První díl rozhovoru s Andrejem Soldatovem najdete ZDE.
Německá rozvědka nedávno zveřejnila varování před ruskými hackerskými útoky, které můžou podle ní výrazně ovlivnit parlamentní volby v zemi na konci letošního roku. Je to podle vás reálné i v Česku? Pokud si Kreml vybere svého kandidáta, je schopen ho skrytě podpořit i skrze hackery?
Tady bych byl opatrný.
Vezměte si už zmiňovaný případ ze Spojených států s útokem na počítače tamní Demokratické strany. To, co se Kremlu nakonec podařilo, nebylo podle mého názoru to, co původně chtěl. Oni si mysleli, že všichni budou mluvit o tom, co ukradli a ne o samotném hackerském útoku. Ten se ale stal součástí americké prezidentské kampaně. To se jim tedy ne úplně povedlo.
Jsem docela skeptický k tomu, že by hackeři mohli změnit chod předvolební kampaně v nějaké zemi. Můžou se stát její součástí, pokud to dělají příliš viditelně. Ale to, že by si zvolili nějakého kandidáta a pomohli mu skrze hackerské útoky i dezinformace zvítězit, v tom jsem skeptický. To se v USA přece nestalo.
Zdá se mi, že teď všichni začali z údajných možností a dosahů kremelských dezinformační kampaní trochu bláznit.
Jistě, ale fakta zůstávají. Hackerské útoky řízené Kremlem podle vás existují. Ruská i zahraniční média zdokumentovala řadu placených továren tzv. trollů, kteří na pokyn Kremlu rozsévají po Evropě ve velkém dezinformační a extrémistické články. Varují před tím německé tajné služby i další instituce...
Jistě. Je to nová věc, které si postupně všímá řada lidí.
Andrej Soldatov (*1975)
Ruský investigativní novinář a expert na bezpečnostní otázky. Společně se svojí kolegyni Irinou Boroganovou založili internetovou stránku Agentura.ru, která se zaměřuje na bezpečnostní témata, ruské tajné služby a situaci na internetu. Kromě nespočtu článků vydali Soldatov a Boroganová taky několik knih: "Nová šlechta" (The New Nobility, 2010) o současné ruské tajné službě a "Rudý web" (Red Web, 2015) o snaze Kremlu ovládnout ruský internet. Knihy vyšly nejdříve na Západě v angličtině a teprve později v ruštině. Soldatov i Boroganová opakovaně čelili kvůli svým investigacím nátlaku a výhrůžkám ze strany prokremelských aktivistů a kriminálních skupin.
Nedávno Soldatov s Boroganovou vydal knihu Krajané, která popisuje pronásledování Rusů, kteří před režimem uprchli do zahraničí. Oba autory prý nejvíc překvapilo, jaké úsilí ruské tajné služby sledování emigrantů věnovaly. "Nasazovaly na to své nejlepší agenty, ty nejodvážnější a nejtalentovanější," vysvětlil dříve pro Hospodářské noviny Andrej Soldatov.
Netýká se mimochodem jen Německa. Všimněte si materiálu o silně populárním italském hnutí Pěti hvězd, které tyto technologie taky silně využívá. A velmi úspěšně. Jde o téměř nejpopulárnější stranu v Itálii. Jazyk má velmi podobný Donaldu Trumpovi, proti establishmentu atd.
Proč jsem ale u těchto témat vždycky trochu opatrný? Bojím se toho, že se to obrátí proti nám. Začínáme psát o konverzacích v sociálních sítích jako o hrozbě.
To je přesně linie, kterou už dlouho razí Kreml. Neustále říká: sociální sítě jsou ohrožení, musíme cenzurovat obsah. A já mám pocit, že naskakujeme na tuto kremelskou vlnu. Zakážeme, omezíme, zcenzurujeme…
Míchají se různé věci
Jenže Kremlem placení trollové mají prokazatelný vliv na veřejné mínění v Evropě.
V žádném případě nepopírám, že mají silný vliv na veřejnost, ale bojím se druhého extrému. Problém je totiž v promíchání různých věcí.
Vezměte si trolla, který sedí v "továrně" v Petrohradě a je placený za šíření nějakých názorů, třeba konkrétně v Česku. Šíří protiimigrantské nálady a snahu vystoupit z EU. A vedle něj dejte názory nějakých ultrapravicových aktivistů. Můžou říkat úplně to samé, aniž by je někdo platil.
Jak je odlišit? Z vnějšího pohledu jsou oba součástí velké speciální operace Kremlu. Pozor na to.
Zůstává ale skutečností, že Kreml zmíněné "továrny trollů" financuje, zapojuje do hry hackery, finančně podporuje ultrapravicové síly po Evropě. To je poměrně významný faktor.
Souhlasím. Je to velice důležitý faktor a je potřeba ho bedlivě sledovat. Jen vyzývám k maximální obezřetnosti a střízlivosti, protože se to lehce může překlopit do druhého extrému.
Podívejte se na oficiální kremelské propagandistické kanály, například Russia Today. Velice rády a ochotně poskytují prostor západním lidskoprávním organizacím, pokud kritizují poměry ve své zemi.
Co s tím dělat? Západní organizace samy nevědí, jak se chovat. Je jim jasné, že samotná BBC jim nedá tolik prostoru. A Russia Today jim dá celou hodinu na to, aby vysvětlili svůj postoj k dané problematice. Bez jakékoli chvály Kremlu. Co s tím? Jak to regulovat? Nevím a myslím, že nikdo neví.
Na druhé straně vidíme jiný extrém. Na Ukrajině zní: vypněme ruské televizní stanice, sestavme černé seznamy závadných webů atd. To je prostě cenzura. Proto nemám odpověď. Nevím.
Jenže pro Evropu to představuje reálný problém. Podle českého ministra obrany Stropnického funguje jen v Česku 30 webů, které intenzívně šíří kremelské dezinformace. A podle zdejší kontrarozvědky (BIS) mají na české publikum zásadní vliv.
Já neříkám, že není nutné o tom psát a popisovat to. Naopak. Je potřeba se tím intenzívně zabývat s tím, že pokusy zastavit tuto vlnu mají svá úskalí.
Může se to obrátit proti nám. Nechci, aby svět fungovat podle pravidel, které napsal Kreml. Jde o demokracii, odpusťte ta vznosná slova...
Rudý web (The Red Web, PublicAffairs, 2015)
Kniha Andreje Soldatova a Iriny Boroganové popisuje současnou situaci v ruské IT komunitě. Autoři mluvili s experty i některými vysoce postavenými ruskými úředníky a sestavili tak plastický portrét snahy Kremlu plně kontrolovat internet v zemi. V knize popisují spolupráci kremelských úředníků s nebezpečnými hackery i další utajované operace. Masivní státní kontrolní aparát Kremlu se tak podle Soldatova a Boroganové stává jednou z nejdůležitějších zbraní autoritativního režimu Vladimira Putina při potlačování kritických hlasů.
Ruská společnost s tím má navíc neblahou zkušenost. Poprvé to začalo na začátku nového tisíciletí, kdy se vláda snažila zavést cenzuru médií s tím, že to omezí terorismus. Tvrdila: prohráli jsme válku v Čečensku proto, že jsme neměli pod kontrolou média, napomáhající teroristům. Když je teď přidusíme, bude bezpečněji.
A lidé na to ve velkém naletěli. Strach, který má logický a správný základ, nás proto nemusí vždy posunout tam, kde bychom měli být.
Sleduj peníze
Co je tedy podle vás potřeba dělat?
Určitě nepřistoupit na omezování obsahu, na cenzuru. Je potřeba ty skupiny mapovat, zajímat se o jejich financování... Prostě o klasickou novinářskou práci. Pokud nevíš, sleduj peníze.
Pokud se financují některé věci ze zahraničí, které se dotýkají dění v naší zemi, je to pro novináře vážná věc, po které je potřeba pátrat a upozorňovat na to veřejnost. Pokud někdo šíří informace a je za to placený, měli by to příjemci vědět. To je nejdůležitější: rozkrytí vztahů, spojení, financí.
Poslední věc. V Česku nedávno zadrželi ruského hackera Jevgenije Nikulina. O jeho vydání teď žádají českou stranu jak USA, tak Rusko. Byl podle vašich informací Nikulin součástí podobných hackerských skupin, o kterých mluvíme?
Ihned, když ho v Praze zatkli, začal jsem se zajímat o jeho minulost. Ptal jsem se amerických kolegů, specialistů na kyberbezpečnost. Zkoušel jsem zjistit, jak moc je blízký všem těm skupinám Fancy Bear atd. (ruské hackerské skupiny, které prováděly útoky v USA a v dalších zemích - pozn. red.)
Uslyšel jsem ale odpověď, že jde spíš o komerčního člověka, který se za peníze zabýval pronikáním do systémů komerčních firem. Z toho jsem usoudil, že k těmto skupinám nepatří.
Zaskočil mě ale velký zájem o jeho případ ze strany ruského velvyslanectví v Praze a ruských diplomatů. Nechápu, proč najednou začali tlačit na to, aby se mohl vrátit do Ruska. Nechápu, odkud ten spěch. To je znepokojivé.
V českých médiích koluje fotografie Nikulina s jeho luxusním autem přímo na Rudém náměstí. Tak přece nevypadá běžný Rus.
To je zajímavé. O té fotce jsem nevěděl. Ale u těchto hackerů to není tak výjimečné. Nevím.
Ruští hackeři budou každopádně s velkou pravděpodobností bohatí lidé. Nebojí se, že se jim teď při výjezdu do zahraničí stane něco podobného jako Nikulinovi?
Ne všichni jsou tak bohatí, jak vypadají. Jsou mezi nimi různé skupiny.
Podívejte se třeba na případ počítačového experta z Bijska. Psal o něm deník The New York Times, později za ním jeli i novináři z americké televizní stanice NBC a dalších médií. Poskytoval hackerům hosting jejich domén, ze kterých pak prováděli konkrétní počítačové útoky.
Jde o obyčejného kluka, který skončil technickou školu a neměl prostě žádnou perspektivu. Nebyl hloupý, dokázal si zaregistrovat společnost v USA, ale nikam do zahraničí nejezdil.
Na úrovni vedení, organizátorů hackerských útoků proto může jít o osoby, které se bojí případných trestů nebo omezení. Ale pod nimi je velká skupina lidí, kteří jen nemají co čeho píchnout…
Vezměte v úvahu obrovský počet technických škol v Rusku. Lidí, kteří mají technické vzdělání. Je jich prostě hodně a nemůžou se často živit čímkoli jiným.
Taky existuje velký počet firem, které se zabývají kyberbezpečností a přitom jsou naprosto loajální vůči ruské prezidentské administraci. Rády jí samy pomůžou, pokud za nimi přijde jejich člověk s tím, že chce, aby pomohly s něčím citlivým.
Je jich prostě fyzicky hodně. Jsou různí. A zdaleka ne všichni jezdí v Lamborghini.
