Londýn - O odchodu Velké Británie z Evropské unie se mluví jako o velmi těžkém rozvodu, který předefinuje vzájemné vztahy a závazky. Na rozvod obvykle nejhůře doplácejí děti, v tomto případě obyvatelé Spojeného království a Evropské unie, kteří doposud mohou žít a pracovat na obou stranách hranic.
V Británii v současné době žije a pracuje asi 3,2 milionu cizinců, kteří mají občanství jiné země Evropské unie. Asi milion Britů pak naopak žije a pracuje jinde v EU.
Právě jejich osud je jednou z klíčových otázek v rozhodování o podobě brexitu.
Ani během nynějšího kola vyjednání, které skončilo ve čtvrtek, se však zástupci Británie a Bruselu nedokázali shodnout na tom, co se pro občany EU v Británii změní a jaká práva jim zůstanou na jaře 2019, kdy království oficiálně z Unie vystoupí.
Kdo jsou ony "děti", které netrpělivě vyhlížejí, co si "rodiče" v rozvodovém řízení dohodnou?
Poláci, Rumuni, Portugalci i Češi
Podle dat britského národního statistického úřadu, které zveřejnil server Politico, žije ve Spojeném království bezmála milion Poláků, kteří tak v zemi tvoří největší podíl obyvatel z jiné země EU.
Z velké dálky je dotahují Irové, kterých v Británii žije 332 tisíc. Následuje 230 tisíc Rumunů, 219 tisíc Portugalců a přes 100 tisíc Francouzů, Němců, a Litevců. Slováků žije v Británii necelých 100 tisíc a Čechů na 45 tisíc.
The rights of EU citizens in the UK and vice versa will form a key part of #Brexit talks https://t.co/xiPXtRfigZ pic.twitter.com/s4SyVEm3Xg
— POLITICO Europe (@POLITICOEurope) July 17, 2017
Většině z nich je pod 39 let.
Protože britská populace podléhá stejnému trendu jako většina západního světa a stárne, odliv této mladé pracovní síly by pro Brity znamenal pozdější odchod do důchodu, jak v lednu varoval list The Guardian.
Většina z nich přijela do Británie v průběhu posledních 15 let. Největší rozšíření Unie proběhlo v roce 2004, kdy do ní kromě České republiky přistoupilo také například Slovensko, Polsko, Maďarsko nebo pobaltské republiky.
Spousta z příchozích už ale na ostrovech zakořenila. Více než 100 000 obyvatel z jiných států EU žijících v Británii do země přišlo už v 80. letech.
Klíčoví zaměstnanci v zemědělství
Drtivá většina všech těchto lidí (přes 80 procent) je zaměstnaná, ačkoliv se do statistiky počítají také zahraniční studenti.
Evropané z kontinentu se na ostrovech nejčastěji živí rukama. Především lidé ze střední a východní Evropy, kteří jsou mnohdy ochotni pracovat za nižší mzdy než Britové, tvoří důležitý podíl pracovní síly ve výrobě, stavebnictví a zemědělství.
Zejména pro sezonní zemědělské práce, jako je sbírání úrody ovoce a zeleniny, jsou zahraniční pracovníci klíčoví. Už začátkem léta britská média informovala o poklesu během květnových sklizní, který zaznamenala Národní zemědělská unie.
Občané unijních zemí tvoří celkem 13 procent zaměstnanců v sektoru nízko kvalifikovaných prací.
Od loňského června, kdy si Britové jen těsnou většinou odhlasovali v referendu brexit, přitom do země přijelo mnohem méně imigrantů, než bývá zvykem. Lidé, kteří hlasovali pro brexit, tak dosáhli svého. Pro většinu z nich byla právě imigrace tím pádným důvodem.
Nejistý osud
Zatím jediný návrh, který Londýn podal, se týkal lidí žijících na území Británie alespoň pět let. Těm nabídl právo v zemi dál žít a pracovat.
Každý jednotlivec by si ale musel podat osobní žádost. Zda by se pak znovu nabytý status přenesl například i na jejich děti, ale zatím není vůbec jasné.
O práva občanů Evropské unie se povede jeden z největších bojů tohoto historického rozvodu. Evropský parlament minulý týden vzkázal, že je připraven vetovat finální dohodu s Británií, pokud jim nezajistí větší práva.
Vážnost situace si uvědomuje i ministr pro brexit David Davis, který se tento týden účastnil dalšího kola vyjednávání v Bruselu. "Je ohromně důležité, abychom nyní udělali pokrok," avizoval podle agentury AP po svém příjezdu.
K vysněnému pokroku však nedošlo. Podle Bruselu si musí Londýn tuto otázku lépe vyjasnit a připravit nový návrh do konce srpna, kdy proběhne další kolo vyjednávání.
Vše by mělo být dohodnuto do podzimu 2018, aby se po příslušném ratifikačním procesu mohla Británie mimo Evropskou unii ocitnout na konci března 2019.
