Zborov/Samara (od našeho zvláštního zpravodaje) - Úspěchy československých legionářů za první světové války nedávno připomnělo stoleté výročí bitvy u ukrajinského Zborova, které připadá na 2. července. Jejich příběh ale symbolicky pokračuje i v několik dní staré zprávě z ruské Samary.
Vedení ruského města se nakonec - po dlouhém odmítání - v dopise českému ministerstvu obrany zavázalo uhradit instalaci pomníku 117 československým legionářům, kteří v roce 1918 zahynuli při osvobozování Samary z rukou rudých jednotek.
Svou zásluhu na tom přitom má i Moskva, přesněji ruské ministerstvo obrany.
Původní pomník byl zničen už před mnoha desetiletími, ještě za sovětské vlády. Ten nový, v hodnotě milionu a půl korun, je již šest let v samarském skladišti.
"Památník bude stát na důstojném místě městského parku už na jaře příštího roku ke stoletému výročí bojů o Samaru a vlastně i vzniku Československa," říká náměstkyně ministra obrany Alena Netolická, která se podle ministra obrany Martina Stropnického o změnu postoje vedení města Samary významně zasloužila.
"Legionáři tak budou mít v Samaře po sto letech konečně znovu důstojný pomník," pochvaluje si Stropnický.
Vyhráli proti přesile
Na začátku léta roku 1918 se asi 1600 Čechoslovákům u Lipjag a Samary podařilo rozprášit na 4000 rudoarmějců. Na sovětské straně padlo 1500 vojáků, v močálech se jich utopilo dalších 300. Zajato jich bylo přes 2000.
Čechoslováci přitom měli pouze 30 mrtvých a 89 raněných. Získali navíc veškerou výzbroj a vybavení poražených. V Samaře však byly nakonec pohřbeny i ostatky legionářů, kteří padli v předcházejících bojích či v okolí města.
Do poloviny července 1918 se pak legionářům podařilo zablokovat dopravu na transsibiřské magistrále vedoucí ze Samary do Irkutsku. Zastavili tím přepravu německých a rakousko-uherských zajatců na západní a italskou frontu. Několik set tisíc zajatců tak díky legionářům nikdy neposílilo německé sbory útočící na Paříž. První světová válka tak byla podle mínění historiků zkrácena o několik měsíců.
"Vraždící psi"
Vzhledem k tvrdosti bojů a drtivému vítězství početně mnohem slabších a hůře vyzbrojených Čechoslováků považovali Samarští až donedávna (a podle všeho mnozí ještě dosud) legionáře - "Běločechy" - za vzteklé vraždící psy. Netolická proto oceňuje i pomoc ruského ministerstva obrany, které při vyjednávání o pomníku na vedení Samary zatlačilo, aby vyšlo Čechům konečně vstříc.
"Mnohokrát to už v uplynulých deseti letech vypadalo na naši naprostou porážku. Tak silné bylo odmítání Samarských, aby byl v jejich městě obnoven pomník československým legionářům. I pro starostu Fursova to musel nejspíše být velmi těžký a z jeho hlediska vůči jeho voličům i odvážný krok," oceňuje výsledek jednání místopředseda Československé obce legionářské Jindřich Sitta.
Legionáře považuje za mimořádně statečné lidi, kteří svůj sen o samostatném Československu povýšili i nad své životy. V Česku dnes žije podle projektu "Legionářská krev" na půl milionu potomků legionářů.
