Od zvláštní zpravodajky - Venku foukal vítr a pršelo skoro vodorovně, takže deštník neposkytoval žádnou ochranu. Naštěstí měl Stephen Kyle doma zatopeno v krbu a na stole šálek horkého čaje a misku plnou čokolády. Psal se leden 2020 a Spojené království právě natvrdo vystoupilo z Evropské unie.
Kyle s manželkou Michaelou tehdy plánoval, že se ze Spojeného království odstěhuje. Obě jeho dcery byly už dospělé, a tak ho podle vlastních slov v Bangoru, městě asi 20 kilometrů jižně od Belfastu, nic nedrželo. "Severní Irsko mi bude chybět, ale už jsem toho v životě zažil dost a chtěl bych taky trochu klidu," řekl tehdy reportérce Aktuálně.cz.
Povedlo se mu našetřit si peníze a na důchod se mohl přestěhovat třeba i do jiné země. Plány mu nakonec zpomalila pandemie koronaviru, ale nyní už žije ve Francii a je nadšený.
"Jsem teď mnohem zdravější. Pořád chodím ven na procházky, sportuju, a dokonce jsem se i opálil," směje se během druhého rozhovoru po třech letech a ukazuje na své rudé tváře. Zpátky doma byl naposledy loni v listopadu na návštěvě rodiny, ale jak sám říká: zima a déšť mu rozhodně nechyběly.
Jedním z důvodů, proč se na důchod odstěhoval do členské země EU, byl brexit. "Všechno, před čím nás varovali, se vyplnilo a nestalo se nic z těch věcí, které politici slibovali," zlobí se. Sám hlasoval stejně jako většina Severoirů pro setrvání v Evropské unii, protože se cítí jako Evropan.
Nic tu není
Na dopady brexitu si při březnové návštěvě Belfastu stěžují reportérce Aktuálně.cz na každém kroku. "Kde mám začít? Všechno je drahé, v obchodech jsou prázdné regály, je to katastrofa," vyjmenovává například Michelle. Mladá žena si právě na zahradách Queen’s University užívá zbloudilé sluneční paprsky.
Ačkoliv je kvůli souběhu s pandemií a ruskou agresí vůči Ukrajině složité přesně vyčíslit, jaký dopad na britskou ekonomiku měl odchod země z EU, experti odhadují, že ji výrazně oslabil. Podle nové analýzy agentury Bloomberg stojí brexit britskou ekonomiku 100 miliard liber ročně (v přepočtu více než 2,5 bilionu korun), přičemž dopady se týkají všeho od podnikových investic až po schopnost firem najímat pracovníky.
Na Severní Irsko dopadá obzvlášť tvrdě. Země je sice součástí Spojeného království, ale leží na vedlejším ostrově, o který se dělí s Irskou republikou. Kromě Gibraltaru je to tak jediná část království, která s unií sdílí přímou pozemní hranici.
Aby se nemusela zavádět hraniční kontrola na všech přechodech s Irskem a nehrozilo obnovení konfliktu na ostrově, vznikla hranice v Irském moři - mezi Severním Irskem a zbytkem Velké Británie. "Jsou tu obrovské problémy se zbožím z Anglie, chybí i některé léky," dodává Michelle.
Sally Camptonové, která kousek od centra vyrazila na nákupy, se zase nelíbí, že se nemůže teď na jaře vrátit k zahradničení. "Spousta výrobců k nám přestala dodávat. Už si ani nemůžu nic objednat po internetu. Musím si hledat nové zboží a to chvíli trvá." S potutelným úsměvem pak dodává, že jí ale několik kamarádů z Anglie semínka poslalo jako kontraband poštou. "Snad nikoho z nás kvůli tomu nezavřou," vtipkuje.
Kromě každodenních nepříjemností se ale oslovení lidé bojí hlavně dopadu brexitu na politické rovině. První dohoda mezi Bruselem a Londýnem totiž právě kvůli Severnímu Irsku ztroskotala. Nová, klíčová část, které se přezdívá Stormontská brzda, minulý týden prošla britským parlamentem. Severoirští unionisté ze strany DUP ale hlasovali proti. "Politická situace je prostě zoufalá. Zoufalá," shodují se Sally Camptonová i Michelle.
Zpátky ke konfliktu
"Mám trochu strach, aby toho někdo nezneužil," bál se už před třemi roky Stephen Kyle, zatímco za uchem drbal svého psa. "Myslím, že Londýn nechápe, jak křehká tu panuje situace. Je to, jako když chcete velmi pomalu zneškodnit velmi složitou bombu," říkal s povzdechem, protože věděl, o čem mluví.
Během severoirského konfliktu pracoval jako policista, což tu na konci minulého století byla jedna z nejnebezpečnějších profesí vůbec. Od konce šedesátých do konce devadesátých let v zemi zemřelo v souvislosti s vyhrocenou situací přes tři tisíce lidí, často zcela náhodných civilistů. Policie byla chápána jako jedna ze stran v konfliktu.
K policii se dnes skoro sedmapadesátiletý Kyle přidal ve svých 21 letech, protože neměl žádné vzdělání ani profesní kvalifikaci a vyrůstal v silně protestantské komunitě. "Kdybych se narodil do katolické rodiny, nejspíš bych se přidal k Irské republikánské armádě (IRA)," zmiňoval v roce 2020 s odkazem na polovojenskou organizaci, která proti policii bojovala.
"Každé ráno, když jsem vezl dcery do školy, jsem nejprve zkontroloval, že mi nikdo nedal bombu pod auto," vzpomínal Kyle. Podle svých slov nikdy nikoho nezabil. Naštěstí nemusel. A přestože nebyl nikdy vážně zraněn, několik příhod si stále živě pamatuje. Jedna konkrétní vzpomínka se váže k březnu 1992.
Sloužil tehdy šestnáctihodinovou dvojitou směnu a hned druhý den ráno se měl vrátit do práce. Jeho nadřízený se nad ním slitoval a pustil ho domů o hodinu dříve. Právě v tu poslední hodinu, když se vracel domů, na policejní auto někdo hodil bombu a jeho kamarádka a kolegyně Colleen McMurrayová zemřela. Byla čerstvě vdaná. Kyle si dodnes schoval výtisk novin s jejím nekrologem.
Ir ve Francii
"Od malička mi říkali, že jsem Brit, musím hrát britské sporty, chodit do britské školy, prostě všechno. Dlouho jsem nic jiného neznal," přiznává i teď ve Francii. Nyní ale Kyle úplně otočil a místo své britské identity objevuje tu irskou.
Ve Francii může žít právě díky tomu, že má irský pas, na který má od konce konfliktu nárok každý, kdo se v Severním Irsku narodil. "Když jdu k doktorovi nebo řeším administrativní věci, všude říkám, že jsem Ir. Už to dělám tak často, že jsem se tak i začal cítit," uzavírá.
I když současné konflikty uvnitř Severního Irska už řešit nemusí, situaci kvůli rodině stále sleduje. "Politici si pohrávají se strachem lidí a jen kvůli nim by situace mohla znovu vyeskalovat," říká. Kyle ale stejně jako Sally Camptonová pevně věří, že si to lidé uvědomují a nedopustí to.
