Praha/Manila - Momentální prudký nárůst cen potravin ve světě dělá Asii, jež konzumuje 80 procent rýže vyprodukované na celém světě, velké starosti. 2,5 miliardy Asiatů si dokáže svůj jídelníček představit bez masa, zeleniny či ryby, ale bez rýže to jde jen stěží.
Většina chudých asijských rodin navíc rýži konzumuje až třikrát denně a tak ve chvíli, kdy se na trhu ceny této potraviny šlphají k historickým maximům, jako se to děje právě nyní, je tu opravdový důvod k panice.
Asie bez rýže
Rýžovou krizi Asie naposledy zažila před třiceti lety. Rok 1976 provázel nezvykle vysoký počet záplav, tajfunů a vydatných dešťů, což vyústilo v přemnožení hmyzu a následně k prudkému poklesu úrody rýže. Podobně to bylo s počasím v Asii i v letošním roce.
I ti největší exportéři rýže, jakými jsou Thajsko, Indie a Vietnam, již vyhlásili zákaz vývozu vlastní rýže, aby si mohli pojistit zásoby pro vlastní obyvatelstvo.
To však na mezinárodních trzích způsobilo nedostatek rýže a následně prudký nárůst cen. Podle poslední zprávy Asijské rozvojové banky se nyní za tunu rýže platí 700 USD, zatímco v prosinci 2007 stála ještě 378 USD.
Filipíny - kovářova kobyla?
Filipíny jsou mezi asijskými státy největšími dovozci rýže, ale také nemalými spotřebiteli. Sami rýži hojně pěstují a na jejich území dokonce sídlí Mezinárodní institut pro výzkum rýže (IRRI).
Kromě běžného výzkumu všeho, co souvisí s kultivací této plodiny, institut také školí studenty z celého regionu, jak správně rýži pěstovat.
V čem je tedy problém? Proč Filipíny, kde se rozdává nejnovější rýžové know-how, stále nedosáhly v pěstování rýže soběstačnosti, zatímco nedaleký Vietnam, který kdysi patřil k ekonomicky nejzaostalejším státům v Asii, je nyní po Thajsku druhým největším vývozcem rýže v Asii?
Důvody, proč zůstávají Filipíny pozadu, jsou podle listu Philippine Daily Inquirer dva. Zastaralé zavlažovací systémy, které v šedesátých letech patřily ke špičkovým, jsou nyní bez dlouhodobých investic téměř k nepoužití.
Zatímco tedy farmáři a rolníci v ostatních asijských státech postupně modernizují metody obdělávání půdy, Filipínci se museli vrátit k osvědčeným pomocníkům - vodním buvolům.
Druhým klíčem k vysvětlení nedostatečné produkce rýže na Filipínách je selhání agrární reformy. Podle posledního průzkumu německé neziskové organizace GTZ většina drobných majitelů půdy nedokáže bez podpůrných programů vlády půdu zúrodnit a je n ucena ji prodávat pod cenou velkostatkářům. Korupce vládních představitelů také bránila a dál brání větším investicím do pozemkové reformy.
Kontraproduktivní opatření
V době, kdy se v důsledku zdražování potravin na celém světě ceny rýže vyšplhaly na dvojnásobek a Filipíny nemohou kvůli exportním omezením v zahraničí dovážet tolik jako dřív, je celý národ - včetně vlády - na nohou.
V zemi, kde podle BBC 80% obyvatelstva utratí 60% svých výdělků jen za jídlo, z toho 40% právě za rýži, je představa dalšího zdražování důvodem k velkému nepokoji.
Prezidentka Gloria Macapagalová-Arroyová proto nelenila a začala jednat. Nejprve vyzvala Filipínce, aby s rýží šetřili a aby restaurace a jídelny podávaly menší porce rýže.
Ke stánkům, kde si mohou Filipínci koupit vládou dotovanou rýži za levnější peníz, postavila na hlídku vojáky.
Jenže právě tato opatření prezidentky Arroyové, která ve snaze přesvědčit obyvatelstvo, že se o ně dokáže postarat, vyvolala opačný efekt, tedy paniku. Ze strachu o svou rýži si Filipínci začali vytvářet zásoby na horší časy.
Někteří prodejci zase uměle snížili objem dostupné rýže na trhu v naději, že se ceny vyšplhají ještě více ajim se zvýší profit. A tak prezidentka Arroyová ustanovila speciální komisi, která objíždí zemi a kontroluje sklady, zda obchodníci s rýží klíčovou surovinu nehromadí. Za nadměrné skladování rýže jim hrozí obvinění z ekonomické sabotáže.
Ani to však ke klidnému spánku obyčejných Filipínců nepřidává. A tak jediné, v co mohou nyní doufat, je, že nově rozpoutaná debata nad nedostatečnou produkcí rýže, přinese konečně pokrok v posílení výroby.
Zpět na SPECIÁL: Svět čelí potravinové krizi
