Somálci čelí akutnímu nedostatku potravin, zemi trápí sucho i pokračující boje mezi tamní armádou a militantním hnutím Šabáb. Kvůli rostoucí inflaci je situace napjatá v celém regionu východní Afriky. Světová luterská federace poskytuje Somálsku humanitární pomoc a podporuje zdejší uprchlíky i další zranitelné osoby. Girma Gudina v rozhovoru popisuje realitu rozvráceného státu.
Jaká je současná situace v Somálsku?
Zůstává velmi vážná. OSN odhaduje, že po pěti katastrofických sezonách dešťů potřebuje humanitární pomoc v tomto roce asi 50 procent populace ze sedmnáctimilionového Somálska. Zhruba 6,5 milionu obyvatel trpí akutním nedostatkem potravin. Kolem 1,3 milionu Somálců je vnitřně vysídleno a někteří uprchli do sousedních zemí.
Přesídlení a uprchlictví je způsobeno různými faktory včetně sucha a jeho dopadů na živobytí a nejistou budoucnost. Somálsko je také známé nepřetržitým konfliktem, ať už jde o klan proti klanu, nebo válku související s milicemi Šabáb (teroristická skupina operující v Somálsku napojená na al-Káidu - pozn. red.).
Realitu zhrouceného státu je těžké si představit. Můžete se pokusit vysvětlit, jaký je každodenní život v Somálsku?
Stále těžší. Obecně ve východní Africe náklady na život rostou, sucho způsobilo raketový růst cen základních komodit. Konflikt v Somálsku situaci dále komplikuje. Sucho narušilo samotné základy obživy milionů lidí. Většina rodin je závislá na zemědělství nebo chovu dobytka. Omezený export Somálska také závisí na zemědělství. Některá hospodářská zvířata se vyvážejí na Blízký východ, tento obchod byl ale také těžce zasažen. Pro domácnosti je život den ode dne těžší a žádná pozitivní změna není v dohledu.
Jak velký vliv mají změny v takzvané precipitaci, tedy ve střídání sezon sucha a dešťů?
V minulém období dešťů pršelo. Jedno období dešťů ale po pěti neúspěšných sezonách problémy nevyřeší. Může to vést i k dalším problémům, jako jsou bleskové povodně. Sucho i povodně pak vytlačují lidi z domovů. Je to noční můra, abych byl upřímný. A je otázka, jestli se to podaří zastavit.
Jaká je teď ekonomická situace v regionu Afrického rohu?
Ekonomiky trpí v celé východní Africe. Většina obilí dříve pocházela z Ukrajiny a Ruska, teď tu panuje blokáda a nejistota. Tento a další faktory negativně ovlivňují kupní sílu místních měn, které rychle ztrácejí hodnotu. Cena každé základní komodity prudce vzrostla. Zaměstnaní lidé dostávají své platy v místních měnách, a jejich kupní síla se tak rychle zhoršuje.
Když trpí ekonomiky, trpí i lidé, to platí na celém světě. V Africe to ale v mnoha případech tlačí domácnosti do zoufalství. Rodiny například provdají své příliš mladé a zranitelné dcery, kvůli čemuž dívky opustí školu a přijdou o šanci na vzdělání. To pak negativně ovlivňuje jejich budoucí příležitosti k zaměstnání a lepšímu životu obecně. Mimochodem, OSN odhaduje, že v současné době potřebuje humanitární pomoc v subsaharské Africe asi 38 milionů lidí.
Šabáb je opět na vzestupu
Jak pokračuje boj proti Šabábu?
Až donedávna vláda měla navrch, protože změnila strategii. Začala zapojovat zdejší komunity místo jen přímých bojů s milicemi. Místní komunity samy začaly vyhánět bojovníky Šabábu ze své blízkosti. Vypadalo to, že Šabáb skončil. Teď se ale zdá, že se to opět otáčí. Hnutí je oslabené, ale na vzestupu.
Jsou ozbrojenci Šabábu připraveni obětovat své životy?
Pro ně je to buď boj, nebo smrt. Ale zdůrazňuji: získal se proti nim velký náskok, například se tu během týdne vzdala asi stovka bojovníků.
Šabáb se ale vrací, dokazují to útoky v různých městech v Somálsku a na keňských hranicích, bohužel dokonce i v Keni. Ozbrojenci překračují hranice a útočí převážně na bezpečnostní složky a jejich infrastrukturu. Ničí ale třeba i lokální telekomunikační infrastrukturu. Útoky mají i civilní oběti.
Sousední země - Keňa, Uganda, Etiopie, Eritrea a Džibutsko - se spojily, aby se s ozbrojenci vypořádaly, takže dochází i ke střetům se silami organizace Africká unie. Problémem také je, že Somálsko má přístup k moři a velmi rozsáhlé pobřeží, Šabáb může snadno získat například munici a zbraně.
Je hranice mezi Keňou a Somálskem otevřená?
Hraniční přechody jsou uzavřeny od roku 2011. Keňská a somálská vláda se letos v květnu dohodly na znovuotevření hranice na třech místech, aby podpořily obchod a pohyb obyvatelstva mezi zeměmi. Kvůli útokům je ale znovuotevření odloženo na neurčito. Myslím, že útoky Šabábu v Keni mají přesně tenhle cíl - zastavit jakoukoli spolupráci mezi vládami Keni a Somálska.
Girma Gudina
Girma Gudina je od roku 2021 ředitelem Světové luterské federace pro Keňu a Somálsko. Mnoho let pomáhal i dalším zemím zápasícím s humanitární krizí, působil například v Jižním Súdánu, Etiopii a Tanzanii.
Světová luterská federace podporuje uprchlíky, vnitřně vysídlené osoby, hostitelské komunity a zranitelné místní komunity, mimo jiné v Keni a Somálsku. Pomáhá jim v oblasti vzdělávání, živobytí, zdraví nebo v případě mimořádných událostí. Společenství církví se sídlem ve švýcarské Ženevě vzniklo v roce 1947.
Jaká je bezpečnostní situace v uprchlických táborech a osadách v Keni?
Přetrvávají obavy z infiltrace teroristů do táborů a jejich využívání jako infrastruktury pro plánování a uskutečnění útoků. Útoky v keňském městě Garissa a jinde podél hraničních linií naznačují, že se bezpečnostní situace zhoršuje.
Úřady registraci somálských uprchlíků na roky pozastavily, znovu začala až letos. Je to náročný proces z hlediska peněz i lidských zdrojů. Registrace se z různých důvodů spustí a pak opět ruší.
Obavy keňské vlády o bezpečnost jsou samozřejmě pochopitelné. Pro ilustraci, v Dadaabu, uprchlickém táboře poblíž hranic se Somálskem, bohužel musíme například i nadále využívat ozbrojený policejní doprovod, abychom se vůbec mohli věnovat naší humanitární práci.
Kolik uprchlíků je nyní v Keni celkem?
Ke konci letošního července šlo o 636 tisíc uprchlíků, z nichž více než 80 procent tvoří ženy a děti. Čísla se samozřejmě neustále mění. V Dadaabu pobývá přibližně 270 tisíc registrovaných uprchlíků. Mnoho dalších se ale teprve musí zaregistrovat. V důsledku sucha a konfliktů přicházely ze Somálska do uprchlického tábora asi dva tisíce lidí týdně. Úřady proto v létě například znovu otevřely tábor Ifo 2.
V Keni jsou ale například i uprchlíci z Ugandy. Po problémech souvisejících se sníženými příděly potravin a zrušením bezplatné školní docházky v Ugandě přišli někteří uprchlíci do tábora Kakuma.
Situace v oblasti Afrického rohu se obecně nezlepšuje, naopak se zhoršuje ve všech směrech. Myslím si, že mezinárodní společenství opravdu musí splnit závazek sdílení zátěže, odpovědnosti za uprchlíky a vnitřně vysídlené lidi. Vidíme, že teď se to neděje. A když už vůbec, tak to zdaleka nestačí.
Česká pomoc v regionu
Sám jste Somálsko navštívil, například v druhé polovině loňského roku. Jaké to bylo?
Jeli jsme do tábora pro vnitřně vysídlené osoby v místě zvaném Luglow, kde jsme rozdávali zásoby asi pro 500 domácností. Ty rodiny nebydlí v domech. Žijí v přístřešcích z plastu a klacků. Zvenčí je vidět dovnitř, takže tu není téměř žádné soukromí. Vítr dovnitř občas foukne prach a písek. Ti lidé nežijí, ale spíše přežívají. V jedné z těch malých chatrčí jsem narazil na čtyřgenerační rodinu. Prababička, babička, matka a dcera - všechny musely ve válce ujít 90 kilometrů pouští. Ztratily všechno.
Já se pak ptám: Opravdu vnímáme, co se děje? Vidíme Somálce jako lidské bytosti? Vím, že je mou morální odpovědností pomáhat, co nejvíce můžu. Rozumím všem argumentům ohledně složitosti humanitární pomoci a rozvojové spolupráce. Ale tady právě teď umírají lidé. Každý se musí zamyslet nad tím, co to může znamenat i pro něj samotného - když ne hned, tak v delším časovém horizontu.
Jak to myslíte?
Chci říct, že zoufalí lidé někdy podnikají zoufalé činy, které se nemusí omezovat na konkrétní místo nebo region. Historie to jasně dokazuje. Věci, které se dějí ve východní Africe, by dříve nebo později v budoucnu mohly mít dalekosáhlý dopad jinde ve světě. Když tohle říkám, chci zároveň zdůraznit, že bychom jako mezinárodní společenství neměli jednat pouze ze strachu. Měli bychom především jednat lidsky.
Dokažme, že to mezinárodní společenství, jedno lidstvo, skutečně jsme. Utrpení v jiných částech našeho světa je také naším utrpením. Vše je propojeno. Destabilizace jakéhokoli regionu na světě má globální dopady. Vidíme, že každá krize - jako třeba v Sýrii nebo teď na Ukrajině - má dominový efekt. Možná se u vás neprojeví hned, ale jednou přijde. Není to o tom, že by svět neměl dostatek peněžní pomoci. Jakkoli si cením toho, co udělali štědří lidé a vlády, bohužel to zdaleka nestačí.
Jak přesně pomáháte v Dadaabu? Má česká pomoc konkrétní dopad?
Do nemocnice v Dadaabu jsme v rámci projektu Medevac (zdravotně humanitární program v gesci českého ministerstva vnitra, přes který v Somálsku pomáhá i Diakonie Českobratrské církve evangelické - pozn. red.) pořídili přístroj na testování hemoglobinu, pomocí něhož například testujeme budoucí matky na anémii. Chudokrevnost může ohrožovat ženu i dítě.
Obstarali jsme také krevní banku. Díky tomuto zařízení můžeme v nemocnici skladovat krev a mít její stálý přísun pro zhruba 200 pacientů, kteří potřebují transfuzi. Dříve jsme je museli směřovat do sto kilometrů vzdálené Garissy. Pro mnoho lidí je navíc kvůli drahým službám extrémně těžké sehnat dost peněz jen na dopravu tam.
Aktuálně jednáme prostřednictvím Diakonie Českobratrské církve evangelické s českou firmou Prusa Research o možnosti dodání dvou 3D tiskáren typu MK4 do nemocnice v Dadaabu. Tiskárny jsou uživatelsky nenáročné a navíc je možné zařízení plnit levným a dostupným materiálem, jednalo by se tedy o velmi udržitelné řešení. Díky němu by si nemocnice mohla vyrábět nejrůznější zdravotnický materiál včetně protetických náhrad. To jsou zdánlivě drobná řešení, která mohou zlepšit kvalitu života tisícům lidí.
