Zdá se, že epidemická situace v Afghánistánu se zlepšila od doby, kdy případy koronaviru před několika málo měsíci kulminovaly. Nyní je to však samotná nemocnice, která potřebuje podporu svých životních funkcí.
Její úpadek je příznačný pro krizi afghánského zdravotního systému, který je na pokraji zhroucení a je schopen fungovat jen díky pomoci od humanitárních organizací.
"Čelíme tu mnoha problémům," říká doktor Ahmad Fatáh Habibjar, logistický manažer nemocnice. Zmiňuje tři měsíce nevyplacených mezd, nedostatek vybavení, léků a jídla. Někteří zaměstnanci jsou podle něj v takových finančních potížích, že prodávají svůj nábytek, aby vyšli s penězi.
"Velkým problémem je pro nás kyslík, protože nemůžeme spustit generátory," popisuje Habibjar. "Výrobní závod nemocnice již několik měsíců nefunguje, protože si nemůžeme dovolit naftu," dodává. Zdravotní zařízení tak místo toho kupuje kyslíkové lahve od místního dodavatele.
Předchozí vláda měla na provoz nemocnice smlouvu s humanitární organizací HealthNet TPO sídlící v Nizozemsku. Smlouva ale vypršela v listopadu a nadto byla financována z fondu spravovaného Světovou bankou, která stejně jako větší část mezinárodního společenství zmrazila nové afghánské vládě tálibů platby.
Manažer HealthNet TPO Willem Reussing uvádí, že organizace se snaží financování zabezpečit, ale že "komunita dárců je velmi neochotná v podpoře pokračovat a stanovuje si přísné podmínky". Světová zdravotnická organizace a UNICEF zvládají zajistit jen minimální služby a nepokrývají reakci na šíření koronaviru, dodává Reussing.
"Systém zdravotní péče je na pokraji zhroucení," říká Reussing. "Afghánsko-japonská nemocnice je strašlivý příklad, kdy dárce úpěnlivě prosíme, aby zasáhli a zachránili životy."
Když v srpnu uprostřed chaotického stahování amerických sil a vojsk NATO převzal nad Afghánistánem kontrolu Tálibán, mezinárodní společenství zastavilo veškeré financování a zmrazilo miliardy dolarů afghánských aktiv v zahraničí. Pro stát, který těžce závisí na cizí pomoci, byly následky takového kroku zničující.
Zemi sužuje humanitární krize
OSN bije na poplach kvůli nedostatku potravin v zemi v situaci, kdy je 22 procent z afghánské 38milionové populace téměř zasaženo hladomorem a dalších 36 procent se potýká s kritickou potravinovou nejistotou.
Tyto obavy se zdají víc než opodstatněné na oddělení podvýživy v Dětské nemocnici Indiry Gándhíové. Dvouletý Muhammad s propadlými tvářemi a řídkými vlasy tu usrkává mléko s vysokou výživovou hodnotou pod dohledem své matky. Ta tu s ním strávila zatím šest nocí.
"Nemám ani peníze, abych mu měnila pleny," říká dvacetiletá Parvána z provincie Vardak. Její muž, který je povoláním krejčí, přišel před několika lety o obě nohy při výbuchu bomby u silnice a má problémy se sezením. Práce se shání těžko a tak tříčlenná rodina přežívá díky pomoci Parvánina otce a bratrů.
Ve vedlejší posteli leží pod přikrývkami nehnutě osmnáctiměsíční Talvása. Za zpola zavřenými víčky se pohybují jen její oči.
"Jsme ve velmi špatné situaci," říká její matka Núr Bibiová, která má dalších šest dětí. Její manžel nemůže najít práci. "Jíme jen suché pečivo a jídlo někdy neseženeme několik týdnů," říká paní Bibiová.
Zástupce ředitele nemocnice Muhammad Latíf Bahar uvádí, že nemocnice se v minulých čtyřech měsících zabývala 3000 případy podvýživy. Z nich 250 bylo hospitalizováno a zbytek léčen doma. I v jeho nemocnici nedostali zaměstnanci několik měsíců zaplaceno.
"Jsme loajální k vlasti a našemu povolání. To je proč dál chodíme do práce a poskytujeme služby pacientům," říká Bahar. Upřesňuje, že mzdy nebyly vyplaceny pět měsíců. Podle něj nemocnici docházejí zásoby léků včetně speciálních potravinových doplňků pro podvyživené děti, stejně jako antibiotika, analgetika a anestetika. Dodává, že od humanitárních organizací sice přišly nějaké dodávky, ty však nejsou dostatečné.
Podobná situace je v Národní nemocnici vezíra Muhammada Akbara Chána, kde také docházejí zásoby léků. Jako ve většině jiných státních nemocnic si pacienti musejí kupovat léky sami a personál sahá do nouzových zásob jen kvůli těm, kdo si to opravdu nemohou dovolit.
