Praha - Za poraněnou nohu při pádu na zledovatělém chodníku může být zodpovědný vlastník komunikace, řekl Ústavní soud. Řešil stížnost muže, který marně žádal odškodnění od hlavního města Prahy a jeho technické správy komunikací.
Justice v podobných případech musí zvažovat to, zda se chodec choval dostatečně zodpovědně, ale zároveň i to, zda vlastník komunikace dodržel své povinnosti a zda komunikace umožňovala bezpečný pohyb, zdůraznil soud.
Nález kritizuje rozhodování Nejvyššího soudu. Odpovědnost vlastníků komunikací se podle Ústavního soudu nemůže týkat jen nepředvídatelných závad ve schůdnosti. Místo uplatňování podobných jednoduchých pravidel by měla justice komplexně uvažovat o konkrétních situacích.
"Je důležité, aby si soudy byly vědomy, že velmi přísně a přesně musí vážit a zdůvodňovat, zda v té které věci člověk nevynaložil potřebné úsilí, či naopak že to bylo to město, které něco zanedbalo," uvedla soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková.
Případ znovu projedná Městský soud v Praze. Mužův právník Viktor Pak uvedl, že nález poskytuje dobrý základ pro celkový úspěch ve sporu. "Je to svým způsobem zásadní rozhodnutí a může se dotýkat i dalších případů," řekl novinářům Pak.
Muž má trvalé následky
Úraz s trvalými následky muž utrpěl v roce 2006. Obvodní soud pro Prahu 1 mu přiznal 446 tisíc korun, Městský soud v Praze však žalobu zamítl. Poukázal na to, že úraz se stal v období tuhých mrazů na chodníku, který se v zimě neudržuje. Nešlo prý tedy o nepředvídatelnou závadu ve schůdnosti. Podobný stav chodníku lze v zimě očekávat.
Justice v minulosti posuzovala úrazy různými způsoby. V roce 2011 pak Nejvyšší soud přišel se sjednocujícím stanoviskem, podle kterého se chodci musí v zimě přizpůsobit počasí a brát v potaz stav chodníků. Odškodnění podle stanoviska mohou vysoudit jen v případě, že závady ve schůdnosti, třeba náhlou ledovku, nemohli předpokládat a přizpůsobit se.
Taková perspektiva ale podle ústavních soudců neobstojí. Mohla by vést třeba k tomu, že město přestane udržovat v zimním období všechny komunikace, stane se tak předvídatelným a zbaví se zodpovědnosti za všechny případné úrazy. Na druhou stranu Šimáčková zdůraznila, že města nemohou nést zodpovědnost za všechny případné škody na zdraví. Soudy zkrátka musí rozhodovat s ohledem na konkrétní okolnosti.
