Bagdád – Nebezpečí, žádná sociální spravedlnost a nerovnoprávné postavení, politická a ekonomická nestabilita. To jsou hlavní důvody, které loni přiměly desetitisíce Iráčanů vydat se na nebezpečnou cestu do Evropy.
Některým z nich se ale brzy sen o životě na Západě rozplynul a rozhodli se vrátit zpět. Realita byla nakonec těžší, než očekávali.
Ve své nové zprávě "Migrační toky z Iráku do Evropy: důvody pro migraci“ to uvedla Mezinárodní organizace pro migraci (IOM).
Studii zpracovala na základě rozhovorů s 86 Iráčany, kteří loni přišli do Evropy a následně se rozhodli vrátit zpět do Iráku.
Idealizované představy o životě v Evropě
"Většina migrantů uvedla, že život v Evropě byl idealizován a realita byla těžší, než očekávali. Hlavními důvody jejich zklamání a frustrace byla délka a nepředvídatelnost azylového řízení a dále životní podmínky, které se odvíjely od přijímacího systému v cílové zemi," vysvětluje IOM.
"Migranti jsou v šoku, protože život v cílové zemi je zcela odlišný od jejich představ," přiznal jeden z dotazovaných Iráčanů.
Mezi hlavními důvody pro návrat domů na Blízký východ pak migranti jmenovali zejména zdlouhavé azylové řízení s nejistým výsledkem a také to, že nemohli podporovat své rodiny zpátky doma. Někteří byli zklamaní, jiní sice spokojení, ale museli se vrátit například kvůli rodinné tragédii.
Běženci vnímali Evropu jako otevřenou a spravedlivou
Důvodů, proč si běženci v prvopočátku vybrali za cílovou destinaci zrovna Evropu, bylo také několik. Kloubila se v nich potřeba a příležitost. Podle zprávy zpravidla neviděli ve svém okolí žádnou alternativu a země "starého kontinentu" považovali za otevřené a k běžencům přívětivé. Kontinent byl také vnímán jako bezpečný, rovnoprávný a sociálně spravedlivý.
To všechno dohromady pro uprchlíky představovalo nižší riziko i menší náklady na cestu.
Konkrétní zemi si pak běženci vybírali nejčastěji podle toho, zda už v ní bydlel nějaký z jejich příbuzných, a také podle možností k získání povolení k pobytu.
Informace, na jejichž základě si představy o Evropě a konkrétních zemích vytvořili, přitom získávali převážně z doslechu. Na oficiální zdroje moc nespoléhali.
Přes milion uprchlíků
Podle organizace v roce 2015 do Evropy dorazil více než milion běženců. Iráčané představovali třetí největší skupinu, asi deset procent z nich. "Téměř 85 tisíc jich po moři do Řecka dorazilo jen za období druhé poloviny roku 2015," uvedl vedoucí irácké mise IOM Thomas Lothar Weiss.
Porozumět důvodům odchodu běženců je podle něj důležité i proto, aby se podařilo lépe vyřešit jejich problémy už přímo v Iráku.
"Jedním z klíčových zjištění této zprávy je spletitost faktorů, které vytlačily nebo naopak táhly Iráčany z jejich země. Obavy o bezpečnost byly napojeny na řadu faktorů, současná krize byla jenom jedním z nich," řekl Weiss.
Útěk z Česka do Německa
V českých médiích se o Iráčanech v posledních měsících mluvilo zejména v souvislosti se skupinou běženců, kteří byli dopraveni do Česka, ale později odešli do Německa. Pět z nich tam smělo zůstat díky příbuzným, dalších 17 získalo církevní azyl od Evangelické jednoty bratrské v saské obci Herrnhut.
Odjezd skupiny Iráčanů měl v České republice vážné dopady na celý projekt přesídlování běženců z míst postižených válkou. Program na přesídlování křesťanských běženců byl nejprve pozastaven a později vláda rozhodla, že nebude pokračovat. Nadační fond do země dopravil 89 uprchlíků, podle původních plánů jich mělo přijet 153, připomněla ČTK.
