Praha - Právě pět let uplynulo od chvíle, kdy havárie raketoplánu zabila sedm členů posádky a zpomalila výzkum vesmíru.
1. února 2003 ráno se americký raketoplán Columbia vracel ze své vesmírné mise na základnu na Floridě. Ve střední Evropě už byly tři hodiny odpoledne.
"Přibližně dvacet minut před plánovaným přistáním viděli pozorovatelé ze Země za stopou přistávajícího raketoplánu drobné hořící úlomky," popisují ve zprávě České astronomické společnosti astronomové Milan Halousek a Michal Václavík.
"S největší pravděpodobností to byly dlaždice tvořící tepelný štít stroje, které se odlamovaly z extrémně namáhaného trupu raketoplánu," dodávají. "Zhruba patnáct minut před plánovaným přistáním, při rychlosti 20 000 kilometrů v hodině a ve výšce kolem 64 kilometrů, se raketoplán rozpadl."
Viníkem byl kus izolace
Na malér bylo zaděláno už při startu Columbie 16. ledna. Z vnější palivové nádrže se tehdy po půldruhé minutě letu utrhl kus pěnové izolace o velikosti malého kufříku a hmotnosti 0,9 kilogramu a narazil do přední hrany levého křídla raketoplánu.
Incident zachytily kamery, ale manažeři v řídicím středisku jej vyhodnotili jako bezvýznamný. Spletli se. Po šestnácti dnech pobytu ve vesmíru věnovaných vědeckým experimentům se Columbia vracela domů. Poškozený tepelný štít nevydržel vedro vzniklé třením a letoun se roztrhal na kousky.
Všech sedm členů posádky okamžitě zahynulo. Zhruba 80 000 úlomků se rozptýlilo nad zemědělskými oblastmi Texasu a Louisiany. Nikdo na Zemi nebyl zraněn.
Záchrana nebyla možná
Smutným faktem ovšem zůstává, že i kdyby tehdy někdo hrozící riziko včas rozpoznal, astronautům by se stejně nedalo nijak pomoci.
Žádná záchranná výprava se přímo k vesmírnému plavidlu tehdy nedala včas vypravit. A stroj byl na takové dráze, že se jeho posádka nemohla dostat na Mezinárodní vesmírnou stanici ISS a tam čekat na pomoc.
Zbyly tři letouny
Americká kosmická agentura NASA pak dva a půl roku nevypravila žádný další raketoplán, a místo toho pracovala na vylepšeních.
Zbyly jí tři stroje: Discovery, Atlantis a Endeavour. První dva pocházejí z půlky osmdesátých let. Třetí nastoupil do služby v roce 1992, aby nahradil jiný ztracený raketoplán Challenger, který v důsledku poruchy na jednom z pomocných motorů explodoval při startu 28. ledna 1986.
Bezpečnostní vylepšení
Po roce 2003 prošly raketoplány několika vylepšeními. Vnější nádrž, z níž letoun čerpá palivo a pak se od ní odpojí, má teď jinou konstrukci a také pěnová izolace se na ni nanáší odlišnou technologií. Přesto z ní při startu kousky izolační pěny stále odpadávají.
Konstruktéři zesílili ochrannou vrstvu předních hran křídel i obložení trupu izolačními dlaždicemi. Prodloužili také robotické rameno upevněné na raketoplánu. Kamera na jeho konci nyní umožňuje zkontrolovat stav letounu při pohledu zvenčí.
Astronauti mají rovněž k dispozici soupravy, jimiž by měli být schopni ve vesmíru opravit poškozené dlaždice tepelného štítu stroje. To dříve nebylo možné.
Nynější lety raketoplánu jsou navíc plánovány tak, aby se v případě potíží mohla posádka uchýlit na vesmírnou stanici ISS a tam počkat na záchrannou výpravu. Výjimkou bude jedině let na opravu Hubbleova vesmírného dalekohledu, plánovaný na letošní září, z jehož dráhy by se astronauti k ISS nedostali.
Teď nefungovaly senzory
NASA také zvýšila opatrnost a snaží se nepřehlédnout žádný detail, který by mohl další lety vesmírných strojů ohrozit.
To se projevuje i nyní, kdy raketoplán Atlantis už od prosince čeká, zda konečně dostane povolení ke startu. Při předchozích kontrolách se však vždy ukázalo, že správně nefungovaly senzory, které měří množství kapalného vodíku v nádrži. Vodík společně s kyslíkem slouží jako palivo pro raketové motory kosmického plavidla.
Čidla na dně nádrže sledují, kolik zbývá paliva, a pokud dochází, dají signál k vypnutí motorů. Pokud by totiž palivo došlo za chodu motoru, mohlo by to způsobit explozi.
Evropská laboratoř je stále na Zemi
Poslední zprávy říkají, že raketoplán by měl startovat 7. února. Ovšem technici NASA začali mezitím přezkoumávat trubici, která vede chladicí freony k technickým systémům plavidla, jestli opravdu funguje správně.
Takže start stále není zaručený. Čekají na něj přitom i evropští vědci. Raketoplán Atlantis má totiž na vesmírnou stanici vynést evropskou výzkumnou laboratoř Columbus.
Podrobněji čtěte:
| Evropská laboratoř do kosmu nemůže. Čeká na raketoplán |
Orion dolétne dál
Raketoplány, jejichž konstrukce je tři desetiletí stará, mají ukončit své lety v roce 2010.
Nahradit by je mělo nové vesmírné plavidlo, schopné nejen dosáhnout oběžné dráhy kolem Země, ale také dolétnout podstatně dál. NASA pověřila vývojem tohoto plavidla, pojmenovaného Orion, společnost Lockheed Martin.
Orion by měl poprvé vzlétnout bez posádky v roce 2012. O dva roky později by pak měl začít přepravovat čtyř- až šestičlennou posádku.
Právě od tohoto plavidla se také čeká, že do roku 2020 znovu vysadí lidi na Měsíci. A později je možná dopraví až na Mars. Snad už bez tragédií, jaké zažili jeho předchůdci.
Čtěte více:
