Thimpu - Žlutí, červení, zelení a modří. Tentokrát se nejedná o turnaj v košandě, ale o volby nanečisto, jejichž druhého kola se v himalájském království Bhútán zúčastnily stovky tisíc lidí.
Úkol byl jasný, natrénovat si, co je to demokracie, naučit se volit, přepravovat urny s hlasy a bezchybně sčítat. To vše je totiž pro malou buddhistickou zemičku něčím úplně novým.
Stovku let v zemi vládli králové. Ten poslední, legendární Jigme Singje Wangčuk, který zavedl v zemi televizi a proslavil se výrokem, že není důležitý hrubý domácí produkt, ale hrubé domácí štěstí, se absolutistické moci vzdal už v roce 1998.
Rozvoj vs. tradice
Na konci roku 2006 se král rozhodl, že předá moc legitimní zvolené vládě a pověřil svého na Oxfordu vystudovaného syna, aby zemi přivedl k volbám. Ty by se měly konat v příštím roce, jejich přesné datum určí dvorní astrolog.
Jenže v zaostalém království, kde i král svůj cestovní itinerář vytváří spolu s hvězdopravcem, to není tak jednoduché. Proto si to obyvatelé měli možnost nejprve vyzkoušet.
Prvního kola voleb se v dubnu zúčastnily čtyři strany. Byly označeny podle barev na národní vlajce. Do druhého kola, které se konalo včera, postoupily strany dvě: Strana žlutého draka a Červená strana.
Zatímco žlutí reprezentují tradice a hodnoty, na kterých Bhútán stavěl svou pověst materiálně chudého, ale šťastného království, červení reprezentují rozvoj technologický i průmyslový. Fiktivními kandidáty obou stran jsou univerzitní studenti.
Voliči cestovali stovky kilometrů
Oblečen do tradičního bhútánského červeno-zlatého obleku odvolil také třiatřicetiletý Kezong Drukpa z městečka Pchuentšoling na indických hranicích.
"Budu volit červené, ale upřímně, dělám to jenom kvůli králi, protože nás požádal, abychom šli volit," uvedl pro agenturu Reuters.
První problém se ukázal hned po prvním kole voleb, kterého se zúčastnilo pouze 51 procent oprávněných voličů. Vláda proto před druhým kolem vyzývala Bhútánce ze všech odlehlých údolí, aby věnovali volbám svůj čas. Na včerejšek vyhlásila dokonce den volna.
A podle předběžných odhadů se to povedlo. Dlouhé fronty před volebními místnostmi byly včera hlášeny z mnoha koutů země. Spokojen byl také novinář Gopilal Ašarija z deníku Bhutan Times.
"Vypadá to, že lidé vzali závěrečné kolo opravdu vážně. Viděl jsem lidi, kteří cestovali stovky kilometrů, aby mohli odvolit," uvedl Ašarija. A jak hodnotí celé tohle snažení? "Je to pomalá, ale jistá cesta vstříc demokracii."
Problém s uprchlíky a maoisty
Jenže ne úplně všichni byli spokojeni. V pondělí také 10 000 bhútánských uprchlíků žijících v Nepálu vyrazilo na most, který spojuje Nepál s Indií.
Mnoho uprchlíků, kteří žijí v přeplněných uprchlických táborech, vyrazilo do své rodné vlasti, aby se také oni mohli doma účastnit demokratického procesu. Jenže indická armáda je do země nevpustila.
"Naše hnutí je mírumilovné. Nepřišli jsme sem, abychom páchali násilí. Vyzýváme bratry Indy, aby otevřeli brány, abychom se mohli vrátit domů," vyzval Thinlej Penjore, vůdce exilové strany uprchlíků.
Bhútán se obává, že s hromadným návratem uprchlíků se mohou vrátit také bombové útoky maoistických Bhútánských tygrů, vojenského křídla Bhútánské komunistické strany, která vznikla právě v nepálských uprchlických táborech v roce 2003.
