Kolosální selhání. Jedna z nejhorších katastrof, jaká se kdy Spojeným státům přihodila. Takto tvrdými odsudky častují během vrcholící předvolební kampaně opoziční demokraté zahraniční politiku amerického prezidenta George Bushe.
Pokud se jim v úterý podaří získat většinu v obou komorách Kongresu, což je podle průzkumů veřejného mínění naprosto reálná možnost, získají mocné páky k ovlivnění Bushovy administrativy a tím i směru, kterým Spojené státy vede. Že by však dokázali zásadním způsobem otočit zahraniční politikou Washingtonu, jak ji známe z poslední doby, je nepravděpodobné.
Demokraté se neshodnou ani mezi sebou
Prvním důvodem je to, že všechny výkonné pravomoci zůstanou nadále v rukou George Bushe. Demokraty ovládaný Kongres mu může nejefektivněji svázat ruce, pokud by omezil financování ozbrojených sil a jejich bojových operací, především té irácké. Experti pochybují, že se k tomu demokraté odhodlají, neboť by se tím vystavili obviněním, že ohrožují životy amerických vojáků.
Ještě větší brzdou ve snaze demokratů dostat "pod kontrolu" zahraniční politiku prezidenta Bushe však může být jejich nejednota v názorech na řešení nejklíčovějších problémů.
"V čem spočívá váš plán," ptal se při mítinku v Missouri George Bush vyzývavě demokratů a nechal fascinované stoupence dotaz skandovaně provolávat. "Pravda je taková, že demokraté nejsou schopni tuto otázku zodpovědět. Příkrá kritika není vítězný plán," zdůraznil vzápětí Bush.
Poukazoval tak na fakt, který přiznávají i pozorovatelé americké politické scény. Totiž že Demokratické straně chybí jasná strategie pro řešení například irácké krize, na níž by se byla schopna shodnout. Její radikálnější křídlo volá po rychlém stažení amerických jednotek z Iráku, jiní - jako například senátor Joe Biden - přicházejí s plánem na faktické rozdělení Iráku na tři autonomní oblasti.
Bush už mnohé z návrhů oponentů přejal
Podle expertů už navíc Bush v průběhu doby a pod tlakem veřejného mínění mnohé z názorů opozice a kritiků přejal a začal je uplatňovat.
Za jeden z důkazů je uváděn projev poradce americké ministryně zahraničí Philipa Zelikowa, který už v září prohlásil, že je třeba udržet úzké spojenectví s Evropou a umírněnými arabskými vládami, protože bez spolupráce s nimi nemají problémy v Iráku či Íránu řešení. Zdůraznil zároveň, že zlepšení nebude možné, pokud se nepodaří postoupit v otázce konfliktu mezi Palestinci a Izraelem.
"Neočekávám zásadní změnu v americké zahraniční politice, protože pokud jde o její celkové směřování, neexistuje hluboký spor. Je to vzhledem k vyhrocenosti rétoriky ironie, ale v otázce války s terorismem i Iráku se rozdíly týkají jednotlivostí, základní konsensus existuje," vysvětlil v deníku Christian Science Monitor Julian Zelizer z Bostonské univerzity.
Nejen on, ale i řada dalších expertů předvídá, že demokraté si po volbách netroufnou na příliš ostrý střet s Bushovou administrativou. To, co si většina voličů přeje, je totiž spolupráce obou stran, nikoli pokračování hádek.
Hořká příchuť pro Evropany
Vítězství demokratů v kongresových volbách se může paradoxním způsobem projevit i v Evropě. Ta je v přístupu k Iráku a politice Spojených států značně rozdělena a je pravděpodobné, že prohra republikánů by oslabila Bushovy spojence, jako je britský premiér Tony Blair.
Úspěch demokratů však může zvýšit tlak na evropské země, aby v Iráku více pomohly. Podle Karstena Voigta, který má na německém ministerstvu zahraničí na starosti vztahy s USA, je naivní se domnívat, že Kongres ovládaný demokraty bude brát zvláštní ohledy na zájmy Evropy.
"Budou se starat o americké zájmy. Proto musíme počítat s tím, že ti samí demokrati, kteří nyní ostře kritizují Bushe, nás budou nutit, abychom jim pomohli víc než dosud," uvedl Voigt pro agenturu Reuters.
