Do Prahy přijeli barmští disidenti Kyaw Lin Oo a Saw Charles Noe, aby informovali o současném stavu v zemi a podali také svědectví o situaci v uprchlických táborech v Thajsku, kde se tísní desetitisíce menšinových Karenů a lidí z dalších utlačovaných barmských národností.
Rozhovor, který poskytli deníku Aktuálně.cz si můžete přečíst ZDE:
A: Jak, kdy a proč jste odešli z Myanmaru?
Kyaw Lin Oo: V roce 1996 proběhly studentské demonstrace, při nichž byly zatčeny tisíce studentů. O dva roky později byla další demonstrace a další mí přátelé byli zatčeni. V té době byly zavřeny všechny vysoké školy v zemi, ale já jsem chtěl studovat dále, a tak jsem odjel do Thajska.
Saw Charles Noe: Já jsem se narodil a vyrůstal v Barmě v době, kdy probíhala válka mezi mým etnikem a barmským režimem. Mám proto mnoho špatných zkušeností s porušováním lidských práv. V té válce zemřelo mnoho lidí a mnoho trpělo. V Barmě neexistuje svoboda projevu, svoboda sdružování a další základní lidská práva. Rozhodl jsem se proto vstoupit do opozičního hnutí. Tajně jsme studovali, četli knihy a diskutovali jsme. Potom jsme se rozhodli odejít.
A: A to bylo možné jen tak opustit zemi?
Kyaw Lin Oo: Ano. Jako student jste mohl odjet. Vyplnil jste formulář a mohl jet.
A: Proč by se lidé měli zajímat o situaci v Myanmaru?
Saw Charles Noe: Náš režim se velmi liší od ostatních totalitních režimů. Vláda nemá absolutně žádnou politickou představu. Nejsou to ani komunisté, ani socialisté, nic takového. Když se Barma osvobodila od britské nadvlády, různé etnické oblasti souhlasily s vytvořením federace. Jenže někteří nechtěli, a tak začali válčit s ostatními etniky a k moci se dostali socialisté.
Kyaw Lin Oo: Současný vojenský režim se dostal k moci v roce 1988 po velkých nepokojích, během nichž bylo zabito až tisíc lidí. Mnoho zemřelo poté ve vězení. V roce 1991 dostala náše vůdkyně Su Ťij Nobelovu cenu míru a studenti vyšli do ulic oslavit tuto událost. Ale mnoho z nich bylo zatčeno. Další demonstrace byly v roce 1996.
A: Jak to, že má generál Than Shwe tak silnou pozici v armádě?
Kyaw Lin Oo: V roce 1988 se moci ujala skupina generálů. Nejdříve vládl Saw Maung, který byl mírný k opozici a slíbil konání voleb v roce 1990. V roce 1992 byl však sesazen právě generálem Shwe. Další vlivný muž, velitel tajné služby, odpovědný za zatýkání studentů, byl také odsunut v roce 2004. Teď Than Shwe může ovládat všechno, protože se zbavil všech, kteří jej mohli ohrožovat.
Saw Charles Noe: Generál sní o tom, že se z Barmy stane království, a on bude král, jako v Thajsku. Je šílený, řekl bych. Začal se nazývat "zlatý".
A: Proč jsou pro generála Karenové největší hrozbou? Víme, že dokonce nechal přesunout hlavní město do džungle, aby mohl oblast lépe kontrolovat.
Saw Charles Noe: Když jsme získali nezávislost, proti režimu bojovalo více etnik, ale Karenové jsou jedni z největších a nejvytrvalejších bojovníků proti režimu, a dosud vlastně nesložili zbraně a jejich odpor je velmi silný. Ostatní národy nejsou tak silné jako Karenové.
A: Víte, jak se daří Su Ťij?
Kyaw Lin Oo: Naposledy byla zatčena v roce 2003, v současné době je v domácím vězení, drží ji izolovanou, k jejímu domu se nemůžete ani přiblížit. Režim ví, že dělá špatné věci a bojí se jí.
A: Jaká je její podpora uvnitř země? Podporují ji lidé?
Saw Charles Noe: Myslím si, že hodně lidí ví, že je režim špatný. Nemají ho rádi a nepodporují ho. Většina lidí Su Ťij podporuje, ale na druhou stranu lidé, pokud vstoupí do armády, získají kvalitní vzdělání, zdravotní péči atd.
A: Velkým problémem je exodus Barmánců. Stále trvá?
Saw Charles Noe: Ano. Pracuji s lidmi v uprchlických táborech a učím je o lidských právech, takže vím, že z Barmy stále přicházejí noví a noví uprchlíci. Situace v táborech je velmi špatná, lidé tam žijí ve špatných podmínkách třeba už deset let, nemají vzdělání, zdravotní péči, nic.
A: Jak vypadá život v uprchlickém táboře?
Saw Charles Noe: Život uprchlíků je velmi jednotvárný. Žijí v malém stanu, ráno vstanou, uvaří si rýži, sní ji, jdou si zase lehnout, procházejí se po táboře, a to je vše. Mladí lidé nemají práci. Oni třeba nikdy neviděli krávu nebo koně, protože thajská vláda jim nedovolí vzdálit se z tábora ani na krok.
A: Jaká je vaše úloha v táboře?
Saw Charles Noe: Vzdělávám je v oblasti lidských práv. Řeším také zvláštní problém, který je rozšířen v táborech. Jedná se o domácí násilí. Mnoho mužů nemůže z tábora odejít, nemají práci a tak jsou stresováni, pijí alkohol a když přijdou domů, bijí své ženy a děti.
A: Thajsko tedy žádné migranty nepřijímá?
Kyaw Lin Oo: Mnoho Barmánců v Thajsku žije a pracuje, ale 70 procent z nich tam žije nelegálně. Takže mohou být kdykoliv zatčeni thajskou policií a vyhoštěni. Tito lidé nemají žádnou možnost, jak získat pro své děti vzdělání, zdravotní péči. Thajská vláda sice trochu změnila přístup k migrantům, ale názor většiny obyčejných lidí nelze změnit tak rychle.
A: Co můžou Češi pro Barmánce udělat?
Saw Charles Noe: Můžete o problému informovat. Můžete další členy EU informovat o současné situaci v Barmě, o situaci uprchlíků v Thajsku. Přimět je k nějaké aktivitě v OSN. Češi mají v tomto dobré zkušenosti, Václav Havel dlouhodobě podporuje naší vůdkyni Su Ťij. Také studenti nebo mladí lidé mohou jet do Thajska, pomáhat v uprchlických táborech. Mohou tam vyučovat nebo jinak pomáhat. Určitě to pro ně bude zajímavá zkušenost.
A: Češi mohou do Barmy cestovat. Jak se mají turisté v Barmě chovat?
Saw Charles Noe: Já bych Čechy vyzval, ať do Barmy vůbec nejezdí. Za situace, která tam teď panuje. Protože vaše peníze nedostanou obyčejní lidé, ale podpoříte pouze vládnoucí vojenský režim. Barma má spousty zajímavých památek, také místní etnika mohou nabídnout spoustu zajímavého, ale v současné době bych tam nejezdil a vládu nepodporoval.
A: Země je u nás stále známá pod názvem Barma. Proč vláda změnila název na Myanmar?
Kyaw Lin Oo: Název Barma jsme dostali od Britů v 19. století. Barmánců bylo v zemi asi 60 procent, tak zemi nazvali Barmou. Na Myanmar přejmenovala zemi až vojenská junta. Je to otázka názoru, my se kloníme k názvu Barma, jak je uvedeno v ústavě z roku 1947.
A: Co tedy může, a za jakou dobu, změnit stávající režim?
Kyaw Lin Oo: Jediné řešení vidím ve změně zevnitř. My jako opozice nechceme na režim zaútočit. Chceme vyjednávat, ne válčit. Generál Shwe je však velmi silný a chce být u moci až do konce života. Přesto, lidové hnutí v Barmě je velmi silné, a proto očekáváme, že během několika let se něco významného stane.
