Středoškolský učitel žije v malém městě v Lombardii, asi sto kilometrů východně od Milána. Právě tady, na severu země, propukl koronavirus v únoru nejsilněji z celé Evropy. Stále jsou tu tisíce nakažených.
Italský premiér Giuseppe Conte minulý týden oznámil, že země se od pondělí posouvá do takzvané "fáze dva", jejímž cílem je naučit se "žít s virem". Do práce se tak vrátilo prvních 4,5 milionu pracovníků, obnovila se průmyslová a zemědělská výroba, a to i v odvětvích, která nejsou klíčová pro chod země.
Italové nyní smějí v rouškách navštěvovat své příbuzné a blízké přátele žijící ve stejném regionu. Obchody, kadeřnictví, posilovny nebo kina ale zůstávají zavřené, stejně jako školy. Do těch se život vrátí až na podzim.
"Lombardie bude pravděpodobně poslední region, který se otevře. Nejvíc mi teď chybí moji studenti a normální život ve školství," uvedl pro Aktuálně.cz Bolpagni. Kvůli pandemii je doma už od 23. února. Celonárodní omezení volného pohybu vláda zavedla 10. března, jako první v Evropě. Během posledních dní ale počty nově nakažených v zemi klesají.
"Učení na dálku není ono, není to opravdová škola. Ale chybí mi i možnost se třeba svobodně projít s někým dalším, nejen sám. Fyzický kontakt s dalšími lidmi," vysvětluje. Jeden z jeho vzdálenějších příbuzných na koronavirus zemřel.
Jak si všímá deník Financial Times, některé dopady koronaviru na italská města budou mít mnohem delší trvání než samotná omezení životů jejich obyvatel. Primátor Milána Giuseppe Sala už například oznámil, že ve městě vznikne 23 kilometrů nových cyklostezek, aby se ulevilo přetížené veřejné dopravě. Řada obchodů nyní nabízí své zboží na internetu a výuku on-line si chce i do dalších školních roků zachovat třeba milánská technická univerzita.
Svobodně se obejmout
"Když je člověk dva měsíce zavřený, přehodnotí trochu svoje záměry a plány. Takže mně teď stačí mnohem méně než dřív. Jít se projít u nás do parku mi připadá najednou jako velká svoboda," odpovídá Bolpagni na otázku, na co se z částečného uvolnění přísných opatření těšil nejvíc.
Skromná přání má po týdnech v domácí izolaci také projektová manažerka v oblasti IT Francesca Romaniová. Se svojí rodinou žije v Grottaferratě na předměstí Říma, doma byli všichni od 9. března. "Šla jsem večer běhat. Poslední týdny jsem mohla jenom asi 200 metrů dokola kolem našeho domu a zahrady, včera jsem se odvážila kilometr na jih a na sever," popisuje zážitky z prvního dne po zmírnění zákazu vycházení. Pro sportovce se v Itálii od pondělí znovu otevřely také všechny parky.
"A dnes pojedu na návštěvu za rodiči, bydlí pět kilometrů odsud," těší se. Kromě svobody pohybu nejvíc postrádala právě kontakt s dalšími lidmi. "Možnost je obejmout. Třeba právě rodiče, vídala jsem je jen přes okno z ulice," dodává.
Větší počet chodců, cyklistů i aut v ulicích hlásí Italové z celé země. V Miláně lidé propukli ve spontánní oslavu s hudbou a zpěvem. "To se dělo spíš ve větších městech. Tady mi lidé přijdou opatrnější, dokonce víc než na začátku března," popisuje Bolpagni. On i Romaniová potvrzují, že drtivá většina lidí na veřejnosti nosí roušky. Jejich cenu nově reguluje vláda. Nesmí se prodávat za víc než půl eura (méně než 14 korun).
Via Nino Bixio, Milano. Meritiamo l’estinzione @ComuneMI @BeppeSala #Milano pic.twitter.com/8NpLPKQ3gD
— Cipe73 (@cipe73) May 4, 2020
"Všichni chodíme v rouškách, i když nikdo pořádně neví, jak je nosit a správně používat. Už to ani není divné, naše společnost se změnila," všímá si třiadvacetiletá Marianna Ragoneová. Studentka ze severoitalské Bologni měla v březnu nastoupit na pracovní stáž v Tunisku. Cestu do Afriky jí ale přerušila pandemie a ona zůstala u rodičů na jihu Itálie.
"Měla jsem štěstí, nemusím platit žádné účty ani nájemné," říká. "Je pro mě sice po letech nezávislého života těžké být znovu u rodičů, mnohem hůř jsou na tom ale desítky tisíc lidí, kteří přišli o práci. Tady na jihu v Kampánii je situace obzvlášť těžká, hodně lidí pracovalo na černo, v turismu nebo zemědělství," popisuje.
Svoboda čerstvých jahod
Italské hospodářství, třetí největší mezi evropskými státy platícími eurem, utrpí podle ekonomů kvůli koronaviru nejhorší propad od velké hospodářské krize ve 30. letech minulého století. Polovina oficiálně pracujících lidí nyní čerpá podporu od státu.
Kompletním zastavením turistického ruchu trpí také personál letišť. Na to největší v Itálii jezdila před pandemií manažerka bezcelních obchodů Nunzia Sorrentinová. Kvůli pandemii teď ale pracuje jen jednu až dvě směny týdně, navíc z domova. "Plat se mi snížil o polovinu a můj přítel přišel o práci úplně, takže nás to zasáhlo opravdu hodně," říká.
"Nikdy jsem si nemyslela, že navštívit mého otce o víkendu v Neapoli, projít se na trh pro čerstvé jahody nebo dát si pivo s kamarádkou znamená svobodu. Teď už to vím," vysvětluje.
Podle vládního nařízení si od pondělí může jezdit alespoň pro hotové jídlo do některé z restaurací, které je nově smí nabízet k odnosu domů. "V mojí čtvrti ale žádný podnik neotevřel, takže si dál akorát jednou týdně vyzvednu na internetu objednané potraviny v supermarketu a každý den se procházím," dodává.
Italská cesta zpět
4. května: Italové už mohou navštěvovat své příbuzné v rámci stejného regionu a jednotlivci mohou venku cvičit. Obnovil se provoz v některých odvětvích průmyslu a zemědělství. Roušky jsou povinné ve veřejné dopravě a společných vnitřních prostorách. Restaurace mohou nabízet jídla k odnosu s sebou.
18. května: Znovu se otevřou obchody, ne ale nákupní centra. První zaměstnanci se mohou vracet do svých kanceláří.
1. června: Restaurace budou moct v dvoumetrových rozestupech nabízet místa k sezení, možná bez obsluhy. Jednotlivě nebo s dostatečným odstupem budou moci obsluhovat zákazníky také kadeřnice a kosmetičky.
Září: Znovu se otevřou školy. Není zatím jasné, kdy se otevřou kina, divadla, hospody nebo pláže.
Cesta k běžnému životu bude v Itálii trvat ještě řadu měsíců. Není jasné, kdy bude znovu možné jít večer do klubu nebo do divadla. A obavy, navzdory postupnému uvolňování, panují mezi lidmi i dál.
"Známí mi říkali, že nechtějí ven, že se bojí. Záběry jako ty z Bergama, kde musela s rakvemi obětí koronaviru pomáhat armáda, na ně hodně zapůsobily," vypráví učitel Bolpagni. "Pořád s přáteli diskutujeme o tom, že když teď nebudeme opatrní, může se stát, že se nemoc vrátí. To by byla ekonomická katastrofa," je přesvědčený.
Podobně hovoří také Romaniová. "Bojím se stýkat se s lidmi, které neznám. Koronavirus je tu pořád s námi," vysvětluje. Pokud to bude jen trochu možné, ráda by na podzim vyjela na původně na duben naplánovaný cyklovýlet kolem jezera Lago di Garda. Do zahraničí se nechystá vůbec. "Rodiče mého muže mají u domu bazén, myslím, že léto strávíme tam," uzavírá.
