Tokio - Dva dlouholetí východoasijští rivalové a zároveň obchodní partneři se k sobě snaží najít cestu. Po desetiletích vzájemného obviňování z křivd a podezíravosti vůči záměrům toho druhého to ale není jednoduché.
Čínský premiér Wen Ťia-pao přijel do Tokia na třídenní návštěvu. První po sedmi letech, neboť Číňané "bojkotovali" předchozího japonského předsedu vlády Džuničira Koizumiho.
Kontroverzní svatyně
Za to, že pravidelně navštěvoval svatyni Jasukuni, kde vzdával hold více než dvěma milionům Japonců, kteří padli ve válce. A podle názoru Pekingu i válečným zločincům, kteří se během japonské okupace části Číny v letech 1931 až 1945 dopustili krutostí a masových vražd.
Nový premiér Šinzó Abe zatím do kontroverzní svatyně nevstoupil ani neřekl, že tak hodlá učinit.
Tím otevřel cestu k větším kontaktům s Číňany. V říjnu navštívil Peking, dnes vítá v Tokiu svůj čínský protějšek.
První Číňan v japonském parlamentu
Čína a Japonsko byly ale téměř vždy rivaly či přinejmenším konkurenty a nezdá se, že ani prudce se rozvíjející obchodní spolupráce tuto tradici zcela zruší.
"Za úspěch a zlepšení vztahů lze považovat sám fakt, že čínský premiér je v Tokiu. Ale to je tak všechno," řekl agentuře Reuters japonský politolog a expert na vztahy s Čínou Rjósei Kokubun.
Wen Ťia-pao se v noci na dnešek stal vůbec prvním čínským politikem, který vystoupil v japonském parlamentu.
Vazval Tokio, aby se postavilo čelem ke svým válečným zločinů a uvědomilo si, jako bolest Číně způsobilo. Zároveňa le nabídl usmíření: podle něj se válečnými obětmi stala i většina Japonců.
Obchod jde lépe než politika
Pro Japonsko je Čína dnes už největším obchodním partnerem, vystřídala na této pozici Spojené státy. Celkový objem vzájemného obchodu obou asijských zemí činil za rok 2005 devětadvacet bilionů japonských jenů (téměř čtvrt bilionu dolarů).
Jenže v mnoha ohledech vypadá svět viděný z Tokia jinak než ten z Pekingu.
Oba rivalové se nadále obávají síly toho druhého. Japonsko s nelibostí sleduje rostoucí vojenský rozpočet Číny a hledá cestu, jak krotit ambice Pekingu stát se regionální velmocí číslo jedna.
Čína zase nevidí ráda japonskou touhu získat stálé křeslo v Radě bezpečnosti OSN a nezní jí libě hlasy, které v Japonsku volají po opuštění poválečné pacifistické ústavy z roku 1947 a po znovuvybudování silné japonské armády.
Tato myšlenka není cizí ani mnoha japonským politikům. Zvláště poté, co Severní Korea loni provedla pokusný atomový výbuch.
Právě v názorech na severokorejský problém se Peking a Tokio neshodují. Čína je pro umírněný přístup a vystupuje jako jakýsi starší bratr Pchjongjangu. Rozhodně si nepřeje pád tamního komunistického režimu.
Japonsko je naopak po boku USA stoupencem tvrdé linie a sankcí vůči diktátorovi Kim Čong-ilovi.
Potenciálním ohniskem konfliktu jsou naleziště ropy a zemního plynu ve Východočínském moři. To rozděluje obě země a nemohou se dohodnout na přesném vymezení teritoriálních vod.
Přitom zdroje ropy a zemního plynu by se hodily oběma státům. Oba jich mají pro svoji potřebu žalostně málo a musejí spoléhat na dovoz ze zahraničí.
Pro Číňany však zůstávají nejvíce zatíženy emocemi události ze třicátých a čtyřicátých let. Brutální japonská okupace, za kterou se podle nich Tokio dosud náležitě neomluvilo a neprojevilo lítost.
Nejvíce se diskutuje o události známé jako masakr v Nankingu. V roce 1937 japonská armáda v tehdejší čínské metropoli vyvraždila přibližně 150 tisíc lidí, podle čínských zdrojů až 300 tisíc.
Válka neskončila včera
Americký analytik čínského původu Gordon Chang se ale domnívá, že Peking spor záměrně vyhrocuje a uměle udržuje při životě.
"Vztahy mají šanci na zlepšení. Ekonomická provázanost činí na sobě oba státy téměř závislými a generace, která zažila druhou světovou válku, odchází."
"Ale čínská státní média se stále a stále vracejí k japonským zločinům, jako by se staly včera, jako by šlo o aktuální zprávy a jako kdyby to Japonci měli začít dělat každým dnem znovu," píše Chang ve své knize o dějinách japonsko-čínských vztahů.
V předvečer příjezdu Wen ťia-paa se ale čínské vedení rozhodlo nastolit příznivou atmosféru. Po čtyřech letech zrušilo zákaz dovozu japonské rýže, která do Číny nesměla s poukazem na údajně nedostatečné hygienické ošetření.
