Došková chatrč uprostřed uprchlického tábora Zamzam v západním Súdánu se na první pohled neliší od ostatních provizorních obydlí uprostřed písečné pouště.
Nejvíce fascinuje zelená tráva
Uvnitř se však mačká několik desítek mužů a chlapců, kteří sledují televizní přenos z fotbalového mistrovství světa, píše agentura AP.
"Je to takové jiné," říká při pohledu na nádherně zelený trávník, po němž běhají hráči Toga a Jižní Koreje, jedenáctiletý Abdal Azíz Adam, který zná jen prach a písek súdánské pouště.
"Chodím sem každé odpoledne od doby, kdy šampionát začal," dodává chlapec, který se živí čištěním bot. Každé ráno se snaží vydělat tolik, aby mohl zaplatit za lístek do "televizní" chatrče.
Světový fotbal za pět korun
Jeden vstup vyjde na 50 súdánských dínárů (asi 4,50 Kč). Pro dárfúrské uprchlíky je to dost peněz. Většina z nich jsou farmáři, kteří přišli o veškerý majetek poté, co začaly útoky ozbrojených arabských milicí džandžauí v únoru 2003.
"Lístek mě stojí více než polovinu peněz, které jsem vydělal ráno," konstatuje Abdal Azíz. Odpovědi na školu se nejprve vyhýbá, a nakonec prohlásí, že má právě prázdniny.
Provozovatel "televizní" chatrče Alí Fatah Išat koupil satelit a televizi před několika měsíci za 2000 dolarů (přibližně 45 000 Kč), které si vydělal prací zdravotníka pro jednu humanitární organizaci.
Alí věří, že se mu investované peníze tímto způsobem vrátí. "Problém je, že lidé nemají moc peněz. Dávají mi, co mají, ale mnoho z nich pouštím bez zaplacení," říká.
Jsou tady už "dlouho"
Abdal už si ani nevzpomíná, jak dlouho je v zamzamském táboře. Útočiště před arabskými milicemi zde nalezlo okolo 40 000 lidí.
Je to jen zlomek z 2,5 milionu uprchlíků, kteří museli nedobrovolně opustit své domovy. Dalších 180 000 obyvatel Dárfúru bylo zabito.
"Opustili jsme naši vesnici, když ji napadly milice džandžauí a zabily mého strýce," vysvětluje chlapec, jehož nemocná matka zemřela krátce po příjezdu do tábora.
Fotbal stmelí všechny
Ani při sledování zápasů nemohou obyvatelé zapomenout na hrůzy války, která pustošila Dárfúr poslední tři roky.
Fotbal v táboře sledují i stoupenci Minniho Arkoua Minnávího, jehož většinová frakce Súdánské osvobozenecké armády (SLA) podepsala mírovou dohodu se súdánskou vládou. Převahu v táboře však mají sympatizanti Abdala Vahída Muhammada Núra a jeho menšinové frakce SLA, jež na podmínky smlouvy nepřistoupila. Téma mírové smlouvy je však tady před obrazovkou, ze které září zelený trávník, tabu.
Nemáme na fotbal čas, tvrdí ženy
Většina uprchlíků se neodvažuje opouštět tábor ze strachu před útokem arabských bojovníků, kteří zabíjejí muže a znásilňují ženy.
"Není tady mnoho jiných příležitostí kam jít. Tak sledujeme fotbal," vysvětluje jeden z diváků v chatrči, kam se vejde asi sto lidí. Většina z nich přeje vítězství na šampionátu Jihoafrické republice, která má podle jejich názoru z afrických týmů největší šance na úspěch.
Mezi diváky byste ale marně hledali nějakou ženu. Jedenáctiletá Asma Adhamová si hraje před chatrčí a podle jejích slov by ji ani její kamarádky nenapadlo dívat se s muži na fotbalové zápasy. Nemají na to peníze ani čas.
"Musíme nosit vodu, sbírat dřevo na oheň a dohlížet na děti," říká Asma, která chová v náručí svoji roční sestru. "Fotbal je jen pro kluky," dodává.
