Dháka - Přesně před rokem došlo ke zřícení továrny Rana Plaza na předměstí bangladéšské Dháky. V jejích troskách zahynulo při nejhorším průmyslovém neštěstí moderní historie přes 1100 dělníků.
Většina zraněných a pozůstalých po obětech ovšem až doteď čekala na dlouhodobě slíbené odškodnění.
Do Dárcovského fondu Rana Plaza ovšem - navzdory proklamacím a dlouhým vyjednáváním - doposud přispěla zhruba polovina z 28 prodejců, pro něž továrna vyráběla.
Teprve tento týden koordinační výbor schválil vyplacení 50 000 bangladéšských tak (asi 12 000 korun) každé z obětí.
První z nich dostaly peníze ve středu, tedy s výjimkou pracovníků, jimž už stejnou částku poslal britský oděvní řetězec Primark.
Zatímco zmíněný obnos k už vyplacené devítiměsíční mzdě obdrží i pracovníci, kteří byli v Rana Plaza v den neštěstí a přitom nebyli zraněni, rodiny po obětech a ranění zaměstnanci později dostanou ještě dodatečné odškodnění.
Devět milionů liber
Do fondu, který zaštiťuje Mezinárodní organizace práce (MOP, anglicky ILO) při OSN, se zatím podařilo vybrat kolem devíti milionů liber, tedy v přepočtu asi 300 milionů korun. To představuje zhruba třetinu z původně přislíbených 24 milionů liber (800 milionů korun).
Chce se po nich, aby méně než 0,2 procenta ze svých zisků přispěly na kompenzace lidem, na kterých své zisky vystavěly.
Ineke Zeldenrustová z organizace Clean Clothes Campaign, která usiluje o zlepšování pracovních podmínek, uvedla, že na tři desítky zainteresovaných značek dohromady ročně vydělají asi 22 miliard amerických dolarů.
"Chce se po nich, aby méně než 0,2 procenta ze svých zisků přispěly na kompenzace lidem, na kterých své zisky vystavěly," posteskla si.
Pro jedny kapesné, pro druhé nutnost k přežití
Svůj podíl zatím zaslaly například britská značka Bonmarché, kanadský Loblaw či španělské řetězce Mango a Inditex. Ačkoliv se tlak na zbylé firmy stupňuje, peníze do fondu stále neposlaly například britský Matalan, italský Benetton či americký JC Penney.
"Pro Matalan a jeho vlastníky představují tři miliony liber kapesné. Pro rodiny, které se snaží přežít poté, co přišly nejen o rodinné příslušníky, ale i o tolik potřebný příjem, to představuje rozdíl mezi strádáním a schopností znovu se postavit na nohy," uvedl Sam Maher z hnutí za práva pracovníků Labour Behind the Label.
Některé značky odmítají přispět s tím, že výroba jejich zboží byla do komplexu Rana Plaza přesunuta bez jejich vědomí nebo už skončila. Další se kloní k jiné cestě, jak obětem poskytnout kompenzaci než skrze zmíněný Dárcovský fond Rana Plaza.
I dotyčný Matalan, stejně jako oděvní řetězec Benetton, se oběti rozhodl podpořit skrze jiný program, který zaštiťuje bangladéšská rozvojová organizace BRAC.
Peníze na cestě
Nejvíce peněz zraněným pracovníkům a pozůstalým po obětech putuje z kapsy britského Primarku, který plánuje dohromady vyplatit asi 7 milionů liber.
Z toho 5 milionů dostanou oběti skrze fond ILO. Zatímco Primark už peníze začal zasaženým rodinám rozesílat, společné kompenzace jsou teprve na cestě, připomněl server The Guardian.
Menšími částkami přispěly například americký Walmart či kanadský Loblaw, po kterých ale ostatní zúčastnění žádají větší příspěvky. Někteří prodejci přispěli pouhými 200 000 dolary, tedy necelými čtyřmi miliony korun.
Zřícení hrozí dvěma třetinám továren
V bangladéšském textilním průmyslu pracuje asi 3,6 milionu lidí, což ze země činí druhého největšího producenta oděvů na světě.
Podobné nehody v průmyslových zařízeních, i když v menším rozsahu, přitom v Bangladéši nejsou výjimkami. Podle studie Dhácké univerzity dokonce zřícení hrozí dvěma třetinám ze zhruba 4500 textilek v zemi, připomněla ČTK.
Rozsah loňského neštěstí mnohé šokoval a donutil světové řetězce k alespoň nějakým krokům.
Bangladéš a textilní průmysl
Neštěstí na několik dní paralyzovalo bangladéšský textilní průmysl. Východoasijská země je přitom po Číně druhým největším světovým vývozcem oděvů.
Textilní průmysl představuje 80 procent bangladéšského exportu a zaměstnává více než 40 procent obyvatel v práceschopném věku.
Na 150 značek se připojilo k právně závazné dohodě o bezpečnosti v továrnách v Bangladéši, v jejímž rámci mají inženýři zkontrolovat na 1600 továren v zemi.
Inspektoři už prověřili přes dvě stovky komplexů a osm z nich nechali dočasně uzavřít. Podnikatelé, kteří nemají peníze na opravu svých továren, by měli získat finanční podporu od značek, které je využívají.
Přes 700 továren chce zkontrolovat další z konsorcií - Aliance pro bezpečnost pracovníků v Bangladéši (Alliance for Bangladesh Worker Safety). Na zbylé fabriky si pak chce "posvítit" bangladéšská vláda s podporou Velké Británie a Holandska.
Diktát velkých značek
Podle někdejší ředitelky Světového rozvojového hnutí (World Development Movement) Deborah Doaneové spočívá problém oděvního průmyslu v tom, že světové obchodní značky schraňují příliš mnoho moci. Diktují, co se bude nosit, jak se to bude vyrábět, za kolik se to bude prodávat a kolik kdo dostane zaplaceno.
Většina značek účtuje spotřebiteli pětinásobek, co platí na úrovni výroby.
"Většina značek účtuje spotřebiteli pětinásobek toho, co platí na úrovni výroby. To znamená, že většina z hodnoty produkce nezůstane u těch, kdo zboží vyrábí, ale u značek, které je balí, uvádějí na trh a prodávají," píše na blogu.
Ačkoliv se přístup některých řetězců k bezpečnosti, platům i odškodnění díky bangladéšským tragédiím změnil, mnozí prodejci podle ní zůstávají ve svém postoji neochvějní. Rodiny řady dělníků tak i nadále přežívají na hranici chudoby.
"Průmysl si musí uvědomit, že dokud nebude hodnota mezi zúčastněnými stranami sdílená, tragédie podobného rozsahu jako v Rana Plaza se mohou opakovat, a to buď v Bangladéši, nebo o stát vedle, který rovněž podkopává ceny práce a nabízí daňové podmínky, které lákají k podnikání," doplnila Doaneová.
Kvůli navýšení platů nejsou peníze na opravy
Někteří majitelé oděvních továren loni na podzim souhlasili s až 80procentním navýšením mezd dělníků, ale nyní namítají, že kvůli tomu nemají peníze na bezpečnostní opatření. Oděvní značky ze Západu totiž odmítají platit víc.
"Oslovil jsem jednoho z mých západních kupců, aby zvedl ceny, a příslušná společnost mi řekla 'je to váš byznys a musíte to zvládnout... Nemůžete to přehodit na nás‘," řekl agentuře Reuters Muzafár Siddíkí, předseda dhácké oděvní společnosti Simco Group.
Růst vývozu oděvů se v Bangladéši od tragédie v Rana Plaza zpomalil nejvíce za posledních 15 let, připomíná Reuters s tím, že někteří kupci se přesunuli do Indie či Vietnamu.
1129 mrtvých, přes 1000 zraněných
Počet obětí v továrně Rana Plaza nedaleko metropole Dháky se ke 13. květnu 2013, kdy bylo ukončeno pátrání v troskách zříceného osmipatrového komplexu, vyšplhal na 1129. Dalších zhruba tisíc lidí bylo zraněno, mnozí z nich přišli o končetiny nebo ochrnuli. Zachránit se podařilo 2515 lidí, připomněla ČTK.
Kvůli neštěstí bylo zatčeno několik lidí, včetně majitele budovy a stavebních inženýrů. Komise zřízená vládou konstatovala jako příčinu neštěstí zejména fakt, že budova byla postavena na bažinaté půdě a z nekvalitních materiálů, navíc majitel k šesti patrům bez povolení přistavěl další dvě.
Budova také nebyla koncipována jako průmyslová, aby vydržela otřesy těžkých strojů. Tragédii se dalo zabránit, pokud by šéfové dílen vyslyšeli varování, že jsou ve zdech domu praskliny.
