho vlastním elektorátem v Arizoně a Flake se raději rozhodl v dalších volbách nekandidovat.
Někteří republikáni svůj postoj vůči Trumpovi časem obrátili. A odměna je neminula. Například Tedu Cruzovi, hlavnímu rivalovi z primárek 2016, pomohl znovu obhájit senátorské křeslo v Texasu. Když se potom na Cruzovu otočku tento rok ptali na stanici CNN, prohlásil: "Mohl jsem si vybrat. Buď jsem mohl být uražený a nechat promluvit mé zraněné ego, anebo pracovat společně s prezidentem pro dobro naší země," uvedl navzdory mnoha urážkám, které Trump o něm a jeho manželce v minulosti řekl.
A právě toto prohlášení je možná nejdůležitější pro pochopení, proč se Trumpovi později podařilo ovládnout celou Republikánskou stranu. Dal jim totiž vše, po čem tak dlouho toužili. Začal stavět zeď na hranici s Mexikem, na konci roku 2017 prosadil jedno z největších snížení daní, do konce svého prvního mandátu ještě stihl obsadit většinu Nejvyššího soudu konzervativními soudci. Ve Spojených státech se přitom o tuto instituci vede bitva mezi liberály a konzervativci už tři dekády.
Útok na Kapitol
Po útoku Trumpových podporovatelů na Kapitol 6. ledna 2021 se zdálo, že je s jeho politickou kariérou konec. Tehdejší lídr republikánské menšiny v Senátu Mitch McConnell řekl, že Trump je za útok "prakticky a morálně zodpovědný". Objevily se hlasy, že by se republikáni měli chopit "trumpovské" politiky, ale bez Trumpa.
Zvláště po kongresových volbách 2022, které nedopadly takovým vítězstvím, jaké republikáni očekávali, se začala skloňovat jiná nadějná jména. Trump se dokonce dostal v průzkumech pro republikánské primárky pod 50 procent. Bývalý republikánský senátor Judd Gregg předpovídal, že Trump nebude nominantem v dalších prezidentských volbách.
Záchranu hledali republikáni třeba u úspěšného guvernéra Floridy Rona DeSantise, který v květnu 2023 ohlásil svou prezidentskou kandidaturu. Už o tři měsíce dříve do boje o republikánského nominanta vyrazila bývalá velvyslankyně v OSN Nikki Haleyová, která nabízela jestřábí politiku vůči Rusku.
Všechno poukazovalo na pestrý souboj, ale Trump nakonec všechny kandidáty převálcoval. Paradoxně mu v průzkumech zřejmě nejvíce pomohla obvinění a soudní procesy, které z něj v očích republikánských voličů udělaly mučedníka. Po několika obžalobách jeho čísla znovu vystřelila nad 50 procent. Přestože odmítl chodit do předvolebních debat, získal v primárkách téměř všechny státy a nakonec ho podpořili i jeho republikánští soupeři.
Po porážce demokratky Kamaly Harrisové vstupuje do Bílého domu se silnějším mandátem než před osmi lety. Republikánská strana je nyní pod jeho vedením sjednocenější než za dob Ronalda Reagana, žádná silná "antitrumpovská" frakce nyní v ní neexistuje. Z deseti kongresmanů, kteří hlasovali pro druhý Trumpův impeachment po útoku na Kapitol, zbyli v Kongresu pouze dva.
Noví republikánští voliči
Trumpovi se ale podařilo něco, co snad žádnému jeho republikánskému předchůdci - rapidně změnil profil stranických voličů. Novým elektorátem je nyní pracující třída.
"Trump proměnil Republikánskou stranu. Když si vzpomenete na demokrata za časů Harryho Trumana, byl to dělník, který pracoval v továrně na automobily. Dnes tenhle dělník volí Trumpa", hodnotí politolog Charles Lipson. Důvodem je podle něj posun Demokratické strany k většímu progresivismu.
Trump rovněž v posledních volbách získal rekordní počet hlasů od Hispánců. Podle exit pollu NBC volilo Trumpa 46 procent Hispánců v tzv. swing states, tedy klíčových nerozhodnutých státech. Nikdo z předchozích republikánských kandidátů nezískal tolik hlasů od Hispánců jako právě Trump, který paradoxně postavil svou kampaň na zastavení ilegální imigrace právě z hispánských zemí.