New Orleans - Někdo tomu říká "déjà vu". Což není v New Orleans, městě historicky cinknutém francouzským živlem, zase tak nic zvláštního.
Jenže zdaleka výstižnějším popisem aktuálního stavu mysli mnohých obyvatelů New Orleans je výraz "noční můra". Staré vzpomínky se staly přítomností.
Přesně na den dvanáct let poté, kdy na New Orleans udeřil hurikán Katrina, se začaly v noci z úterý na středu z Texasu do Louisiany přesouvat provazce deště hurikánu Harvey.
A město New Orleans se zděsilo, zda opět nezmizí pod čárou ponoru.
Jako na přelomu srpna a září 2005, kdy hráze, které měly město chránit před vodami Mississippi a okolních jezer, nevydržely. A z New Orleans, města přezdívaného "Big Easy", se stala na dlouhé týdny zahnívající laguna.
"Obrázky z Houstonu, to je něco jako návrat v čase," říká Charles Jackson, pětapadesátiletý dýdžej z New Orleans. Původně měl tento týden v úterý pořádat pravidelnou výroční připomínku Katriny.
Což v New Orleans znamená pouliční veselici s hudbou. Kvůli hurikánu Harvey ale byla "oslava" zrušena.
Za Katriny spal Charles Jackson dvě noci na střeše svého domku. S nohama spuštěnýma na půdu, aby se probudil, kdyby voda ještě stoupla.
Katrina zabila nejméně 1500 lidí
Katrina zaplavila přes 80 procent New Orleans, uprostřed vod zůstaly tisíce lidí. Podle oficiálních údajů si vyžádala na 1500 obětí. Jiné odhady, které zohledňují i nezvěstné, mluví o čísle ještě o pět set vyšším.
"Ani nejhoršímu nepříteli bych to nepřál," říká Charles Jackson v reportáži deníku New York Times. Osudů, jako je ten jeho, lze v posledních dnech najít v amerických médiích celou řadu.
A mnoho z nich v sobě propojuje jeden a ten samý příběh. V létě 2005 se stal právě Texas, Houston a další tamní města útočištěm, kam z New Orleans a Louisiany prchli lidé před hurikánem Katrina.
A kde pak zůstali i žít. Jenže teď si je v Texasu našel hurikán Harvey.
Osudy, které se opakují
Jude McFarland a Candace Victorová dali své dceři jméno "Miracle". Protože to byl tak trochu zázrak, když v roce 2005 unikli ze zaplaveného New Orleans.
Sám až po krk ve vodě nesl Jude čtyři hodiny na zádech těhotnou Candace, než je zachránili vojáci a odvezli do nemocnice. Pro Washington Post dnes Jude vypráví, jak mu doktor v džínách a bačkorách řekl, ať se připraví pomoci s porodem. Za chvíli byla Miracle na světě.
Dnes mají Jude a Candace už tři děti. Na konci minulého týdne ale musela jejich rodina opět prchat. Ze svého domova v Corpus Christi v Texasu do evakuačního centra v San Antoniu.
"Teď se jen snažím zůstat silný pro svoji rodinu," říká Jude. Zatím neví, zda se bude mít kam vrátit. "Myslel jsem, že jsme v pořádku, ale teď musíme začít nanovo," dodává Jude.
Do Houstonu přišlo čtvrt milionu lidí
Sedmdesátiletá Jacquelyn Brownová si nikdy nemyslela, že by dokázala žít jinde než v New Orleans. Až do Katriny, před kterou utekla do Pearlandu, jižního předměstí Houstonu.
Houston takto v roce 2005 přijal na 250 tisíc uprchlíků. A Jacquelyn patří podle různých odhadů k dvaceti až padesáti tisícům těch, kteří zůstali.
Hurikán Harvey teď paní Jacquelyn vyhnal znovu.
"Je to skutečné monstrum," citoval list The Advocate, vycházející v Baton Rouge v Louisianě, její popis hurikánu Harvey. Katrina udeřila a prošla, zatímco Harvey podle Jacquelyn "prostě sedí" na místě.
V pondělí, kdy list The Advocate paní Brownovou citoval, znamenalo "tam" Texas, ale Jacquelyn se už pomalu chystala na návrat do Pearlandu. "Uvidím, nevím, co mě tam čeká," uvažovala.
Během úterý a středy se už Harvey sunul do sousední Louisiany, s městem New Orleans na dosah. V úterý tam zůstaly školy zavřené, starosta města Mitch Laundrie zahájil tiskovou konferenci minutou ticha za oběti Katriny.
Světlo na konci tunelu…
Israel Freeman mezitím nakládal do svého cadillacu pytle s pískem, aby je odvezl k domu své matky. "Má za sebou Katrinu. Znovu pak vystavěla svůj domek. Musíme chránit naše domovy," vysvětloval Freeman v reportáži agentury AP, že nechce nic nechat náhodě.
"S tím vším deštěm začínáme vidět světlo na konci tunelu," citovala agentura AP ve středu meteorologa Rogera Ericksona. Lidem v New Orleans nezbývalo než doufat, že se nespletl.
A že "matka příroda", jak uvedl guvernér Louisiany John Bel Edwards, nemá ještě nějaké překvapení a New Orleans pro tentokrát zůstane ušetřeno.
Dvaašedesátiletý Michael White, profesor hudební kompozice a klarinetista z New Orleans, přišel za Katriny ve svém domku na předměstí o sbírku 5000 cédéček, o 4000 knih a o šedesát klarinetů.
Až se Harvey vyprší, bude to podle něho pro postižené lidi v Texasu, jak uvedl pro New York Times, "jen úplný začátek". S byrokracií, s dohadováním se s pojišťovnami, ale především s tím, že mnozí ten zážitek už nikdy nevytěsní.
"Ti lidé nevědí, co mají před sebou", říká hudebník z New Orleans. Harvey oživil přízrak zkázy, která do New Orleans tentokrát naštěstí patrně nepřijde.
"Jenže tu noční můru beztak už stále máte někde na okraji povědomí," říká Michael White.
