Praha – Takřka každý dvanáctý dospělý Čech má u banky, operátora nebo třeba u dodavatele elektřiny či plynu dluh po splatnosti. Ukazuje to statistika sdružení Solus, které vede registr dlužníků. Celkem evidoval Solus, jehož prostřednictvím data sdílejí největší firmy v Česku – banky, mobilní operátoři nebo energetické firmy - ke konci roku 2015 více než 700 tisíc občanů s dluhem po splatnosti.
Nejde přitom o bezvýznamné dluhy, jako když člověk zapomene pár dnů zaplatit účet za telefon. Do takzvaného negativního registru jsou zapsaní lidé, kteří dluží minimálně 30 dnů po splatnosti, většinou však ještě déle. "Firmy totiž do registru dlužníky zapisují nejčastěji až po neuhrazení tří po sobě jdoucích splátek, telekomunikační operátoři pak při prodlení trvajícím minimálně tři měsíce od data splatnosti faktury," říká Miroslav Beneš, mluvčí Solusu.
Minimální dluh, který se do registru Solus zapisuje, je 500 korun. Celkový dluh evidovaný v registru dosáhl ke konci roku 2015 na 52,7 miliardy korun. Průměr na jednoho dlužníka tak vychází zhruba na 75 tisíc korun. Je to dáno tím, že v registru jsou banky i další úvěrové společnosti, mezi dluhy tak jsou i nesplácené úvěry.
Dobrou zprávou je alespoň to, že počet dlužníků v poslední době nepatrně klesá. Na konci roku 2015 mělo dluh po splatnosti 8,09 procenta dospělých obyvatel Česka, na konci září 2015 to bylo 8,12 procenta. "Počet občanů s dluhem po splatnosti v registru Solus klesá s výjimkou jednoho čtvrtletí kontinuálně od září 2014," uvádí tajemník sdružení Jan Stopka.
Dlouhodobě nejméně potíží se splácením mají lidé v Kraji Vysočina a ve Zlínském kraji – oba jsou pod hranicí šesti procent. Naproti tomu v Moravskoslezském kraji, Karlovarském kraji, Ústeckém a Libereckém kraji dluží členům sdružení Solus více než deset dospělých ze sta.
Kdo si chce ověřit, zda má v negativním registru Solus záznam, může si z něj objednat výpis. Zaslání poštou ale vyjde na 218 korun, prostřednictvím SMS na 129 korun.
V Česku dále fungují Bankovní a Nebankovní registr klientských informací (BRKI a NRKI), v nichž údaje o svých klientech a jejich úvěrech sdílejí banky a úvěrové společnosti. Na těchto "oficiálních" registrech pak v Česku nadále parazituje Centrální registr dlužníků, který se snaží vytvořit dojem oficiálně uznávaného registru, ale banky ani jiné úvěrové společnosti výpisy z něj neberou vážně.
Poslanci na konci minulého roku schválili novelu zákona o ochraně spotřebitele, která nově upravuje i fungování úvěrových registrů. Začala platit od února a jasně říká, že v registrech je možné za předem stanovených podmínek zpracovávat údaje o spotřebitelích i bez jejich souhlasu. Dosud se o to vedly spory. Zákon zároveň míří i na falešné registry.
Registry slouží firmám k posouzení spolehlivosti a platební morálky případných klientů.
