reklama
 
 

Generál Šedivý: Irák teď nelze hodit přes palubu

14. 6. 2014 13:49
Rozhovor s bývalým náčelníkem českého generálního štábu o válkách v Zálivu i o tom, co se v Iráku děje teď.

Praha - Irák dobývají radikální islamisté. Rozpadá se? Zvítězí v zemi ozbrojenci Islámského státu v Iráku a Levandě (ISIL)? Byly všechny lidské i materiální oběti na jeho obnovu a ustanovení demokracie zbytečné?

Proč se irácké armády zmocňuje panika, takže zmateně a bez boje utíká? A zasáhnou v Iráku opět vojensky Spojené státy?

Na tyto a řadu dalších otázek odpovídá v rozhovoru s Aktuálně.cz bývalý velitel české armády Jiří Šedivý.

Aktuálně.cz: Zdá se, že v Iráku to opět vypadá na pěkný průšvih. Co říkáte?

Jiří Šedivý: Jde o výsledek práce vlády premiéra Núrího Málikího, který teď nemá - pokud ji kdy měl - podporu většiny Iráčanů, kmenů či nejrůznějších směrů islámu. Jeho upnutí se jen na většinovou šíitskou - asi šedesátiprocentní - komunitu mu ještě nezajišťuje potřebnou podporu.

Málikí jednobarevně vládne, potřeby sunnitů ignoruje a doplácí na to celá země. Jde o logický důsledek neschopnosti Iráčanů dohodnout se na společné správě republiky.

Tohle vše je pak samozřejmě živná půda pro vznik, existenci a mnohdy i podporu obyvatel nejrůznějších radikálních skupin, jako je Islámský stát v Iráku a Levandě.

A.cz: Tisícové oběti na životech zejména amerických vojáků (nemluvě o materiální pomoci západních zemí) při obnově poválečného Iráku tedy letí komínem?

Zatím ještě ne, pokud se podaří současnou vlnu násilí zastavit. Možná vás předejdu v otázce, avšak první i druhá válka v Zálivu splnila svůj cíl. Tím jsem si jist. Problém je stabilizace Iráku, protože se mimo jiné současná vládnoucí irácká garnitura nedohodla s USA o jejich pomoci po odchodu většiny amerických jednotek.

A.cz: Připomeňme si v krátkosti cíle obou válek v Zálivu, jichž se mimochodem zúčastnili pokaždé i Češi.

Před tou první, nazvanou "Pouštní bouře" (srpen 1990 až únor 1991 - pozn. red.), irácký diktátor Saddám Husajn anektoval vojensky Kuvajt, aby ovládl ropná naleziště a posílil ekonomický vliv Iráku. Americký prezident George Bush starší byl tehdy až příliš velkorysý, protože se přísně držel dohodnutého mandátu, takže jen vytlačil okupační vojska z Kuvajtu a zastavil se na hranicích Iráku. Saddámův režim zůstal však netknutý. Husajn tohle gesto nepochopil jako velmi silné varování...

A.cz: ... takže to vyústilo v druhou válku, kdy koaliční síly vtrhly do Iráku, protože se Saddám odmítal - alespoň verbálně - zříci zbraní hromadného ničení. Údajně hrozilo, že je i použije. Žádné zbraně hromadného ničení se ovšem po obsazení Iráku a svržení Husajna nenašly.

S tím nemohu souhlasit. Bavme se o zbraních hromadného ničení - nejen těch jaderných. Cílem "Operace irácká svoboda" (2003 až 2011 - pozn. red.) bylo nejen potlačení akcí teroristů, ale i státního terorismu Saddáma Husajna, při nichž mohl použít zbraně hromadného ničení. Není pochyb, že chemické zbraně Husajn vlastnil, přičemž některé informace zmiňovaly i ty biologické.

Husajn ostatně chemické zbraně proti Kurdům v minulosti již použil a stejně tak v irácko-íránské válce. Možná je opravdu zničil, anebo jsou stále někde v Iráku a nikdo neví kde.

Takže: Irák zbraně vlastnil a nehodlal se jich zbavit. Stačí si přečíst memoáry Jaroslava Šedivého, bývalého ministra zahraničí. Uvádí v nich přesná čísla, jak velké množství chemických zbraní Saddám deklaroval a co z toho pak bylo nalezeno. Ten rozdíl někde stále ještě je, anebo byl možná na poslední chvíli zničen. To dnes nikdo neví.

Muži z ISIL šíří záměrně hrůzu - i tím vítězí

A.cz: Zpět k dnešku. Před ozbrojenci ISIL prchá - doslova jak hejno zbabělců - regulérní a mnohem početnější a lépe vyzbrojená irácká armáda. Zatím to vypadá, že obsadí i Bagdád. Jak si to vysvětlujete?

Všimněte si, že ozbrojenci ISIL postupují zejména tam, kde mají velkou podporu místních, zpravidla sunnitských, obyvatel - tedy v severních a západních částech Iráku. Pohybují se tam vcelku volně. V boji navíc používají mimořádně brutální metody, kvůli nimž se od nich distancovala dokonce i Al-Káida.

A.cz: Hovoříme tu o účincích válečné brutality ozbrojenců ISIL na morálku iráckých vojáků? O jakési paralyzující psychologické válce?

Samozřejmě. Ozbrojenci ISIL až fanaticky věří, že to, co dělají je správné. A proti nim stojí armáda, ve které slouží lidé často jen proto, že jinde by obživu nesehnali.

Američané, Britové, ale i Češi je kromě toho vycvičili k respektu - alespoň k tomu základnímu -, k válčení podle Ženevských konvencí. A tento střet irácká, mnohem početnější a lépe vyzbrojená armáda prohrává. Zatím.

ISIL v ní nebere žádné zajatce, ti jsou nemilosrdně popravování. Iráčané proto raději utíkají. Nemají odvahu se tváří v tvář postatvit nelítostné zuřivosti ozbrojenců ISIL. A ti cílevědomě pracují s hrůzou, která je předchází. Jde o součást jejich propagandy: každý, kdo s námi prohraje, je předem mrtvý.

Zajímavé ale je, že města na severu Iráku, odkud prchla irácká armáda, obsadili Kudrové a proti ozbrojencům z ISIL je udrželi, jakkoliv se Kurdové s Bagdádem nemusí. Připomínám to jen proto, že morálka a odvaha vojáků je v boji rozhodující, i když může být jejich protivník lépe vyzbrojen.

Pokud se tedy mužům z ISIL postaví dobře organizovaná síla, tak nejsou neporazitelní. Navíc je jich jen kolem sedmi či osmi tisíc.

A.cz: Jak se tedy díváte na schopnosti ozbrojenců ISIL?

Jde o zkušené bojovníky, kteří se umí pohybovat v tamním terénu a dovedně využívají všech prostředků asymetrické války - aut s připevněnými velkorážními kulomety, protitankové, ale i jiné ruční zbraně. Fakt, že Iráčanům ukořistili tanky a dokonce i helikoptéry svědčí jen o tom, že i mezi nimi jsou profesionální vojáci, kteří to umějí i se složitou technikou.

Pokud by se proti nim přesto postavili stejně zkušení a odhodlaní vojáci, tak by konflikt, o němž hovoříme, vypadal určitě jinak. V každém případě ale jde o natolik brutální bojovníky, že se jim ti méně morálně silní vojáci snaží vyhnout.

Irák jako druhý Afghánistán

A.cz: Velel jste pět let české armádě a ještě před tím i tisícovému kontingentu IFOR na Balkáně. Co myslíte? Zasáhnou Spojené státy v Iráku znovu, anebo ne, protože ten konflikt momentálně neohrožuje jejich národní zájmy?

Myslím, že pro Washington je to dost velký otazník. Podle mne ale už nebude chtít být do této konkrétní války vtažen. Jde vlastně spíše o náboženský či národnostní konflikt. Nejde o klasickou válku. Prezident Obama dal ostatně zřetelně najevo, že pokud nebudou ohroženy národní zájmy USA, tak se do toho nebudou míchat.

A.cz: Co by ale mohlo být pro USA onou hrozbou? Třeba to, že z Iráku se stane druhý Afghánistán pod vládou Talibanu, jehož úhlavním nepřítelem je západní civilizace? Tedy situace, kdy by i USA, Velké Británii, Španělsku či jiným západním zemím hrozily opět teroristické údery s velkými oběťmi na životech?

Pokud by v Iráku opravdu zvítězily ty nejradikálnější formy islámu - a ISIL jednou z takovýchto forem je -, pak by mohly i nerostné bohatství země využít k získání zbraní a nájmu kvalitních žoldnéřů. Vznikla by velmi nebezpečná základna lidí, pro něž je západní civilizace úhlavním a nesmiřitelným protivníkem. Z Iráku by pak mohly být vysílány do Evropy či jinam skupiny teroristů... a pak bychom mohli být opravdu postaveni před velký bezpečnostní problém. Hrozil by nejen starému kontinentu, ale i USA.

Nezapomínejme, že ze Sýrie se do Evropy vrací stovky Evropanů-válečníků. Ví o nich Francouzi, Britové, Belgičané či Holanďané. Tito válečníci mohou přes Bosnu a Hercegovinu používat střední Evropu (tedy i Česko) jako prostor, kde si odpočinou, vyléčí se..., aby mohli pokračovat v bojích. Západní země už teď zvažují, že je budou ze svých území vytlačovat.

Druhým důvodem, proč by USA mohly s některými evropskými spojenci v Iráku zasáhnout, by bylo významné narušení produkce ropy či zkapalněného plynu z regionu Perského zálivu. Destabilizace celého tohoto regionu, ale zejména omezení čerpání a distribuce energií do světových center - například i Číny či Japonska - by mohly vést k návratu USA do Iráku. Za určitých okolností by mohl totiž být ohrožen hospodářský vývoj světa. Irák proto nemůžeme z těchto, ale i mnoha jiných důvodů hodit přes palubu. A nechat ho napospas fanatikům.

Jak mohou USA či Západ pomoci

A.cz: A jak by taková válečná mise USA a jejich spojenců mohla technicky i lidsky vypadat?

Těžká otázka. Černou práci musí vždy udělat vojáci na teritoriu, na zemi. Mám tím na mysli irácké vojáky.

Na Američany se teď premiér Málikí může spoléhat jen se vzdušnými údery - o které je už požádal. Zatím ale pochybuji, že by tomu USA byly nakloněny. Snad jen tím, že by své některé vzdušné kapacity poskytly Iráčanům. Třeba některá letadla... ať již pilotovaná, či ta řízená rádiem. Tedy i munici, bomby, prostředky navádění, komunikace či průzkumu.

V úvahu může přicházet i příprava velitelského sboru či expertů, kteří ovládají složitější zbraně. Pomoci by Spojené státy mohly i zpravodajskými informacemi. Své vojáky tam ale podle mne v současné situaci nepošlou. Budou se tomu velmi bránit. K dispozici Iráku - v nouzi nejvyšší - poskytnou jen své letecké schopnosti.

A.cz: Tak mě napadá, zda náhodou vůči Iráku neselhala politika USA, ale vlastně i většiny zemí, které se obou válek v Perském zálivu zúčastnily a pak se snažily o obnovu Iráku. Možná se ukazuje, že marně... že všechny ty oběti byly zbytečné. Že se tedy znovu ptám...

Rozumím vám. A já vám znovu odpovídám, že v Iráku se, bohužel, nepodařilo ustanovit silnou koaliční vládu zahrnující všechny hlavní společenské složky. Jak šíity, tak sunnity. To je hlavní problém i tragédie Iráku. A Iráčané to zatím nezvládají. Západní společenství udělalo vše, co bylo v jeho silách, a někdy možná i víc, než mělo. Osud své země musí ale Iráčané vzít do svých rukou.

autor: Jan Gazdík | 14. 6. 2014 13:49

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama