Pohledem analytika - Představitelé zemí ropného kartelu OPEC tento týden rozhodli, že ponechají kvóty na těžbu ropy opět beze změny. Rozhodnutí bylo analytiky ze široka očekáváno a nepřineslo proto žádné překvapení. Již v minulých týdnech se totiž řada členů OPEC, v čele s největším producentem Saúdskou Arábií, vyslovovala pro to, že jakékoli snižování kvót není třeba. Cena kolem 70 dolarů za barel je totiž přesně tam, kde si ji OPEC přál vidět ještě v nedávné minulosti.
Se snižováním těžby ale málokdo počítal také z jiného důvodu. Dalo by se mu totiž jen těžko uvěřit, vzhledem k tomu, že i s dodržováním současných kvót má OPEC nemalé problémy. V minulém roce, kdy se cena ropy propadla o více než 100 dolarů, OPEC reagoval velmi agresivně a rozhodl o snížení těžby během několika měsíců o 4,2 milionu barelů na 24,845 milionu za den. Této těžby však ve skutečnosti OPEC nikdy nedosáhl, protože se někteří z jeho členů začali potýkat s obřími rozpočtovými výpadky. Nejvíce se této hranici přiblížil v březnu, kdy dodával na trh 25,32 milionu barelů. Již vzápětí začala těžba ale opět růst, aby v srpnu dosáhla 26,06 milionu, tedy o 1,21 milionu více, než jaká byla původní dohoda členských zemí. Produkce tak v posledních měsících nejenže neklesá, ale ve skutečnosti poměrně výrazně roste.
Je to právě neschopnost dodržovat vzájemné dohody, která je v současnosti jedním z největších problémů OPEC a do jisté míry také hlavní brzdou jeho akceschopnosti. Zatímco arabské státy, jako Saudská Arábie, Katar, nebo Spojené Arabské Emiráty produkci omezily podle dohody, země jako Irán, Venezuela a Angola jsou největšími hříšníky a limity stále výrazně přesahují.
Důvod je přitom jednoduchý. Nižší ceny ropy zkomplikovaly financování, jejich, často velmi populistické, vládní politiky a politici hledají všemožné způsoby jak si z těchto problémů pomoci. Tím však parazitují na zemích, které svou část dohody dodržely a vytváří uvnitř kartelu nemalé napětí.
Šejkové jsou nervózní z Ruska
OPEC navíc nemá problémy pouze s členskými zeměmi, ale i s těmi nečlenskými. To platí především pro Rusko, které, na úkor snížení těžby OPEC, začalo agresivně zvyšovat svůj podíl na ropném trhu. Z Ruska se tak poprvé od rozpadu Sovětského svazu stal v tomto roce největší exportér ropy na světě. Zatímco export Saudské Arábie klesl v druhém čtvrtletí ze 7,4 milionu barelů na 7 milionu barelů denně, export Ruska vzrostl na 7,4 mil. barelů. OPEC tak Rusku dělá lví službu, když de facto zvyšuje cenu jeho exportu.
To, že nervozita z chování Ruska stoupá, je znát jak z posledních výroků zastupitelů OPECu, tak z pouhé skutečnosti, že, proti běžnému zvyku, tentokrát Rusko nebylo přizváno na poslední zasedání ve Vídni. Především arabským šejkům se totiž nelíbí dvojí tvář ruských politiků, kteří častokrát dělají pravý opak toho, co říkají. Asi nejlepším příkladem z nedávné doby je prohlášení Igora Sechina, který je pravou rukou premiéra Vladimíra Putina. Ten v březnu ubezpečil ropný kartel, že mu Rusko aktivně pomůže podepřít klesající ceny ropy. Od té doby však ruská produkce nejenže neustále stoupá, ale vláda dokonce nedávno přislíbila těžařským firmám daňové úlevy, aby svůj podíl na trhu mohly ještě zvyšovat.
Až současná krize ukazuje, jak problematická existence kartelu ve skutečnosti může být. V momentě kdy totiž ceny klesají a poptávka není dostačující, začnou na povrch vyplouvat veškeré problémy spojené s existencí tohoto tržního uskupení. Ti, kteří nejsou jeho členy, na jeho existenci totiž začnou vydělávat nejvíce a i jeho vnitřní struktura může být velmi ohrožena těmi, kteří nehrají podle pravidel hry. Napětí uvnitř OPECu a poměrně malá akceschopnost sice k rozpadu kartelu nepovede - tratili by na ni všichni producenti ropy. Rozhodně ale může dělat radost všem spotřebitelům, kteří si nyní mohou opět na delší dobu užívat nižších cen benzínu.
| Petr Hlaváč autor je analytikem společnosti X-Trade Brokers |
