iV pravém sloupci si vyberte konkrétní druh zeleniny či ovoce pro zobrazení údajů o době sklizně a délce skladování. Celkový přehled o tom, co se kdy sklízí či jak dlouho skladovat, získáte též kliknutím na jednotlivé měsíce v roce na kruhu vlevo.

Obliba farmářských trhů v Česku roste. Jejich počet se sice různí v závislosti na roční době, podle dat Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) se ale konají už zhruba na 200 místech v republice. Podle výzkumu Nielsen Admosphere na farmářských trzích nakupuje 31 procent Čechů.

Sílící trend farmářských trhů zároveň ukazuje, že u Čechů roste zájem o potraviny lokálního původu. „To může u nepoctivých prodejců vést k praxi, kdy čerstvé ovoce a zeleninu původem ze zahraničí označí na informaci pro spotřebitele jako zboží tuzemského původu,“ podotýká pro online deník Aktuálně.cz mluvčí inspekce Pavel Kopřiva. Právě SZPI má kontrolu rostlinných produktů na farmářských trzích na starost.

Soběstačné Česko? Možná před 400 lety. Datový přehled ukazuje, co sníme i co vyvezeme

Země původu je na pultech obchodů povinným údajem. Podle Kopřivy se jedná zároveň o jeden z klíčových jakostních ukazatelů, protože má zásadní vliv na charakter zboží.

České podnebí přirozeně neumožňuje pěstovat ovoce a zeleninu celoročně. Pulty v obchodech tak prodejci doplňují z ciziny. Například v zelenině je Česko soběstačné jen asi z 30 procent. Prodloužit sezonu dokážou například hydroponické skleníky, využívané jsou především pro rajčata, salát nebo jahody. “Investice do nich je ale pro menší farmáře finančně náročná” říká agrární analytik Petr Havel. Současná situace zakládání skleníků také nepomáhá, a to vzhledem k vysokým cenám energií, vysvětluje Havel.

Ověřit si, zda je ovoce a zelenina u prodejců vypěstovaná v Česku, můžete do určité míry i sami, a to podle sezonnosti. Online deník Aktuálně.cz zpracoval přehled sklizní a doby obvyklého skladování plodin na základě dat České ovocnářské a zelinářské unie a Ústavu zelinářství a květinářství Mendelovy univerzity. Výsledný přehled tak ukazuje, v jaké části roku se plodiny vypěstované v Česku dostávají na prodejní pulty.

Pestré složení zemědělců i produkce

Právě zmíněná potravinová soběstačnost se v posledních měsících v Česku znovu skloňuje ve velkém. Její navyšování prosazují zejména obří agropodniky, které ovládají naprostou většinu českého zemědělství. Argumentují přitom hrozícím nedostatkem potravin z ciziny způsobeným různými omezeními v jiných státech, třeba jako během pandemie koronaviru nebo kvůli válce na Ukrajině.

Ekonomové potravinovou soběstačnost opakovaně odmítají, podle nich nemá po vstupu Česka na jednotný evropský trh před 18 lety již smysl ani opodstatnění. Odvolávají se i na to, že přítomnost zahraniční konkurence ceny na trhu obecně sráží a zvyšuje kvalitu potravin.

Čeští agroobři hrozí kolapsem zemědělství. Kvůli dotacím oživují mýtus soběstačnosti

Na druhou stranu ale připomínají, že odolnosti českého zemědělství prospěje, když bude skladba zemědělců a jejich produkce co nejpestřejší, tedy nebude ležet z většiny na agroobrech.

Lokální produkce v každém případě podle expertů potřebuje hlavně podporu zákazníka. „Spotřebitel prostě musí vědět, proč má tuzemské produkci dávat přednost a co z toho bude mít on, případně životní prostředí. Což je například menší uhlíková stopa potravin, pokud se nedováží zdaleka,“ vysvětlil již dříve pro online deník Aktuálně.cz agrární analytik Petr Havel.

„Nákupem tuzemských potravin zákazník pomáhá místním zemědělcům a tím rozvoji místa, kde žije,“ dodává mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý. „U českých potravin má také zákazník mnohem větší jistotu, že budou čerstvé, a to v duchu 'z rukou českého zemědělce přímo k vám'. Necestují tisíce kilometrů v letadlech či kamionech, neabsolvují překládku či týdny nedozrávají po cestě,“ vyjmenovává výhody lokální produkce.

S tím souhlasí také předseda Ovocnářské unie České republiky Martin Ludvík. Na rozdíl od dováženého ovoce, které je potřeba sklízet mnohem dříve, aby ho bylo možné ještě převézt, je podle něj české ovoce ideálně zralé. Ovocné stromy jsou podle něj rovněž součástí krajiny, zadržují vodu a jsou útočištěm mnoha živočichů. „Nákupem podpoříme místního ovocnáře, který se pak bude o tyto stromy v krajině starat, takže to má velký význam,“ vysvětluje výhody české produkce.

Martin Rexa, expert na zemědělství organizace Hnutí Duha, ovšem pro Aktuálně.cz připomíná, že i sezonní a lokální potraviny mohou být vypěstovány průmyslově a poškozovat půdu, zamořovat vodu pesticidy nebo ničit prostředí pro včely a motýly.

Zákazníkům doporučuje nakupovat potraviny od farmářů, které znají, nebo ty v biokvalitě, kde je podle něj kvalita půdy zaručena. „Lépe si díky tomu uvědomujeme, že jídlo nepadá z nebe, ale jsou za ním lidé, mnoho práce a také dopad na krajinu okolo nás,“ dodává Rexa.

Nezvyk i malá nabídka bioproduktů

Produkty od menších farmářů bývají často spojeny s vyšší cenou, bonusem by ale v ideálním případě měla být právě vyšší kvalita.

„Nemyslím, že by byla v ČR kvalita potravin nižší než v okolních zemích, je tomu spíše naopak. Mimo jiné proto, že tuzemská legislativa je často přísnější než ta evropská, a také spotřeba chemických látek v zemědělství, a tedy pozůstatky těchto látek v potravinách, jsou v ČR nižší. V některých případech i oproti jinak ekologičtějšímu Rakousku,“ popisuje dále analytik Havel.

U ovoce a zeleniny vidí Havel jako větší problém menší konvenční nabídku a velmi malou nabídku bioproduktů. „To ovšem hlavně proto, že spotřebitelé v ČR vnímají bio jako dražší a spotřeba biopotravin je tak u nás jedna z nejnižších v EU. Ročně vydají za biopotraviny v průměru ani ne 500 korun,“ podotýká.