* Irácká vláda za poslední půlrok uzavřela dohody o těžbě na 10 ropných polích * Někteří politici kritizují kontrakty jako uspěchané a pro Irák nevýhodné * Obří kontrakty dostaly BP, Royal Dutch Shell i Lukoil
Bagdád - V Iráku se toho mnoho točí kolem ropy. Aby ne. Země je s odhadovanými zásobami ve výši 115 miliard barelů vlastníkem třetího největšího množství černého zlata po Saúdské Arábii a Íránu, navíc státní příjmy zajišťuje ropa z 95 procent.
Irácká ekonomika, to je s výjimkou zemědělství ropa, ropa a zase jenom ropa.
A ropa hraje roli také v nedělních parlamentních volbách, ve kterých si Iráčané potřetí od svržení Saddáma Husajna v roce 2003 zvolí své zákonodárce.
Mnozí z nich věří, že surovina, která jim teče pod nohama, zařídí, abych jejich životní úroveň začala po letech bídy a izolace konečně růst.
Dnes Irák těží denně něco přes 2,4 milionu barelů ropy. Minulý měsíc dosáhl export hodnoty 2 milionů barelů, což je nejvíce od roku 1990, kdy na příkaz Saddáma irácká armáda vtrhla do Kuvajtu a OSN kvůli tomu uvalila na Irák obchodní embargo.
Podle představ premiéra Núrího Malikího by za sedm let měl Irák denně těžit až dvanáct milionů barelů denně a pořádně tak plnit státní kasu.
Irácká vláda v posledním půlroce otevřela těžařům z celého světa dveře dokořán a podpis jednoho kontraktu stíhal druhý.
O těžbu z obřího pole Rumajlá na hranici s Kuvajtem se podělí British Petroleum (BP) a čínská společnost CNPC. Zdejší pole obsahuje přes 17 miliard barelů, BP slíbila investovat 15 miliard dolarů.
Kontrakt na těžbu v dalším velkém poli Západní Kurná s téměř 13 miliardami barelů získaly ruský Lukoil a norský Statoil. S napětím očekávaný závod o těžbu z pole Madžnún, kde je odhadem 12,6 miliard barelů ropy, vyhrály v lednu Royal Dutch Shell a malajsijský Petronas.
Irák nabídl kontrakty celkem na deset ropných polí, dostalo se například i na angolskou firmu Sonangol (Angola je po Nigérii, Alžírsku a Libyi čtvrtým největším producentem ropy v Africe).
Nasazené tempo a dojednané podmínky mají své kritiky.
"Staly se velké chyby. Lidé z Malikího vlády jsou politici, ne technokraté. Dělají vše v zájmu jejich strany. Podepsali kontrakty mezi jejich stranou a zahraničními firmami, ne mezi státem a firmami," řekl agentuře Reuters Hazím Aradží, blízký spolupracovník opozičního radikálního duchovního Muktady Sadra, jehož hnutí je součástí Iráckého národního spojenectví.
Kandidátem tohoto bloku na post ministra ropného průmyslu je Muhammad Bahr Ulúm.
Ten kritizuje současnou vládu, že příliš spěchala s kontrakty v předvolebním období. Měla se podle něj zaměřit na krátkodobé smlouvy na rekonstrukci rafinérií a ropovodů a teprve potom vyjednávat o kontraktech na těžbu s lepšími podmínkami pro Irák.
Blok Právní stát premiéra Núrího Malikího je favoritem voleb, nicméně ti Iráčané, kteří nejsou spokojeni s rychlostí a podobou ekonomické obnovy země, patrně dají přednost buď Iráckému národnímu spojenectví nebo seskupení Irakíja, který vede bývalý premiér Ijád Alláví.
28 milionů obyvatel Iráku nezačne bohatnout z ropy zítra ani pozítří..
Ropovody, rafinérie, zásobníky a vůbec veškeré technické zařízení je ve velmi špatném stavu. V důsledku osmileté války s Íránem (1980 až 1988), dvou válek s USA (v roce 1991 a pak 2003) a také kvůli mezinárodním sankcím v devadesátých letech. Velká část peněz inkasovaných za ropu v minulosti během Saddámovy vlády plynula do armády a na zbrojení.
Navíc povstalci a odpůrci nové vlády často kladou bomby na ropovody. Terčem pumového útoku se také několikrát stala rafinérie v Bajdží severně od Bagdádu. V posledních měsících se nicméně bezpečnostní situace zlepšila.
Irácká invaze do Kuvajtu v roce 1990 a následná drtivá porážka od mezinárodní koalice vedené USA byla způsobena hlavně ropou.
Saddám tehdy obvinil Kuvajťany, že kradou iráckou ropu z pole Rumajlá na hranicích a že překračují dohodnuté kvóty na těžbu, takže snižují ceny ropy na trhu a tím ruinují iráckou ekonomiku.
Okupací Kuvajtu a zabráním jeho velkých ropných nalezišť pak zamýšlel Saddám financovat hospodářskou obnovu Iráku po vyčerpávající válce s Íránem. Namísto toho Irák upadl do ještě větší ekonomické mizérie, která trvá vlastně doposud.
"Padesát procent Iráčanů žije ve velké chudobě, přestože jsou obyvateli potenciálně jedné z nejbohatších zemí světa," řekl na mítinku viceprezident Tárik Hášimí, který kandiduje za blok Irakíja.
Výhodou je, že ropa v Iráku je oproti jiným zemím poměrně snadno dosažitelná, a těžba tak není příliš nákladná.
Ropné zásoby jsou soustředěny především na jihu v okolí druhého největšího města Basra a pak na severu v místech, kde se stýkají území obydlená Kurdy a Araby.
Obrovské zásoby v okolí Kirkúku jsou předmětem vášnivých sporů. Kurdové chtějí Kirkúk připojit ke své autonomii, vláda v Bagdádu a převážná část arabského obyvatelstva to odmítá.
V sázce je mnoho. Ropné pole nedaleko Kirkúku obsahuje podle odhadů 8,5 miliard barelů černého zlata.
