Vy si nepřipouštíte, že se váš čas na pražské radnici krátí?
Pokud bude ANO v nové koalici, tak si nemyslím, že by bylo rozumné uvažovat o tom, že já nebudu primátorkou. Kdyby takto ANO uvažovalo, tak se tím velice poškodí a do určité míry dokáže, že mu jde jen o ty pozice v dozorčích radách a Radě hlavního města, nikoliv o věci, které jsme sem přišli změnit. Abych nebyla primátorkou a byli bychom zároveň členy rady, to nepřichází v úvahu. To bychom šli do opozice. To je taky otevřená možnost.
Která z těchto dvou variant je dneska pravděpodobnější?
Bude-li po mém, tak máme do 17. prosince, kdy je další zasedání zastupitelstva, hotovou novou, funkční koalici. To si snad přejí všichni, kdo mají aspoň špetku odpovědnosti vůči vedení města.
Další možnost, tedy že ANO už nebude mít primátora, si nepřipouštíte?
Jsme vítězná strana, a kdybychom přišli o post primátora, tak je to přímé poškození nejen pražské, ale celonárodní politiky. To si musí lidé v ANO rozmyslet. Ale já mám za to, že v tom má velice jasno.
A to říkáte i s tím vědomím, že za poslední rok, co řídíte Prahu, se ukázalo, že zastupitelský klub ANO je dost nejednotný a že některým vašim kolegům nejsou cizí intriky a hlasování o nedůvěře ve vlastní primátorku?
Ano, to říkám i s tímto vědomím. Pokud vím, máme usnesení krajské organizace ANO, které říká, že Adriana Krnáčová vstupuje do jednání o koalici.
Minulý týden jste měla roční výročí ve funkci primátorky. Po tom všem, co se tady odehrálo, včetně rozpadu koalice, máte za to, že to byl úspěšný rok?
To je velmi těžká otázka, na kterou se dá odpovědět z různých úhlů. Z hlediska agendy, kterou jsme museli řešit, rozhodně úspěšný byl: otevřeli jsme tunel Blanka, vyřešili jsme problém s opencard, dokončili jsme pražské stavební předpisy, odevzdali jsme metropolitní plán. To jsou velké věci, u kterých mí předchůdci klopýtali. A nám na to stačil jeden rok.
Se sebou spokojená nejsem
A jak hodnotíte sebe jako primátorku?
Se svým fungováním v této funkci moc spokojená nejsem, to musím sebekriticky přiznat. Udělala jsem několik chyb, které se podepsaly na celkovém vnímání mě jako osoby i primátorky. Nepřišla jsem z politického prostředí a po pravdě řečeno pro mě bylo velice těžké se s některými prvky politického prostředí srovnat: věnovala jsem se například víc práci, než abych o té práci mluvila s médii.
To byla hlavní chyba?
Málo jsem o své práci mluvila a podcenila jsem vliv médií. Protože když jsem s nimi nemluvila, tak jsem neodhadla, že v takovém případě budou o mé práci mluvit za mě. A to takovým způsobem, jak chtějí oni.
Ono je u politiků celkem populární svádět všechno na média. Nesehrály u vás a vašeho vnímání svou roli hlavně hlasy z vašeho bezprostředního okolí? Tedy ze samotného ANO, kdy bylo jasné, že nejste jednotní a vaše pozice je slabá?
Ano, nezáleží jen na médiích. Podcenila jsem i to, že politika je divadlo. A to taky není moje silná stránka. Nejsem ochotnický herec, tuhle roli se teprve učím. Do politiky jsem šla hlavně pro to, aby se naplnilo, o čem jsem i ve svém dřívějším působení (Transparency International, pozn. red.) mluvila, tedy aby veřejné záležitosti byly co nejvíc transparentní. Vzhledem k tomu, kolik mi je, se prostě nezměním ze dne na den. Hrát divadlo, které je vzdálené realitě, je pro mě zkrátka velmi těžké.
A po roce na radnici už to divadlo zvládáte líp?
Ano. A můžeme si říct, jaký je to žánr. Zda je to komedie, nebo tragikomedie. Nebo je to drama, nebo fikce, nebo action? Asi ze všeho trochu. Musím být velice flexibilní, abych se v tom dokázala orientovat a přitom neztrácela ze zřetele, proč jsem sem přišla.
ANO se snad poučilo
Trochu jsme odběhli od otázky, jakou roli ve vašem vnímání sehrálo nejednotné pražské ANO, jehož část se před pěti týdny pustila do zmatečného odvolávání členů rady a de facto odstartovala rozpad pražské koalice.
Na té nelehké situaci v Praze se podepsalo celé politické spektrum. Ono zmiňované hlasování za odvolání jednotlivých členů koalice bylo závažné porušení koaliční smlouvy. Kdo hlasoval pro, tak si musí nést důsledky. Prostě když máme podepsanou nějakou smlouvu, tak ji prostě musíme dodržet.
Řekla byste, že se vaši kolegové z ANO poučili?
Doufám, že ano. Nemůžu mluvit za každého člena, ale už tím, jak ANO zvolilo nové krajské předsednictvo, stanovilo jasně signál, kam se chce ubírat: k jinému druhu politiky, než tady byl v posledním roce. Je na tom samozřejmě ještě hodně práce, přece jen byli do zastupitelstva za ANO navoleni lidé, kteří se před tím ani pořádně neznali, řadu věcí si tak ani neměli příležitost předem vyříkat, vyjasnit si své názory. Proto se to děje průběžně.
Když jsme spolu mluvili letos na jaře, říkala jste, že z některých mužů v pražské politice máte pocit, jako by čekali na chybu vás jako ženy, aby si potvrdili, že na to prostě nemáte. Není paradoxní, že nakonec jste se do největších střetů dostala s jinou ženou, a to ve vlastní straně, Radmilou Kleslovou?
Já jsem celý život velela mužům, naučila jsem se způsob jejich chování. U nich prostě platí, že jakmile mezi sebou mají nějaký nesoulad, tak si to narovinu vyříkají. Jsou vůči sobě otevřenější. Na to jsem zvyklá. Dokonce mi někteří lidé vyčítají, že jsem až moc přímočará, že říkám věci, jak jsou. Problémy řeším, hned jak nastanou a nenechávám je vykvasit a eskalovat. Toto některé, podotýkám některé, ženy, které v podstatě nikdy v mužském prostředí nepracovaly, prostě nemají. Co se týká sporu s paní Kleslovou, já opravdu nejsem schopná manipulativních, zákulisních her. Nevím, jestli se to vůbec někdy naučím.
Chtěla byste?
Spíš bych se chtěla vyvarovat věcem, které jsou negativní a které nedělají dobrý obraz celému ANO. Pro mě je to uzavřená kapitola a doufám, že i pro celé ANO.
Takže konec manipulací a intrik v ANO?
No, toto nelze úplně vyloučit v žádné politické straně. Ty zájmy jsou tam veliké. Koneckonců, máme tady třiapadesátimiliardový rozpočet, miliardy v majetku, takže si nebudeme nalhávat, že už nic takového nehrozí. Ale já věřím tomu, že zájem o to, aby se s rozpočtem a majetkem nakládalo vhodnějším způsobem, než se to dělo dřív, je v ANO obrovský. A věřím, že nejen v ANO.
