Charlottesville (od našeho zpravodaje) - Zaměstnanec informačního turistického centra v Charlottesville ve Virginii si za uplynulé týdny asi už zvykl, že návštěvníci města se ptají, jak se dostanou k soše generála Roberta E. Leea.
"Je to tady a hned o kousek vedle je socha generála Jacksona," kroužkuje červenou propiskou na mapě města dvě místa.
Pak zvedne hlavu a omluvně doplní: "Ale obě sochy jsou zakryté. Měli jsme tady určité problémy."
Prozrazuji, že jsem novinář z Prahy a že jsem o těch "problémech" dost četl.
A ptám se, kde přesně v areálu zdejší vysoké školy University of Virginia letos v polovině srpna mašírovali se zapálenými loučemi stoupenci krajní pravice a provolávali přitom neonacistická a rasistická hesla.
Propiska opět ukazuje do mapy, ale její majitel už evidentně cítí potřebu uvést věc na pravou míru.
"Došli až k soše Thomase Jeffersona. Ale víte, drtivá většina z nich přijela odjinud, nejsou odsud ze Charlottesville," vysvětluje.
Má pravdu.
Většina ultrapravicových demonstrantů, kteří sem v srpnu dorazili bránit sochu generála Leea, velitele jižanské Konfederace z občanské války v letech 1861-1865, byla přespolních.
Svolavatelem celé akce s názvem "Unite the Right" (Sjednoťme pravici - pozn. red.) byl ovšem místní podnikatel a absolvent zdejší univerzity, čtyřiatřicetiletý Jason Kessler.
A už jen proto nemůže Charlottesville na letošní druhý srpnový víkend, kdy nakonec mladý neonacismem inspirovaný příznivec ultrapravice z Ohia autem zabil jednu mladou ženu a dalších dvacet lidí zranil, jen tak zapomenout.
Navenek idyla…
Na první pohled vypadá vše idylicky.
V zahrádkách restaurací na pěší zóně v centru města zní okolo oběda cinkot sklenic a příborů a tlumené hovory nad jídlem. I v kampusu univerzity panuje běžný cvrkot.
Studenti se hemží sem a tam, od jedné cihlově červené budovy k druhé. Charlottesville - a s ním celá Amerika - ale "v pohodě" rozhodně není.
"Lidmi to otřáslo. Chvíli jsem přemýšlela, že odjedu, že se někam přestěhuju," říká Caroline, mladá prodavačka v obchodě s uměleckými předměty na pěší zóně v centru města.
Majitelka tohoto krámku s názvem "Kámen, nůžky, papír" na tragický víkend reagovala zvláštní sérií upomínkových předmětů vyzdobených modrým logem ve tvaru srdce a nápisem "C’Ville", což je výraz, který místní používají jako zkrácený název svého města.
"Má to velký ohlas, lidé to kupují, chtějí tím ukázat, jak se jich ta věc dotkla," říká Caroline. Trička, plakáty, pohlednice, samolepky s tyrkysovým srdcem C’Ville jdou na odbyt.
Kdekdo chce projevit solidaritu s oběťmi a vyjádřit přesvědčení, že tohle se už v Charlottesville nesmí stát. Jak říká informace ke kampani C’Ville: "Naším záměrem bylo šířit poselství jednoty a laskavosti."
"Obávám se, že to neskončilo"
Studentka Celeste, nastupující teď v září do druhého ročníku přírodovědy, má na baťůžku také jednu samolepku C’Ville.
Odpověď na dotaz, co bude dál a jestli se z prožité tragédie Charlottesville poučilo, si ale dlouho rozmýšlí.
"Obávám se, že to neskončilo," povzdechne si nakonec. Nemyslí si ale, že by v celé věci byli vinni pouze a jednoznačně jen ti, kdo hájili generálův pomník.
"Upřímně? Museli vědět, že to vyprovokuje odpor," komentuje Celeste rozhodnutí městské rady Charlottesville z letošního března, že socha generála Leea bude odstraněna.
Bezradná je v tomto ohledu i do budoucna. Měl by se pomník přestěhovat?
"Vím, že když tady zůstane, přijdou další problémy. Ale nedokážu se přesvědčit, že odsun je správným řešením," říká studentka.
Celeste, které rozhovor s novinářem evidentně nedělá žádnou velkou radost, už jen řekne, že je "odsud z Virginie", a rychle se rozloučí.
V Charlottesville není zdaleka jediná, kdo má hodně smíšené pocity. Spíše patří k většině.
Odškodnění od Ku-klux-klanu
Podle průzkumu, které mezi studenty a obyvateli Charlottesville udělalo Centrum pro politiku z University of Virginia (a dotazováno bylo více než 5000 lidí), se 57 procent respondentů vyslovilo pro to, aby pomníky zůstaly na svém místě.
V reakci na srpnový tragický incident rektorka univerzity Teresa Sullivanová oznámila, že škola obětem útoku vyplatí peníze, které v roce 1921 univerzita dostala darem od Ku-klux-klanu.
Tehdy to bylo 1000 a v dnešním přepočtu 12 400 dolarů.
Ze strany univerzity jde ovšem samozřejmě především o demonstrativní gesto, že s rasismem v americké společnosti nechce mít nic společného.
Jenže kudy prochází právě tady, na americkém jihu, dělicí čára například mezi otroctvím a historickým dědictvím? (Jižanské státy sdružené v Konfederaci za občanské války bránily otroctví, protože chtěly levnou a odolnou pracovní sílu na plantáže, pozn. red.)
Co s Jeffersonem a generálem Leem?
Před týdnem musela rektorka Sullivanová poslat policii na skupinu radikálních studentů, kteří se pokusili zahalit sochu Thomase Jeffersona.
Hlavního autora Deklarace nezávislosti, třetího prezidenta USA a zakladatele University of Virginia.
Jenže ve své době, na přelomu 18. a 19. století, zároveň majitele 150 otroků.
"V očividném rozporu s jeho přesvědčivými argumenty pro svobodu a lidská práva také vlastnil otroky," připustila prezidentka univerzity v e-mailu studentům.
S pokusy zakrýt Jeffersonovu sochu, jak stojí v e-mailu, ovšem "zásadně nesouhlasí".
Na oficiální turistické mapě, kterou si odnesete z městského informačního centra, ještě najdete označení Lee Park, neboli Park generála Leea.
V místních novinách Daily Progress však o tomto místě už píší jako o Parku emancipace, jak letos na jaře park přejmenovala městská rada.
Přímo na místě se teď k nebi vypíná černý igelit, pod kterým jen tušíte sochu.
Po několika pokusech obal strhnout minulý týden u zahaleného pomníku přibyl plastový oranžový plot a cedule s nápisem "No trespassing", tedy "Vstup zakázán".
Oběť nenávisti
Jeden z bezdomovců, kteří si do parku se sochou generála navykli chodit mnohem dříve, než se z klidného místa stalo dějiště střetu, si vyžádá dolar za "opravdu dobrou informaci".
"Znal jsem Heather," prozradí pak, že byl kamarád s dvaatřicetiletou Heather Heyerovou, obětí tragédie v Charlottesville. Prý mu sem občas zanesla jídlo nebo nějaké drobné.
Její matka v neděli na velkém benefičním koncertu v Charlottesville, jehož organizátorem byl lídr skupiny Dave Matthews Band, který začínal svoji hudební dráhu právě v jedné z místních hospod, vyzvala obecenstvo, aby "pozdvihlo svůj hlas proti nenávisti".
Smrt její dcery byla výsledkem nenávisti.
Na tom se v Charlottesville všichni shodnou. Jenže zatímco pro jedny to byla nenávist konkrétního řidiče za volantem vozu, kterým Heather zabil, pro druhé jde o nenávist skrytou v pomnících Konfederace.
"Jsem rozpolcená," říká přibližně šedesátiletá žena, která si přišla sochu generála Leea, tedy její obrys pod igelitem, vyfotit.
Je z amerického jihu, vyrostla v Alabamě, své dvě dcery vychovala tady v Charlottesville a teď bydlí "dvacet mil odsud na farmě v horách".
"S dětmi jsem sem často chodila. A tohle byla prostě hezká starodávná socha," popisuje, jak to tehdy vnímala.
Teď se její názor posunul. Pomníky Konfederace podle ní nejsou jen čistě historickým dědictvím, jak tvrdí jejich jednoznační zastánci.
"Konkrétně tenhle byl vztyčen v roce 1924," kývne Reba, jak se žena na konci našeho rozhovoru s podáním ruky představí, hlavou směrem k zahalené soše.
"A tehdy byl Ku-klux-klan a to, co reprezentuje, na vzestupu," řekne ještě paní Reba, ale dál už to nekomentuje.
Hlavně už žádné mrtvé…
Příští týden začne v Charlottesville soud mezi městskou radou a sdružením, které ji pro rozhodnutí odstranit sochu konfederačního generála Roberta E. Leea zažalovalo.
"Je mi jedno, jak to dopadne, jen zde už nechci žádné mrtvé," říká obsluha za kasou u benzinové pumpy na výjezdu z města.
Silnice se zde zvedá, Charlottesville dole pod kopcem vypadá klidně a mírumilovně. Ale je to trochu optický klam. V místním týdeníku C-Ville si čtu vyjádření příštího, nastupujícího rektora univerzity Jamese Ryana.
"Žijeme v bouřlivých časech, v éře hlubokých rozdělení ve společnosti. A proto je důležité, když spolu nesouhlasíme, aby se tak dělo za vzájemného respektu a civilizovaně," uzavírá James Ryan.
