Tel Aviv - Levicové strany dominovaly Izraeli od jeho založení celých třicet let. Teprve roku 1977 prohrála jejich zastřešující Strana práce volby a premiérem se stal Menachem Begin z pravicového Likudu.
Po další čtvrtstoletí pak existovaly dominantní síly v izraelské politice dvě.
Před nadcházejícími legislativními volbami (10. února) však Straně práce poprvé hrozí, že se ocitne na okraji mocenského spektra a skončí až čtvrtá.
Po Likudu a středové Kadimě je totiž podle průzkumů třetí nejsilnější stranou Jisrael Bejtejnu (Izrael náš domov) bývalého moldavského vyhazovače Avigdora Liebermana. Politika, který si svou rasistickou rétorikou nezadá se zemřelým korutanským hejtmanem Jörgem Haiderem či Francouzem Jeanem-Marie Le Penem.
Araby nechceme
„Izrael je pod dvojím teroristickým útokem, zevnitř a zvnějšku," prohlásil tento týden na výroční bezpečnostní konferenci v Herzlii. „A terorismus zevnitř je vždy nebezpečnější než terorismus zvnějšku."
Vnitřní teroristé jsou podle tohoto vousatého padesátníka izraelští Arabové, kterých je v sedmimilionové zemi přibližně pětina. Jedná se o potomky Palestinců, kteří při založení států Izrael neuprchli nebo nebyli vyhnáni do okolních států, ale zůstali.
To by se však dle Liebermana mělo změnit.
Jedním z jeho návrhů je překreslit hranice Izraele a část arabské Galileje poskytnout i s jejími obyvateli palestinskému státu. Všichni izraelští občané by také podle jeho názoru měli přísahat státu věrnost a kdo by odmítl, nemohl by jít k volbám ani být volen.
Tvrdou rukou
Liebermanův volební slogan „bez loajality není občanství" v srdcích mnoha Izraelců rezonuje. Do té míry, že strana, která v minulých volbách získala podporu devíti procent voličů, v jednom z posledních průzkumů přesáhla dvacítku.
„(Předseda Likudu Benjamin) Netanjahu říká, že je pravicový, ale Lieberman to myslí vážně," řekla deníku Guardian jedna z obyvatelek Liebermanovy domovské osady Nokdim na Západním břehu Jordánu. „Arabové mluví proti státu a škodí státu, nezaslouží si tu žít."
Kišiněvskému rodákovi se krátce po válce s Hamásem v Gaze, která v Izraeli zvedla volání po vládě pevné ruky a tvrdšímu přístupu k Palestincům, podařilo získat podporu nesourodé koalice stoupenců složené ze sekulárních osadníků Západního břehu, přistěhovalců z bývalého SSSR i středovějších voličů.
Rasismus po kišiněvsku
Liebermanův rasismus je však poněkud paradoxní. Do Izraele se přistěhoval roku 1978, stále mluví se silným ruským přízvukem a Jisrael Bejtejnu založil jako stranu, která měla bránit práva ruských přistěhovalců, kteří jsou v Izraeli terčem někdy více, někdy méně skrytého rasismu.
„Haider byl místní rasista, který bojoval proti imigrantům a vyvolával xenofobii," prohlásil izraelský arabský poslanec a oblíbený terč Liebermanových výpadů Ahmed Tibi. „Tady máme rasistického imigranta, který bojuje proti obyvatelům země, kteří se zde narodili."
S mužem, který vedl předvolební kampaň pokoušející se o zákaz kandidatury arabských stran, však do budoucna zřejmě musíme počítat.
Přinejmenším jako s koaličním partnerem vlády pravděpodobného příštího premiéra Netanjahua.
