Santiago - V uplynulých letech vládla většině populace v Jižní Americe žena.
V Brazílii, největší latinskoamerické zemi, se držela v letech 2011 až 2016 u moci Dilma Rousseffová. Teprve potom jí zlomila vaz kauza manipulací s výsledky státního rozpočtu.
Argentinu zase řídila v letech 2007 až 2015 prezidentka Cristina Fernándezová de Kirchnerová.
Tu na rozdíl od Rousseffové neodvolal senát - funkci opustila řádně po vypršení mandátu. Nicméně i ona se namočila do řady korupčních afér. Dodnes leží u soudu několik obvinění její osoby včetně praní špinavých peněz.
Nyní je to Chile, které má jako jediné ze všech zemí na americkém kontinentu v čele ženu.
I tamní prezidentce Michelle Bacheletové ale brzy vyprší druhé funkční období. V příštím roce ji nejspíš nahradí Sebastián Piňera, který byl prezidentem právě v době mezi dvěma úřady Bacheletové.
Všechny tři jihoamerické země tak na jednu stranu přispěly do celosvětové diskuse o nerovném zastoupení mužů a žen v politice, poznamenává americký deník The New York Times.
Na druhou stranu jejich vládnutí provázely rozsáhlé skandály nebo hospodářský propad jejich zemí. A tím ženám moc nepomohly.
"Všechny to jsou svým způsobem zkažené vůdkyně," řekla listu Shannon K. O’Neilová, analytička z think-tanku Council on Foreign Relations.
Boj za povolení potratů
Koneckonců ani Bacheletová neunikla nařčení z korupce, které v roce 2015 mírně zatřáslo s její popularitou. Do jednoho ze skandálů byl zapleten i její syn Sebastián Dávalos Bachelet, který s firmou své manželky údajně obcházel zákony.
Bacheletová se ale na rozdíl od svých jihoamerických kolegyň zvládla z afér podle The New York Times vzpamatovat.
Bývalou dětskou lékařku a svobodnou matku vnímá mnoho chilských žen jako člověka, který se do vedení země dostal díky vlastní síle a schopnostem.
"Lidé si ji budou pamatovat jako někoho, kdo se snažil směřovat zemi k větší demokracii," hodnotí její vládu socioložka Virginia Guzmánová z Centra pro studia žen v metropoli Santiago de Chile.
Bacheletová vládla zemi v letech 2006 až 2010 a poté podruhé od roku 2013.
Zlepšit postavení žen zvládla hned v několika směrech. Vytvořila například ministerstvo pro ženy a genderovou rovnost. Prosadila také změnu ve volebním systému. Ta požaduje, aby minimálně 40 % kandidátů ve volených funkcích byly ženy.
Úspěšný byl také její boj o možnost umělého přerušení těhotenství u výjimečných případů. Zákon v zemi, kde má silný vliv katolická církev, před několika dny schválil senát.
Místo posunu krok dozadu
Žádné prezidentské volby v Jižní Americe, ve kterých by kandidovala žena, se v blízké budoucnosti neblíží.
Konec éry Michelle Bacheletové tak ve společnosti vyvolává otázky, jestli nebude boj za lepší práva žen utlačen do pozadí.
"Jde o tři kroky dopředu a o šest kroků zpět," míní Lakshmi Puriová.
Ta je zástupkyní ředitelky organizace UN Women, orgánu OSN pro rovnost pohlaví a posílení práv žen. V "prezidentské pauze" v letech 2010 až 2013 v něm funkci ředitelky zastávala právě Bacheletová.
"Nadávali mi do k*ávy"
Všechny tři (bývalé) prezidentky shodně tvrdí, že kvůli svému pohlaví čelily utlačování i nadávkám.
"Nejtěžší je změnit kulturu," přiznává Bacheletová.
Někdejší brazilská prezidentka Rousseffová například v dubnovém rozhovoru pro list The New York Times uvedla, že ji zhruba 600 tisíckrát lidé nazvali k*ávou.
"Říkali mi, že jsem moc citlivá a křehká, zatímco takový muž by byl považovaný za vnímavého. Koukali na mě jako na příliš posedlou prací, zatímco takový muž by byl brán jako pracovitý," dodala v rozhovoru Rousseffová.
S tím souhlasí i Bacheletová. "Když jsem projevila citlivost, když mi slzely oči, byla jsem vnímaná jako žena, která nezvládá své emoce," popisuje.
Podobné zkušenosti má i někdejší prezidentka Argentiny Fernándezová de Kirchnerová. Lidé jí často říkali "yegua", což je španělský slang pro velmi hanlivé označení ženy.
Státy mají dost jiných starostí
Některé země Latinské Ameriky teď navíc nemají čas přemýšlet nad tím, jak se ve společnosti "daří" ženám.
Venezuela prožívá potravinou krizi a i její politická situace se otřásá v základech. Bouřlivé protesty proti prezidentovi Nicolásovi Madurovi, který usiluje o upevnění svých pravomocí, sužují zemi už několik měsíců.
Kolumbie se zase vzpamatovává z občanské války mezi vládou a Revolučními ozbrojenými sílami Kolumbie (FARC). Ozbrojený konflikt, který probíhal od 60. let, se podařilo mírovou dohodou ukončit teprve minulý rok.
V Brazílii pak na skandály Rousseffové "plynule navázal" její nástupce Michel Temer. Čelí obvinění z přijímání úplatků a hrozí mu až 12 let vězení.
