V prosinci 2005 vyrazil britský reportér Jack Fairweather spolu s americkými vojáky v Mosulu na běžnou obchůzku. Z Iráku v té době už dva roky popisoval pro britský deník Daily Telegraph, jak invaze západních vojsk vypadá.
Měla to být jen další běžná mise, armáda jela zkontrolovat oblast, kde předtím došlo ke střelbě. Vojáci zastavili a začali prohledávat místo podél silnice. Po chvíli našli zakopanou výbušninu a zavolali pyrotechnický tým. Vtom se ale vynořilo auto, které narazilo do jednoho ze stojících tanků a vybuchlo.
"Naštěstí směřoval výbuch spíš od nás. Pak se ale začalo střílet a skončilo to, až když armáda provedla několik útoků ze vzduchu. Bylo to velmi šokující. Ale pro mě bylo vlastně ještě víc šokující to, že vojáci takové věci zažívají každý den," vzpomíná v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Se smíchem nyní přiznává, že neměl čas přemýšlet. Prostě se jen rychle snažil schovat do tanku. "Najednou se všude střílelo, vojáci pobíhali a já seděl sám uvnitř tanku a kolem létaly kulky. Tak jsem vystrčil hlavu, abych zjistil, co se děje. A sáhl jsem po svém poznámkovém bloku. Asi jsem nenapsal nic smysluplného, ale potřeboval jsem podat svědectví o tom okamžiku," dodává. "Tak jsem se přes to dostal. Nebyl jsem nervózní."
Útoky místních povstalců a teroristů na západní armády v Afghánistánu ani v Iráku nebyly v té době nic výjimečného. Invaze do Iráku v roce 2003 vedla ke svržení diktátora Saddáma Husajna, ale zároveň následovala občanská válka. Jednotlivé skupiny, které se vytvořily po zhroucení státu a armády, se odmítaly vzdát a bojovaly dál.
Podle amerického ministerstva obrany do letošního července zemřelo v Iráku přes 4000 amerických vojáků. Právě boj s islámským terorismem byl jedním z hlavních důvodů armády v zemi.
Trvalé přátelství
Fearweather změnil po své zkušenosti pohled na situaci v zemi. Dokázal se ještě více ztotožnit s místními i vojáky, kteří byli na misích v Iráku a Afghánistánu nasazeni.
"Po tom útoku jsem se cítil s nimi spojený. Snažil jsem se to vynahradit tím, že jsem o válce napsal knihu," směje se.
Přiznává, že s vojáky z jednotky, se kterými útok přežil, je v kontaktu dodnes. Přestože na první pohled neměli nic společného a pocházeli z úplně jiného prostředí. Vzpomíná například, jak spolu seděli na základně a jeden z kolemjdoucích vojáků nadával na média a shodil jeho novinářskou bundu s velkým nápisem PRESS. Celá jednotka hned vyskočila a reportéra se zastala.
"Stejně jako já zpochybňovali válku i to, co se v ní dělo. Viděli, jaké to je, a zažívali to na vlastní kůži," dodává.
Sám Fairweather je k zapojení západních armád do konfliktů v Iráku a Afghánistánu, který Američané letos v srpnu opustili, velmi kritický. Podle něj se jedná o velká selhání. Po útoku trpěl posttraumatickým syndromem, a získal tak větší pochopení pro vojáky, kteří se z válečných oblastí vraceli zpět do USA nebo Británie. "O to horší je, že jsme do válek tak bezhlavě spěchali. Protože i když válka v Afghánistánu skončila, budeme se s jejími následky potýkat ještě po generace."
Stejná válka, jiná země
Válka v Afghánistánu začala v roce 2001 po útocích z 11. září, kdy USA vtrhly do země a svrhly vládu Tálibánu, která podporovala a skrývala islámské teroristy. Tehdejší zásah podporovala většina světa, protože se jednalo o přímou reakci na teroristické útoky.
Když o dva roky později Američané žádali o stejnou podporu k invazi do Iráku, byla už reakce chladnější. Tím spíš, když tvrzení, že Saddám Husajn skrývá zbraně hromadného ničení, se ukázalo jako nepravdivé.
V obou konfliktech byla nasazena i česká armáda. Na misích zemřelo patnáct českých vojáků, většina z nich v Afghánistánu.
Podle Fairweathera byl jeden ze zásadních problémů obou konfliktů i to, že se Američané nesnažili pochopit, jak země fungují. Nemohli tak válku vyhrát ani situaci úspěšně stabilizovat. "V Iráku jsem pozoroval, jak Američané zemi vůbec nerozumí. Bylo jasné, že ta mise musí selhat," dodává. Sám se do země i po konci svého trvalého působení pravidelně vracel.
"Ty země jsou tak rozdílné. Část problému ale tvořil fakt, že armáda si myslela opak. Samozřejmě že v nějaké základní rovině, když například mluvíte s rodinami, které právě přišly o své blízké, je jejich smutek stejný. Ale pokud jde o to, jak si poradit s tamními společnostmi, jsou tyto země naprosto odlišné," tvrdí Fairweather a zdůrazňuje, že Afghánistán je velmi etnicky rozmanitý a v každém údolí vládne jiná skupina.
O Iráku i Afghánistánu napsal knihy, v nichž se snaží pochopit historické souvislosti vojenských konfliktů. Obě dopisoval v době, kdy i západní elity naznačovaly, že se situace nevyvíjí dobře. Sám ale přiznává, že ani on neočekával, že vláda v Afghánistánu po srpnovém odchodu amerických vojáků tak rychle ustoupí radikálnímu hnutí Tálibán.
"Nelituji, že se afghánská vláda zhroutila. Z rozhovorů s místními jsem měl pocit, že není oblíbená. Byla navíc strašně zkorumpovaná a spousta peněz, které Západ do země poslal, se nikdy k lidem nedostala," popisuje novinář.
Budoucnost žen v Afghánistánu
Přesto si myslí, že přítomnost spojeneckých vojáků zemi částečně pomohla. Například když posílila pozici žen a dívek. Zdůrazňuje, že ženy pracovaly a studovaly i před vládou Tálibánu v 90. letech a akorát v posledních dvaceti letech se tato praktika vrátila.
Celá generace mladých žen si tak teď pamatuje, jaké to je, mít svobodu. "Myslím, že si to Tálibán uvědomuje, a zdá se, že se zatím nechce vrátit k naprosto autokratické vládě. Je ale otázkou, jestli to tak dopadne."
Důležitá podle Fairweathera bude i role Západu, který k zemi nesmí zůstat lhostejný. "Je velmi lehké mít západní pohled na celou situaci. Vidíme to i teď s odchodem vojsk. Válka skončila a ta situace nás už nezajímá. Ale doufám, že budeme mít odvahu přiznat vlastní selhání a že se Afghánistánu i Iráku budeme věnovat skrze diplomacii a pomoc."
Jack Fairweather
Jack Fairweather je britský novinář a spisovatel. Během invaze do Iráku v roce 2003 pozoroval práci britských vojáků a psal o ní pro list Daily Telegraph. Jako hlavní zpravodaj z Bagdádu podle svých slov pozoroval, jak se země noří do občanské války. Následně pracoval pro americký deník Washington Post v Afghánistánu v roce 2008.
Ve své nejnovější knize Dobrovolník, kterou přijel představit do Prahy na Svět knihy, popisuje skutečný příběh polského odbojáře, který se nechal uvěznit v Osvětimi, aby dva roky shromažďoval informace o tom, co se v koncentračním táboře děje.
