Kábul - Třiadvacetiletá Nilúfár Rahmáníová měla jako většina dětí od malička své vysněné povolání. Toužila být pilotkou.
"Pamatuji si, jak jsem viděla ptáka a okamžitě věděla, že chci létat," svěřila se agentuře AFP.
Zdálo se, že se jí sen nikdy nesplní.
Narodila se totiž v Afghánistánu, kde tou dobou vládl přísnou rukou Tálibán. S ženami radikální islamistické hnutí nepočítalo ani pro podřadné pozice, natož do kokpitů letadel.
Doba se však změnila a téměř čtrnáct let poté, co táliby svrhli Američané, se Nilúfár stala první bojovou pilotkou v afghánské historii.
"Mnoho afghánských dívek má sny, ale bojí se je naplnit. V cestě jim navíc stojí řada překážek," konstatuje. Ona si však svůj sen splnila. V roce 2010 se tajně přihlásila do kurzu pro vojenské piloty, a zatímco všichni příbuzní žili v domnění, že nevytahuje paty z domu, proháněla se v oblacích.
Bez pistole ani krok
Neměla a nemá to však lehké. Předsudky a mužský šovinismus v afghánské společnosti přetrvávají.
Nilúfár pravidelně dostává telefonické i písemné výhrůžky. Nejhorší to bylo v roce 2013, kdy přívrženci Tálibánu mladé vojákyni i její rodině vyhrožovali smrtí. Ona se však nevzdala a výcvik dokončila.
Nebezpečí však stále trvá, a kapitánka Rahmáníová u sebe proto raději neustále nosí pistoli. Drží se také zásady nikdy neopouštět základnu ve vojenské uniformě. Kvůli zájmu médií ji však lidé začínají poznávat, tak už ji nechrání ani civil.
"I takové běžné věci, jako je chození po ulici nebo nakupování, jsou teď problém. Musím být silná," říká mladá vojákyně odhodlaně a vzpomíná na nedávný případ mladé ženy, kterou přímo v centru Kábulu zlynčoval rozezlený dav poté, co jí prodavač křivě obvinil z pálení koránu. "Zlomilo mi to srdce, takhle se k sobě nechovají ani zvířata," vzpomíná.
Odmítnout nepomoct a inspirovat
Sílu své osobnosti mladá pilotka projevila také tím, že se vzepřela rozkazu, aby nepřepravovala do bezpečí zraněného vojáka. Podle tradice je totiž ženám zapovězeno nakládat s mrtvými a raněnými, protože "mají malé srdce a jsou příliš emotivní".
"Po návratu jsem řekla našemu veliteli, ať mě potrestá, pokud si myslí, že jsem udělala něco špatně. Usmál se a řekl, že jsem se zachovala správně," říká pyšně.
Za svou odvahu a osobní oběti si Nilúfár vysloužila medaili amerického ministerstva zahraničí a je ráda, že inspirovala další dvě pilotky.
Dlužno podotknout, že kapitánka Rahmániová není sama. Ženy se v afghánské společnosti pomalu dostávají i na další donedávna nemyslitelné pozice. V Kábulu i dalších městech už působí právničky, lékaři i dámy vykonávající další vysoce kvalifikované profese.
Přestože však Nilúfár boří bariéry, dodržuje kulturní zvyklosti. Kolegům pilotům například nepodává ruku, protože je takový pozdrav mezi mužem a ženou v Afghánistánu považován za známku špatného charakteru.
