Harare (od našich zvláštních zpravodajů) - „Prosím, prosím, aspoň trochu peněz... Nemám, za co bych nakoupil jídlo pro děti," dožaduje se před supermarketem na Fife Avenue v Harare muž ve středních letech a výraz jeho tváře prozrazuje, že se s žebráním jen těžko smiřuje.
„Podívejte, jen za tuhle hlávku zelí jsem dal v přepočtu dva americké dolary, na sadzu (kukuřičnou kaši, která je základem zimbabwského jídelníčku - pozn. red.) už mi nezbylo," ukazuje vemlouvavě svůj „úlovek".
Lidí, jako je on, je před obchodem vícero. A pokud se vládnoucí režim a dosavadní opozice v zemi rychle nedohodnou na detailech již odsouhlaseného mechanismu dělby moci a nezačnou bezodkladně pracovat na záchraně zkrachovalé ekonomiky, která v polovině října vykazovala těžko představitelnou míru inflace 231 miliónů procent, bude žebrajících zoufalců dál přibývat.
Už dnes žije - či spíše živoří - v zemi, která se kdysi honosila přezdívkou „obilnice Afriky", 80 procent obyvatel pod hranicí chudoby. Nic dobrého navíc pro nadcházející měsíce nevěstí ani katastrofální sucho.
Dětské práce přibývá
Jestliže otcové od rodin musejí za této situace spolknout svou hrdost a shánějí obživu třeba i nedůstojným způsobem, jejich potomci na tom nejsou o nic lépe. Průzkumy potvrzují, že dětské práce v souvislosti s nynější ekonomickou krizí dramaticky přibylo.
„Až 90 procent všech lidí v Zimbabwe si dnes obstarává živobytí v šedé zóně. A 70 procent z nich tvoří ženy a děti," říká Elijah Mutemerim, koordinátor Zimbabwského kongresu odborových svazů (ZCTU) pro neformální sektor.
Z průzkumu, který si loni objednala Koalice proti dětské práci v Zimbabwe (CACLAZ), přitom jasně vyplývá, že téměř polovina dětských pracovníků se svou činností snaží zlepšit rodinný rozpočet.
„Jako druhý nejčastější důvod toho, že pracují, uvedli respondenti ve věku 9 až 14 let, že se tím snaží vydělat si na školní poplatky. Ty totiž při ustavičném růstu cen všeho ostatního dělají pro řadu rodin ze vzdělání nedostupnou komoditu," vysvětlil vedoucí průzkumu doktor Lazarus Zanamwe ze Zimbabwské univerzity na prezentaci v Harare.
A tak desetitisíce dětí přicházejí kvůli ekonomické krizi o vzdělání a tím pádem i o naději na lepší budoucnost. To však do jisté míry platí o celé mladé generaci.
Učitelé stávkují
V právě vrcholícím školním roce (v Zimbabwe začíná v lednu) totiž kvůli stávce učitelů a dramatickým okolnostem provázejícím letošní volby pedagogové řádně odučili jen 23 dní, pročež se také zdráhají vypsat závěrečné zkoušky, přestože vláda na tom trvá.
„Nezbývá nám než stávkovat," obhajuje postoj svých kolegů místopředseda Progresivního odborového svazu učitelů v Zimbabwe (PTUZ) Oswald Madziwa. „Stali se z nás doslova žebráci. Průměrný učitelský plat dnes nedosahuje ani čtyř dolarů měsíčně. Za takových podmínek prostě nemůžeme dál pokračovat v práci."
Zimbabwské školství přitom dlouho patřilo k nejlepším v regionu, o čemž svědčí i solidní 90procentní míra gramotnosti obyvatelstva v zemi.
Aktuální situace a spolu s ní i vyhlídky do budoucna jsou však neveselé. Zemi, kde panuje 80procentní nezaměstnanost a kde se dnes nedá spolehnout ani na ty nejzákladnější služby, už podle odhadů opustila více než čtvrtina celkové populace.
Mezi těmi, kdo se vydávají hledat práci v zahraničí - nejčastěji v sousední Jihoafrické republice, kde otročí za menší než minimální (na dnešní zimbabwské poměry ale stále lukrativní) mzdu - jsou stále častěji i školou povinní.
Jako na divokém západě
Další zmatek do již tak abnormální situace nedávno vnesl objev diamantového ložiska v uzavřeném dole nedaleko města Mutare v provincii Manicaland jižně od Harare.
Zvěst o nalezišti drahokamů se rychle rozšířila a nic nepomohla ani intervence policie, která oblast uzavřela. Samozvaní prospektoři totiž vyrážejí na lov hlavně v noci a i když je muži zákona náhodou zadrží, mohou se zpravidla vykoupit úplatkem.
„Je to jako na divokém západě," popisuje situaci v oblasti James Mundenda z nevládní organizace Padare, který ve městě Odzi nedaleko centra ilegální těžby provozuje projekt sociální pomoci.
„Stahují se sem nejen zlatokopové ze širokého okolí, ale také překupníci diamantů, kteří mají spoustu peněz. A kolem nich vyrůstá celé spektrum nelegálních činností, jako je například prostituce, a to včetně té dětské."
Příliš silné pokušení
A zatímco mladé dívky prodávají svá těla a krom jiného tím dál roztáčejí smrtelnou spirálu šíření viru HIV, který už z celé desetiny populace v zemi učinil poloviční či úplné sirotky, muži i mladí chlapci zkoušejí štěstí v hledání diamantů.
| Více od našich reportérů z Afriky: Maroko říká dětské práci ne. Myslí to upřímně? Etiopie si život bez dětské práce nedokáže představit |
„Nabylo to obludných rozměrů. Lidé kvůli tomu umírají. Některé životy má na svědomí i sama policie, která místo udržování pořádku zlatokopy střílí a okrádá," říká James Mundenda.
„Vidina snadného výdělku je ale silná. A podléhají jí i děti. Jak jim má taky člověk vysvětlit, že by měly chodit do školy, když samy dobře vidí, že ani s řádným vzděláním se tady člověk neuživí, zatímco hledač diamantů si s trochou štěstí může přijít na pořádný balík peněz?" dodává rezignovaně.
Načež přiznává, že vábení diamantů před časem podlehl i on. Po střetu s policisty byl prý ale rád, že vyvázl s holým životem.
Děti na plantáži
Diamantová horečka přitom nepřímo narušuje i zemědělskou výrobu v zemi, která dnes většinu potravin musí dovážet. Asi dvě hodiny jízdy autem na jih od Mutare, na vyhlášené čajové plantáži Tanganda, se i kvůli tomu potýkají s nedostatkem pracovních sil.
„Nemáme lidi. Většina mladých mužů ve věku 18-30 let, kteří dříve tvořili značnou část našich zaměstnanců, odešla buď do Jižní Afriky, nebo na sever za diamanty," říká Michael Browne, manažer agrovýroby na plantáži.
To mimo jiné znamená větší pracovní zátěž pro mladé chlapce a dívky, jimž Tanganda nabízí vzdělání v rámci programu Earn-and-learn. Ten už přes půl století umožňuje dětem z chudých rodin vychodit bezplatně základní, případně i střední školu výměnou za to, že si vzdělání po nabytí zletilosti na plantáži odpracují.
Ne každý mladý organismus ale tvrdý režim - dopoledne šest hodin práce, potom až do večera škola - zvládne. I proto je program již delší dobu trnem v oku bojovníkům proti dětské práci.
„Pořád jen dokola práce a škola a žádný prostor pro hry, to nemůže být pro děti dobré," domnívá se předseda CACLAZu Tinashe Muromo. „Navíc jsme přesvědčeni, že mezi pracovníky na plantáži by se našli i tací, kterým ještě nebylo patnáct let. Systém by měl být monitorován mnohem přísněji."
