O ofenzivě na Mosul se mluví jako o zlomu. K čemu se vlastně schyluje?
Otakar Foltýn: Pokud by se islamisté odhodlali k dlouhodobému odporu, došlo by k nekompromisnímu boji ve městě se všemi z toho vyplývajícími následky.
Jde o vůbec nejbrutálnější bojovou činnost, jakou si lze představit. I Mosul je stále hustě obydlené město (zůstalo v něm přes milion obyvatel – pozn. red.), kde se ve velmi nepřehledném prostoru jen obtížně může brát ohled na jeho obyvatele.
Některé indicie naznačují, že by odpor islamistů nemusel být až tak fanatický. Předpovědět to ovšem nelze. Každá válka je charakteristická vysokou mírou nejistoty.
Má tedy operace irácké armády, pešmergů a sunnitských či šíitských milicí naději na úspěch, aniž by byl Mosul srovnán se zemí? Nebude cena vítězství až příliš vysoká?
Z pohledu západoevropské civilizace si to příliš nechceme představit. Na to ale nebude nikdo brát ohled. Jak to může dopadnout s Mosulem, si lze ukázat na malém "modelu" syrského Kobani, kde se rovněž odehrával intenzivní boj v zastavěné oblasti.
Vidíme tam jen obraz zkázy a bezmezného utrpení jeho obyvatel. Jestli se islamisté rozhodnou Mosul tvrdě bránit, hrozí masivní škody.
V souvislosti s Mosulem se často zmiňuje příklad Fallúdži z roku 2006.
Při dobývání Fallúdži se tehdy Američané snažili právo ozbrojeného konfliktu dodržovat a relativně vysoký důraz kladli právě na ohledy vůči civilistům. I proto nebyla Fallúdža vybita, ale "jen" zničena.
Když si dáte vedle sebe fotografie Fallúdži, zplanýrovaného Stalingradu nebo Grozného, tak je od sebe nerozlišíte. Američané to ovšem měli ve Fallúdži ulehčené tím, že se jim podařilo evakuovat devadesát procent obyvatel. Tohle se v Mosulu už nestihne.
Můžete vysvětlit, co konkrétně si představit pod termínem právo ozbrojených konfliktů?
Právo ozbrojených konfliktů obsahuje normy, na jejichž dodržování se dohodly regulerní státy. Zjednodušeně řečeno platí: když už spolu bojujeme, budeme se alespoň chovat podle dohodnutých not.
K vojenským účelům mohou být kupříklady použity i původně civilní objekty. Ty se pak ovšem stávají legitimním cílem protivníka.
Do vašeho domu proto může přijít voják s tím, že si v něm zřizuje kulometné hnízdo a vás z něj bez pardonu vyhodí. Z hlediska válečného práva bude v právu. V rámci svých možností se totiž postaral, abyste nebyl i s rodinou kvůli jeho kulometnému hnízdu ohrožen. Tím, že vás vyhodil.
Užívat násilí a způsobovat škodu tedy bojující strany mohou, pokud je to nezbytné k prosazení vojenského účelu...
Ano. Zakázáno je až takové násilí, které už není nezbytné k získání vojenské výhody, a v důsledku tedy k dosažení vítězství.
Američané odešli z Iráku mimochodem i proto, že dodrželi mezinárodní právo. Poté, co jim irácká vláda neprodloužila smlouvu o pobytu, řekli: O. K., jdeme pryč. A šli. Jakkoliv byl ten odchod obrovskou chybou. Uvolněný "prostor" pak zaplnil Islámský stát.
Očekávat od islamistů dodržování mezinárodních norem lze tedy asi jen těžko, že?
Válečná doktrína islamistů je založena na nedodržování úplně všeho. Nelze tedy očekávat, že islamisté budou dodržovat právo, zvláště když své chování založili na popírání práva: na řízeném teroru, ničení cenných kulturních památek nebo na veřejných popravách, které jsou ve skutečnosti brutálními vraždami.
Islámský stát by se sice také měl teoreticky řídit právem ozbrojených konfliktů, protože se ale ve skutečnosti jedná o bandu – často fanatických – kriminálníků, při obraně Mosulu od nich můžeme čekat úplně všechno.
Takže kdyby islamisté ty normy dodržovali, Mosul by poničen nebyl?
Mosul bude těžce poničen v každém případě. Jak již jsem řekl, ve válce není nic brutálnějšího než boj ve městě. Zejména kvůli utrpení jeho obyvatel.
Mezinárodní válečné právo s tím v "přiměřené míře" dokonce počítá, jakkoliv se to může zdát absurdní. Hrůza, k níž se nyní možná schyluje v případě Mosulu, sice pro naši civilizaci není přijatelná, nikdo se nás ale nebude ptát, zda se nám to líbí, nebo ne.
Nevíme si rady se zajatými tálibánci na Guantánamu, co si tedy počneme se zajatými islamisty, pokud bude IS poražen? Všichni zřejmě nespáchají sebevraždu ani se nevyhodí do povětří při sebevražedných útocích. Bezohledně řečeno: lidských práv se přece zbavili svými činy.
Imunita kombatanta (řádný příslušník ozbrojených sil – poz. red.), která platí v mezinárodním konfliktu, kdy třeba německý či americký voják nebyl trestně odpovědný za usmrcení nepřátel v bojích na pláži Omaha, neplatí ve vnitřním ozbrojeném konfliktu, jako je ten v Mosulu. Islamisté nemají právo na status válečných zajatců.
Jejich status je pachatel trestné činnosti – tedy kriminálník.
Jsou-li zadrženi živí, mají samozřejmě právo na spravedlivý soud a ani s nimi nesmíte zacházet nehumánně. Není ale stanoveno, jak dlouhý má ten soud být, není vyloučen proces zkrácený ani stanné právo. Akcent je kladen na to, aby ten proces vůbec proběhl se základními parametry – například možností se hájit.
Právní řád Iráku stanoví, že za většinu činů páchaných islamisty hrozí trest smrti. Jakkoliv v tomto ohledu mezinárodní právo doporučuje v zájmu zklidnění situace udělování amnestií, v případě vraždících maniaků z Islámského státu to nečekám.
Nedělám si iluze, jak asi zajatí dopadnou.
Nebylo výjimkou, že jsou popravováni na místě, a ne zrovna humánně. Upřímně – po tom, co všechno se zajatci prováděli oni, se tomu ani nedivím.
Někteří příslušníci jednotek bojujících proti Islámskému státu jsou příbuzní obětí islamistů. Pokud je jich zadržen větší počet, jsou předáváni irácké justici, ale i tam čelí hrozbě trestu smrti.
V souvislosti s bitvou o Mosul se mluví o blížícím se konci Islámského státu. Jaké má vlastně ztráty?
Kdo je Otakar Foltýn
Podplukovník Otakar Foltýn je důstojníkem českého Generálního štábu. Je expertem na otázky mezinárodněprávních aspektů vojenských operací.
Účastnil se vojenských misí v Kosovu (KFOR) a Afghánistánu (ISAF). Angažuje se také v neziskových organizacích na ochranu přírody.
Absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a externě přednáší předměty právo ozbrojeného konfliktu a teorie ozbrojených konfliktů. Jeho odpovědi v tomto rozhovoru jsou soukromým názorem souvisejícím s jeho publikační činností.
Spolu s předními českými historiky, archeology, energetiky, klimatology či bezpečnostními experty vydal knihu "Povaha změny aneb bezpečnost, rizika a stav dnešní civilizace" nebo neméně akademiky ceněnou publikaci "Na rozhraní: Krize a proměny současného světa".
Masivní. Když byl Islámský stát na vrcholu, měl šedesát až osmdesát tisíc bojovníků. Aktuálně jich je do 30 000.
Západní koalice je vzdušnými údery velmi dobře eliminuje. Jen za loňský rok tak bylo na území Islámského státu zlikvidováno deset až patnáct tisíc islamistů. A to je dobrý výsledek.
Často bohužel nejde udělat nic jiného než je zabít. V poslední době ovšem vidíme náznaky jakýchsi vnitřních sporů uvnitř Islámského státu, takže při "odloupávání" části bojovníků nevylučuji nějakou formu jejich dohody s iráckou vládou.
I vy ale asi souhlasíte s tím, že Islámský stát bude brzy poražen.
Víte, mě ani tak netrápí otázka, zda bude Islámský stát poražen. Protože on poražen bude. Otázkou je, co se tam stane pak.
Příčiny, které napomohly zrodu samozvaného Islámského státu, totiž jeho zničením nezmizí. Zůstávají naopak stále stejné.
Jednou z hrozeb pro nás je, že přeživší dobrovolníci z Evropy se budou chtít vrátit, což je vzhledem k jejich zkušenostem zcela zásadní nebezpečí. Nesrovnatelně větší, než všichni loňští uprchlíci dohromady.
První část rozhovoru s Otakarem Foltýnem ČTĚTE ZDE.
