Praha - Místopředsedkyni Evropské komise Margot Wallströmové, která má v komisi na starosti komunikační strategii, opravdu není co závidět. Komunikovat totiž s lidmi i samotnými komisaři o záležitostech EU je úkol nelehký, leckdy plný frustrací a nesplněných slibů.
"Moji pozici často nazývají ´mission impossible´, ale já jí spíše říkám ´mission irresistible´ (neodolatelná mise - pozn. red.)," říká komisařka Margot Wallströmová, která jako první v Evropské komisi začala před čtyřmi roky pravidelně blogovat.
Nejen o tom mluvila v rozhovoru pro deník Aktuálně.cz při své nedávné návštěvě Prahy, kde se prý cítí tak trochu jako doma. Druhou část rozhovoru přineseme zítra. V ní se dozvíte, jak Margot Wallströmová vidí pozici žen v české společnosti, zejména pak v politice.
Aktuálně.cz: Co říkáte domácímu sloganu českého předsednictví EU "Evropě to osladíme" coby odbornice na komunikaci?
Myslím, že jsme všichni porozuměli, že jde o slogan dvojsmyslný a že má konotace, které my (ostatní členové Evropské komise - pozn. red.) těžko můžeme pochopit. Ale také jsme si vědomi, že v sobě skrývá humor a vlastně mi připadá docela roztomilý, ale nežádejte mne prosím o interpretaci toho sloganu. Je to totiž také záležitost vnitřní, vaší země a v tom právě spočívá ta krása různorodosti Evropy. Že si s tím členské státy mohou hrát, mají na to právo a já s tím nemám problém.
V Národním divadle na slavnostním večeru k zahájení českého předsednictví, kde mimochodem pan Topolánek pronesl výtečný projev, nehráli vaši hymnu a možná, že některým lidem z komise to chybělo. Já jim ale říkala, že s něčím podobným se mohou setkat i během švédského předsednictví (od července do prosince letošního roku - pozn. red.). My také neklademe důraz na symboly, pro nás nejsou tak důležité. Nikdy jsme neměli příliš v lásce vlajky nebo hymny a tak.
A.cz: Švédsko převezme otěže evropského předsednictví po České republice. Jaký je vlastně vztah švédských občanů k EU?
Velmi pragmatický. Někteří dokonce tvrdí, že na EU hledíme jen skrze peníze - co z EU můžeme ještě vytěžit? Na jedné straně víme, že dokážeme stát na vlastních nohou, na straně druhé víme, že je potřeba řešit většinu politických záležitostí ve spolupráci se západní Evropou. Tak malý trh závislý na exportu, jakým je ten švédský, by se bez přístupu ke všem evropským a globálním trhům vůbec na nic nezmohl. I skandály se ve Švédsku točí kolem peněz. Sex či nevěra nikoho nezajímají, ale peníze ano. (smích)
A.cz: Napsala jste knihu Proč je tak těžké mít Evropskou unii rád. Proč tedy?
Protože o EU se dovídáte jen samé extrémy. Buď je velmi konzistentní a mocná, a tudíž na vás z ní jde trochu strach, nebo se píše o zakřivených okurkách, velikosti jahod a kolik vlků se smí letos zastřelit, a to pak působí směšně.
Pravdou zůstává, že je velmi těžké popsat tu celou škálu aktivit, kterými se EU zabývá, od řešení blízkovýchodního konfliktu až k počítání tresek v Baltském moři, aby nebyly zcela vyhubeny, a všechno to mezitím.
A jak tohle všechno chcete popsat lidem a jaký vztah si k těmto věcem mají utvořit? Jak mohou EU ovlivňovat? Je to všechno tak pragmaticky orientované, že není divu, že se lidé cítí vůči EU bezmocně a odcizeně.
A.cz: Váš druhý mandát se blíží ke konci. Jak byste shrnula svou dosavadní činnost?
Moji pozici často nazývají "mission impossible", ale já jí spíše říkám "mission irresistible" (neodolatelná mise - pozn.red.). Hlavní náplní mé práce je, aby lidé vnímali EU pozitivněji, a to je záležitost dlouhodobá. Měřit úspěch v mé pozici je však obtížné, jelikož jak a čím změříte úspěšnou komunikaci?
Svou práci jsem pojala jako posilování demokratických principů, na čem byla EU vystavěna, a učím lidi kolem sebe lépe naslouchat ostatním. Někdy mě to samozřejmě poněkud frustruje, protože lidem se něco lehce slíbí, ale pak už slib, že budou lépe komunikovat, nedodrží. Myslím si ale, že lidé v komisi jsou si dneska vědomi, že heslem dne je lidem více naslouchat, více vysvětlovat a zabývat se záležitostmi na lokální úrovni. Poprvé jsme se všemi třemi institucemi EU dosáhli jakéhosi konsenzu, že všichni do jednoho se budou více věnovat komunikaci s lidmi.
A.cz: A jakých prostředků využíváte ke zlepšení komunikace?
Klademe teď větší důraz na internet, takže jsme třeba založili vlastní kanál na youtube. Já jsem jako první začala blogovat. Využíváme tedy internetu a také audiovizuálních prostředků, webcastingu, podcastingu a tak. To se mi zdá jako jediný způsob, jak lidi do debat zapojit, jak jim předat více informací a jak s nimi komunikovat.
A.cz: Cítíte se být více Švédkou nebo Evropankou?
Obojím. Vždycky budu bránit region, z kterého pocházím. Tam jsou moje kořeny, tam je kolébka kultury, z které jsem vzešla. Ale to není v rozporu s tím, abych se cítila být také Evropankou. Proto se v Praze cítím tak trochu jako doma.
To je na Evropě ta výhoda, že můžete odjet do Paříže a stále se cítit tak trochu jako doma. Jsme taková jedna velká rodina, která má spoustu společného, ale přitom jsme každý jiný, a která dokáže řešit společně problémy.
A to vidíte i v samotné EU - kolem stolu sedí 27 ministrů a snaží se pojmenovat problémy a nakonec se spolu dohodnou na společné legislativě. Země, které spolu kdysi bojovaly, nyní sedí u jednoho stolu. To je fantastické, nemyslíte?
Mým snem je, aby v budoucnu úplně všichni mladí lidé jezdili do ostatních evropských zemí tak na týden až dva a tam pracovali nebo studovali nebo dělali nějakou dobrovolnickou práci, cokoli, a tak poznali život v jiných zemích. To by jim pomohlo nalézt či objevit také svou evropskou identitu.
Blog Margot Wallströmové najdete zde a televizní kanál EU zde.
