Anvarí se narodil dva roky poté, co se Tálibán vzdal, a znal ho proto jen z vyprávění. Nově nabyté svobody si užíval na elitní střední francouzské škole s kampusem poblíž prezidentského paláce v Kábulu, kde byl i kapitánem fotbalového týmu. Od roku 2015 hrál za lokální fotbalové kluby a o tři roky později přišel do školy v červeném dresu, což znamenalo, že se dostal do národního fotbalového týmu mládežníků, kde hrál na pozici záložníka.
"Přinesl nám všem burgery, abychom ten den oslavili," vzpomíná pro americký deník Wall Street Journal jeho bývalý spolužák Abdulláh.
"Jsi malířem svého života. Nedávej štětec nikomu jinému," napsal poté pln očekávání na Facebook hráč, který si později vysloužil přezdívku Štít za svou schopnost udržet míč. Anvarí měl na dresu číslo deset a obdivoval Argentince Lionela Messiho, jehož hru studoval i na videích na YouTube.
The 17-year-old clung to the landing gear as the plane hit 120 miles an hour. His brother had begged him to come home. “I have to try,” he'd said. https://t.co/5sNF5IvAiR
— The Wall Street Journal (@WSJ) August 25, 2021
S Tálibánem se střetl pouze jednou, když se v létě roku 2017 odpálil blízko jeho školy sebevražedný útočník. "Zakí tím byl velmi otřesený," říká Abdulláh.
Jeho obavy se vrátily předminulou neděli, když Tálibán získal kontrolu nad Kábulem. "Jak budeme po tomhle hrát fotbal?" ptal se svého spoluhráče Frotana. Ten sám říká, že jejich sny byly v tu chvíli rozdrceny na prach. Shodli se proto, že "pokud přijdou, odjedeme odtud", řekl Anvarí svým přátelům. "Byl mladý a nikdy neviděl Tálibán. Bál se," vysvětluje jeho bratr.
Zklamaná mladá generace
"Nešlo jen o pád Kábulu. Šlo o pád celé nové generace, která věřila v rozvinutý Afghánistán," napsala k pocitům mladých lidí, kteří vládu radikálů nikdy nezažili, afghánská spisovatelka a aktivistka Šafika Chpalvaková. V zemi s 38 miliony obyvatel přitom tvoří nejpočetnější skupinu. "Věřili světu. A doufali v zářnou budoucnost."
Tu podle deníku představoval pro mnoho z nich právě fotbal, který se stal symbolem začlenění Afghánistánu zpět do světa. I ti nejmenší školáci mívají své oblíbené zahraniční fotbalové kluby a nikdo už nepřemýšlí nad tím, že na stadionu, kde hrál i Anvarí, radikální hnutí pořádalo veřejné popravy a kamenování a z fotbalových branek visely useknuté končetiny zlodějů.
S nástupem Tálibánu se ale řada fotbalistů pokoušejících se utéct ze země setkala s bitím při kontrolách na silnicích. K jiným sportovcům přišli radikálové až domů. Členky ženského fotbalového týmu dokonce lidé nabádali, aby z internetu smazaly své fotografie, a tak je tálibové nemohli vypátrat. Hráčky nakonec prchly do Austrálie.
Pád z letadla
Ráno poté, co se Tálibán dostal do Kábulu, řekl Anvarí bratrovi, že vezme umýt jejich rodinné auto. Před jedenáctou hodinou mu volal s tím, že je na letišti.
"Nemáš vízum ani letenku. Pojeď domů," přemlouval ho bratr. "Už jsem blízko u letadla. Tohle je příležitost věřit v Boha," odpověděl mu Zakí. "Neodjížděj, vrať se, jsi chytrý, neutíkej," pokračoval v přemlouvání bratr. "Musím to vyzkoušet," zněla odpověď. To byl poslední rozhovor, který spolu bratři vedli.
Zakí Anvarí byl na přistávací dráze spolu s dalšími stovkami Afghánců, když zjistil, že stejný stroj, který o den dříve evakuoval ze země 823 lidí, zrovna vykládá armádní materiál. Zoufalí lidé se snažili do letadla dostat, a pilot se proto rozhodl, že musí co nejrychleji odletět. "Když se bezpečnostní situace kolem letadla výrazně zhoršovala, rozhodl se co nejrychleji odletět," uvedla tisková kancelář amerického letectva.
Podle bývalého plukovníka amerického letectva Cedrica Leightona měla posádka těžký výběr. "Musíte se rozhodnout - je bezpečnost mé posádky, letadla nebo nákladu důležitější než bezpečnost těch, kteří visí na mém letadle? Nevíte, co je to za lidi," popisuje pro list Wall Street Journal.
Afghánce to ale neodradilo a snažili se letadla držet dál. Jenže zatímco stroj začal zrychlovat a jim docházely síly, pouštěli se ho. Anvarí zůstal na podvozku pod pravým křídlem a podle videí, která vše zachytila, se pevně soustředil. Když však rychlost letadla stoupla na 193 kilometrů v hodině a stroj se odlepil od země, Anvarí se už neudržel a spadl. Ve stejný den jako on zemřeli i další dva muži - jeden spadl z letadla, druhého rozdrtil podvozek.
