Hinxton - Proč jeden a ten samý kmen chřipky dokáže u jednoho člověka způsobit těžké onemocnění, zatímco u druhého nákaza projde téměř bez povšimnutí?

Vědci zřejmě našli vysvětlení.

Poprvé se jim totiž podařilo identifikovat gen, jehož mutace způsobuje, že nás chřipka může velmi citelně zasáhnout.

Gen zvaný IFITM3 je předpisem pro bílkovinu, která dokáže v plicích, je-li zde přítomna ve velkém množství, účinně zpomalit šíření viru v buňkách.

Pokud je však tento gen mutovaný, nebo dokonce úplně chybí, virus se lehce množí a  bývá příčinou těžkého průběhu onemocnění, které může mnohdy končit i smrtí.

"Ačkoliv je tato bílkovina extrémně důležitá v omezování šíření viru v buňkách, jen málo je známo o tom, jak funguje v plicích," vysvětluje Aaron Everitt z Wellcome Trust Sanger Institute, první autor studie publikované v prestižním časopise Nature.

"Náš výzkum hraje významnou roli ve vysvětlení toho, jak jsou gen i bílkovina spojeny s náchylností k virové nákaze," dodává Everitt.

Od buněk až po člověka

O tom, jakou roli hrají bílkoviny z rodiny IFITM v obraně proti patogenům, se vědci nedávno přesvědčili v pokusech s tkáňovými kulturami.

Logicky potom následovaly testy na myších, u nichž vědci tento gen kompletně vyřadili.

Takto postižená myš, přestože byla nakažena slabším virem chřipky, prošla velmi těžkým onemocněním, které svou sílou odpovídalo nákaze kmenem chřipky, který v roce 1918 způsobil v Evropě pandemii takzvané "španělské" chřipky.

Po pokusech na myších vědci otestovali 53 pacientů s chřipkou. Výsledky potvrdily zjištěné závěry - ačkoliv je mutace tohoto genu v populaci poměrně vzácná, u testovaných pacientů byla nalezena hned v několika případech.

"Dohromady nám tato data odhalují, že účinek jedné jediné antivirální bílkoviny, IFITM3, může výrazně ovlivnit průběh chřipky a potenciálně i dalších virů, jak u člověka, tak u myši," říká profesor Paul Kellam, jeden ze spoluautorů studie.

Podle Kellama bude ještě potřeba pro plné pochopení funkce této bílkoviny v obraně našeho těla, aby byly blíže prostudovány mechanismy, jakými jednotlivé formy genu fungují.