Doněck - Na východě Ukrajiny existují dva Doněcky – denní a noční. Milionová metropole, srdce ukrajinského průmyslového regionu – Donbasu –, se po setmění mění na město ve frontové zóně. Na ulicích není vidět živá duše. Pouze světlo v oknech vyvrací dojem, že Doněck je město duchů.
Silnice jsou prázdné, pouze taxíky rozváží poslední opozdilce. Uprostřed široké třídy stojí ozbrojenci s kalašnikovy a nášivkami "Novorusko". Dohlíží na doposud platný zákaz vycházení. Příměří nepříměří. Za rohem stojí teréňák s nápisem OSN.
Otisk války
Přes den se Doněck probouzí k životu. Ulice ožívají. Otevírají se obchody, jejichž majitelé před válkou neutekli.
Okolo zavřeného McDonaldu, který ze sousedního náměstí pozoruje socha šviháka Lenina s jednou rukou v kapse, chodí lidé se zbraněmi i bez.
Navzdory těžce vyjednanému klidu zbraní jsou ozbrojenci v Doněcku na každém rohu. Podobně jako vlajka s černo-modro-červenými pruhy a orlicí uprostřed - standarta takzvané Doněcké lidové republiky.
Šestiměsíční ozbrojený konflikt mezi ukrajinskou vládou a separatisty zanechal v Doněcku své stopy. Nejvíce ve čtvrtích sousedících s letištěm, které se proruští ozbrojenci už dlouhé týdny snaží dobýt. Naposledy včera odpoledne oznámili, že "za půl hodiny" bude jejich...
Poničené budovy jsou vidět i blíž k centru. Na regionální muzeum, sousedící s fotbalovým stadionem Donbas Arena, dopadly rakety a zničily celé jedno křídlo. Díru ve fasádě má také sousední Dům mládeže Junosť. Ukrajinská armáda chtěla zasáhnout pozice separatistů v nedalekém parku, odnesly to ale i sousední stavby.
Válka nám překazila plány
"V létě, když jsme měli prázdniny, dostal Dům mládeže sedm zásahů. Budova byla silně poškozena, jen naše divadlo všechno přečkalo bez újmy," říká ředitelka divadelního studia 4 etaž Valentina Jefrimová.
Válečný konflikt se přesto jejímu divadlu nevyhnul. "Dříve tu pracovalo více než sto lidí. Jen na balet jich chodilo osmdesát. Teď náš tým není ani poloviční. Děti do přípravných kroužků vůbec nenabíráme," vysvětluje. Divadlo ale podle ní stále hraje. "Vystupujeme v uprchlických centrech a nemocnicích. Snažíme se podporovat lidi."
Jak přiznává, několik herců z jejího studia odešlo bojovat proti ukrajinské armádě. "Vím o pěti lidech," říká.
Boje se prý v repertoáru divadla neodrazily. "Teď zkoušíme Čechova. Plánovali jsme s ním vystoupit ve Francii. Válka nám trochu překazila naše plány," uzavírá Jefrimová.
Na Krymu nás neučili bojovat
Hlavní doněcká nemocnice poprvé po horkém létu a podzimu zažívá klidné období. V druhém patře leží v šestimístném pokoji Igor.
Do Doněcka přijel z uralského Jekatěrinburgu. Čtyřicátník s inteligentníma očima se zúčastnil většiny ukrajinských událostí loňského roku.
"Začal jsem na Krymu. Tam jsem jel za své peníze. K domobraně jsem se přidal v krymském hlavním městě Simferopolu. Hlídal jsem na kontrolních stanovištích a v polovině března jsme blokovali základnu ukrajinské armády. V ten den byl zastřelen ukrajinský voják a jeden kozák," popisuje Igor své krymské dobrodružství.
V srpnu se pak vydal na východ Ukrajiny. "Nikdo nás na Krymu neučil bojovat. Trénovali nás, jak rozhánět dav. Střílet jsem se naučil až ve výcvikovém táboře v Doněcké oblasti," říká dobrovolník z jednotky Sparta.
Naposledy sloužil na doněckém letišti, kde byl v polovině prosince zraněn výbuchem tankového granátu.
"Rusové vždy vnímali Ukrajinu jako přátelský a spřízněný stát. Jinak to nejde. Jestli se z Ukrajiny stane nepřítel, tak to je konec. Konec ruského světa," emotivně vysvětluje ruský dobrovolník.
Až se vyléčí, chce znovu bojovat. Proti ukrajinské armádě, jak jinak.
