Starosta městské části Ondřej Kolář (TOP 09) uvedl, že radnice využila současný nouzový stav, akce se tak podle něj obešla bez "humbuku".
Kolář večer v České televize zmínil demonstrace "prapodivných lidí z pravicové i levicové spodiny", kteří loni v září protestovali proti zakrytí sochy ochrannou plachtou proti vandalům.
Využití nouzového stavu starosta nepovažuje za zbabělé, protože přesun sochy radnice plánovala řadu měsíců a stejně ji směřovala na duben. "Té věci to jedině pomohlo," řekl. Mluvčí Prahy 6 Ondřej Šrámek dopoledne uvedl, že šlo o dlouhodobě připravovanou akci, která s opatřeními proti epidemii nesouvisí.
Bronzová socha z roku 1980 byla z piedestalu sejmuta na základě zářijového rozhodnutí radnice Prahy 6, kterou vede koalice TOP 09, KDU-ČSL, ODS a STAN. Socha byla odvezena do depozitáře, objeví se v Muzeu paměti 20. století, jehož vznik chystá hlavní město. Koněvův pomník má na náměstí Interbrigády nahradit památník osvobození Prahy na konci druhé světové války.
Prezident označil odstranění Koněvovy sochy za "pokoutní" a za "morálně neospravedlnitelné zneužití krizového stavu" v době epidemie koronaviru. Podobně jako Zeman protestovalo vedení Českého svazu bojovníků za svobodu, podle jehož názoru jednání starosty Koláře "nese znaky neonacismu".
Vedení KSČM uvedlo, že radnice Prahy 6 i magistrát hlavního města spáchaly "brutální a amorální čin". Komunisté mluvili také o přepisování historie a o "plivnutí do tváře všem, kdo položili své životy za naši dnešní svobodu". Vedení KSČM vyzvalo občany, aby na protest proti odstranění sochy nosili červené roušky. Vládu pak požádalo, aby bezodkladně zařídila návrat Koněva na jeho místo.
Ruské velvyslanectví vyjádřilo "rázný protest proti vandalským činům odvázaných municipálních činitelů". Odstranění sochy označilo za porušení česko-ruské smlouvy o přátelských vztazích. Stěžovalo si i u českého ministerstva zahraničí. "Demolice pomníku maršála I. S. Koněva nezůstane bez příslušné reakce ruské strany," uvedli ruští diplomaté.
Maršál Koněv (1897 až 1973) se zapsal do dějin především jako jeden z hlavních vojenských vůdců druhé světové války. Bojoval například v bitvě u Moskvy a od května 1944 velel sovětským vojskům, která osvobodila jižní Polsko a účastnila se závěrečného útoku na Berlín. Poté také osvobodila severní, střední a východní Čechy a podílela se na osvobození Prahy.
Po válce se Koněv stal hlavním velitelem spojených ozbrojených sil členských států Varšavské smlouvy. Řídil krvavé potlačení maďarského povstání sovětskou armádou v roce 1956. Jako velitel sovětských vojsk v Berlíně se o pět let později účastnil řešení druhé berlínské krize, kdy byl Berlín rozdělen zdí.
Podle části historiků měl podíl i na vpádu vojsk členských států Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968, což ale ruská strana i někteří historici odmítají s odůvodněním, že Koněv byl už od roku 1963 v důchodu.