Addis Abeba (Od našeho zpravodaje) - "Takže na začátek si dáme něco pro povzbuzení nálady. Kdo začne?" K tabuli se vydává suverénně působící mladík a začíná vyprávět vtip. Následuje výbuch smíchu. Muži a ženy ve školních lavicích jsou po obědě zjevně v dobrém rozmaru.
Tak vypadá úvod odpolední tříhodinovky, do které se nepřišli učit žáci, ale učitelé. Nacházíme se v Kotebe na východním okraji třímilionového etiopského hlavního města Addis Abeby. Abyste se sem z centra dostali místní variantou MHD, musíte nejméně dvakrát přesedat a cesta se může v hustém provozu - který je pro etiopskou metropoli typický - protáhnout i na hodinu.
Jsme sice v kampusu jedné z etiopských vysokých pedagogických škol, ve škamnech však sedí hotoví učitelé z addisabebských "základek". Etiopští školitelé se je zde podle návodu českých expertů a pod dohledem organizace Člověk v tísni snaží vycvičit v moderních vyučovacích metodách.
Dostali na to od České republiky také zcela novou dvoupatrovou budovu, která i s vybavením stála dva a půl milionu korun. Téměř další milion ministerstvo zahraničí investuje do tréninku učitelů tady a v dalších, tentokrát už etiopských budovách v okolí Addis Abeby a jižního města Awassa.
A přestože se zdá, že je celá třída kursem nadšená, přenést získané znalosti do praxe bude pro mnohé kvůli specifickým etiopským poměrům velkou výzvou. Podobně i nad budoucností projektu se - ze zcela jiných důvodů - vznášejí otazníky.
90 žáků ve třídě
S tím, jak učinit výuku co nejatraktivnější, se zřejmě potýká školství v každé zemi. V Etiopii však existují problémy, se kterými se v rozvinutých státech nesetkáme. Školy nemají základní pomůcky, o knihovnách a počítačových učebnách nemluvě. Ve třídách bývá více než padesát žáků a výjimkou není ani devadesát.
Vedle těchto "rozvojových" potíží tu je také typicky etiopský důraz na biflování, a žáci tak často opakují poučky, kterým nerozumějí. Vyučování v sedmé a osmé třídě probíhá navíc v angličtině a ta dělá někdy problémy samotným učitelům, o studentech samozřejmě nemluvě.
"Ředitele zajímá, jestli jste stihli odučit celou osnovu, ne jestli tomu žáci rozumějí. A žáci v mnoha případech jen přikyvují, jako že to chápou," říká mladá Haimanot, která je učitelkou dva roky a působí ve čtvrti Abnat na západě Addis Abeby.
| Etiopie si život bez dětské práce nedokáže představit |
Jak aktivně zapojit 90 prvňáků, je rébus, nad kterým zklame i leckterý zkušený a motivovaný učitel. Školám navíc chybí pomůcky, které by tomu napomohly. A to i takové, které by nás v Česku pravděpodobně nenapadly. Například dostatek papíru.
Zapojte ředitele
Projekt přesto podle pětadvaceti školených pedagogů nabízí mnoho inspirace. Celá učebna se shodne na tom, že jde o užitečnou věc, která obohatí jejich profesionální kariéru.
Učí se tu, jak aktivně zapojit žáky do hodiny, dělit výuku tak, aby se dala snáze pochopit, a jak snadno navázat na znalosti, které už žáci ovládají. Trénink trvá celkově měsíc a je rozdělen do jednotlivých cyklů po týdnu, aby si mezitím učitelé mohli nové techniky ve škole osvojit a aby ve svých školách dlouho nechyběli.
Školitelé je mezitím při vyučování navštěvují a zjišťují, jak vypadá jejich výuka v praxi.
Jelikož se však jedná o nový projekt, objevují se problémy s nadřízenými, kolegy a i žáky. Někteří ředitelé myšlenku podporují, jiným vadí, že se učitelé na měsíc vzdálí ze školy a oni je nemají kým nahradit.
"Kdybych mohl navrhnout nějaké zlepšení, bylo by to, abychom se v první řadě soustředili na přesvědčování ředitelů," říká školitel Tsegab.
A školená učitelka Amsale, které může být něco k padesátce, by rovnou uvítala, kdyby se ředitelé těchto kurzů přímo zúčastňovali.
Infobox
Školní projekty Česka a organizace Člověk v tísni v Etiopii:
- Stavba základních škol v Regionu jižních národů (9), 2200 studentů ročně (od 2006)
- Centra pro trénink učitelů v Awwase a Addis Abebě, 1200 učitelů celkem (od 2006 a 2009)
- Experimentální škola v Alaba Kulito (od 2003), 300 studentů ročně
- Internátní škola pro sirotky v Awasse (od 2004), 160 studentů ročně
Etiopie:
- Počet obyvatel: 85 milionů (odhad červenec 2009)
- Průměrný věk: 16,9 let
- Analfabetismus mezi lidmi staršími patnácti let: 56,3 %
- HDP na hlavu: 800 dolarů (219. na světě)
- Zemědělci: 80%
Málo informací
Kolegové "moderních" učitelů se zase prý někdy nemohou smířit s tím, že lze učit i jinak. Vadí jim například i to, že při této "alternativní hodině" nejsou lavice rozestavěny klasicky, ale ve tvaru písmene U, aby se mohli diskuse jednoduše účastnit všichni.
Odpůrci nových metod se najdou i mezi žáky. Rozdíly v přístupu proškolených a neproškolených učitelů je matou. Alternativní výuka také zabírá více času a stihnout předepsané penzum učiva je na etiopských školách velkým problémem.
"Někteří žáci přicházejí s tím, že je to velmi baví. Jiní s tím, že jsme je vůbec nic nenaučili. Jsou zvyklí na to, že vstřebávají obrovské množství informací," říká Haimanot.
Co tam dělají, nevíme
Projekt se však potýká ještě s dalším problémem. Udržitelností, tedy zásadním předpokladem každé úspěšné rozvojové pomoci. Žádná země nebo organizace nemá zájem pomáhat někde věčně, ale pouze pomoci tomu, aby se chudé země postavily na vlastní nohy a dárci pak mohli odejít.
Podle Michala Procházky z České rozvojové agentury je udržitelnost "jedním z hlavních kritérií při evaluaci rozvojových intervencí a odpovídá na otázku, jak je pravděpodobné, že pozitivní dopady projektu budou udrženy i po ukončení financování ze strany dárce".
Smlouva uzavřená mezi Člověkem v tísni, školou v Kotebe a regionálním školským úřadem specifikuje, že bude Kotebe od prosince 2010 platit celý projekt sama.
Jen pár kroků od českého školicího centra, v kanceláři kotebského proděkana pro administrativu a rozvoj, se však přesvědčujeme, že to bude oříšek a že si škola projekt zatím neosvojila. Proděkan bez obalu tvrdí, že o něm neví takřka nic.
"Nevíme, co tam dělají. Smlouvu s nimi podepsal předchozí děkan. Celé vedení se teď vyměnilo a já jsem slyšel něco ústně, ale neviděl jsem od nich jedinou psanou zprávu o tom, co se tam děje. Možná nějaká existovala za předchozího děkana, ale možná také ne. Každopádně by nás měli pravidelně písemně informovat. Jsme zmatení," říká Tola Gemeda.
Nemáme peníze ani na pomůcky
Nové vedení je ve funkci teprve dva měsíce, a tak by nemuselo být překvapením, že projekt příliš nezná. Gemeda však v Kotebe působil už předtím jako pedagog a říká, že o něm slyšel poprvé, když zasedl do proděkanského křesla. Podle něj je povědomí o české iniciativě mezi učiteli školy mizivé.
Že ji vedení na kampusu příliš nepropaguje, je zřejmé i z toho, že nikdo z přibližně třiceti studentů, kterých jsem se zeptal, k čemu budova slouží, nedokázal na tuto otázku odpovědět.
Paradoxní přitom je, že současný děkan ve stejné funkci působil také na vysoké škole ve městě Awassa na jih od Addis Abeby, kde Česká republika a Člověk v tísni obdobné školicí středisko za 3,5 milionu korun postavily a začaly provozovat v roce 2006.
Nynější kotebský děkan však působí zároveň ve funkci předsedy Etiopského fotbalového svazu, a je proto často ze školy pryč.
Problematická komunikace mezi vedením školy a Člověkem v tísni se před měsícem projevila i v tom, že Gemeda na krátký čas zmrazil výplaty školitelům
"Dohoda mezi námi a Člověkem v tísni nás zavazuje platit za pomůcky a výplaty školitelům, na které získáváme finance ze školného večerních studentů. Sdělovali nám ale pouze celkovou sumu, nikoli komu peníze jdou. Poté, co jsem výplaty zarazil, tak to ihned napravili a já to uvolnil," říká.
Problémy jsou i s financováním druhé proměnné - učebních pomůcek jako papíry nebo křídy. Podle Gemedy se na to peníze nakonec najdou, jen prý zatím není jisté kde.
Na otázku, co se stane, až škola projekt za rok sama převezme a bude muset platit mnohem nákladnější položky, jako například 50 birů (přibližně 80 korun) diet denně každému členu programu po celý měsíc, jen krčí rameny a tvrdí, že se něco vymyslí, příliš přesvědčivý však přitom není. Kotebe se údajně pokusí získat navýšení rozpočtu od místního školského úřadu.
Možností je dle něj také to, že se tam v alternativních metodách budou učit stávající studenti kotebské pedagogické fakulty. Takové vyústění by nápadně připomínalo příběh awasského školícího centra vybudovaného Čechy.
Divadlo pro dárce
Už předchozí awasské centrum totiž po předání Etiopanům tréninky pedagogů základních škol zarazilo a budovu využívá jen pro školení vlastních studentů. Podle Terezy Porybné z Člověka v tísni, která má etiopské školicí projekty na starosti, to však neznamená, že by byl projekt neúspěšný.
"Nedá se říci, že to nefunguje. Jen to funguje jinak, než jsme si představovali. Neškolí tam sice stávající učitele, ale školí tam studenty pedagogiky a to přesně v těch metodách, které jsme zavedli my. Zaměstnali také jednu z našich školitelek a dobře se starají i o budovu," říká Porybná.
Učitele ze základek tak Češi nyní místo toho cvičí v jednotlivých okresech místního regionu. Možnost, že se však nakonec do Awassy vrátí, je prý ale reálná.
Škola na to v současnosti paradoxně totiž nemá peníze, protože si o ně úřady nepožádala. Šéfka mise Člověka v tísni v Etiopii Michaela Burdová tvrdí, že regionální školské úřady mají přitom na podobné věci financí dost od Evropské unie i Světové banky.
"Awasskou školu tlačíme na základě uzavřených smluv k tomu, aby si o peníze požádala. Podobně budou i pro Kotebe. Samozřejmě, že je pravidelně písemně informujeme, problémem ale je, že předchozí vedení současnému nic nepředalo," říká Burdová.
Vyjednávací taktika
A je tu ještě jedna věc. Podle Burdové jsou prohlášení kotebského proděkana také vyjednávací technikou pro potenciální dárce a snaha, jak získat další peníze. V době, kdy si tak Gemeda nahlas zoufal, že neví, kde vezme peníze na pomůcky, už prý byly dva týdny zaplacené.
