Čerpací stanice v České republice loni prodávaly horší pohonné hmoty než předloni. Zjistila to Česká obchodní inspekce (ČOI). Také tentokrát ale odmítla zveřejnit konkrétní výsledky kontrol - prý jí to nedovoluje zákon.
Související články:
Kvalita nafty se zhoršila. ČOI ale znovu tají, kde
Proč zveřejňovat nekvalitní pumpy, odmítá šéfka ČOI
Mluvčí ČOI Marek Ženkl se nakonec rozhodl odpovědět na čtenářské otázky jen souhrnně. Tady je jeho odpověď:
Po přečtení všech otázek jsem se s redakcí dohodl, že se pokusím odpovědět všem najednou. Naprostá většina z níže uvedených otázek a bohužel také útoků na ČOI totiž jednoznačně potvrzuje dosavadní zkušenost, že lidé přisuzují tomuto kontrolnímu orgánu povinnosti a pravomoci, které ve skutečnosti nemá a ani nemůže mít. Ať se to někomu líbí, nebo nelíbí, neexistuje žádný kontrolní orgán státní správy, který by si sám rozhodoval o tom, jak bude pracovat. Naopak ČOI, ale i další orgány mají celou řadou českých a evropských zákonů, nařízení a norem jasně stanovená pravidla, co mohou, co nemohou, co musí, ale také co nesmí.
Vyplývá z toho, že ČOI nemůže postupovat podle své vůle, nebo vůle veřejnosti, protože samotný tzv. „zdravý selský rozum" nemůže převážit literu zákona. Nikdo z nás neuspěje u soudu s obhajobou, že porušil zákon proto, že si myslí, že je špatný. ČOI není zákonodárce, nemůže si upravovat zákony k obrazu svému, ale musí se jimi, jako každý občan této země, řídit. Není pouhou frází, že je skutečně ČOI připravena zveřejňovat kompletní seznamy všech kontrolovaných osob bez výjimky, pokud jí to ovšem jednoznačně umožní zákon, nebo přikáže soud. Jestliže však někdo tvrdí, že ČOI nezveřejňováním jmen kontrolovaných osob pochybila, nebo dokonce překračuje zákon, staví se tak do role soudce, která mu nepřísluší. Pokud totiž legislativa jasně stanovuje, že je správní řízení neveřejné, a naproti tomu zákon o svobodném přístupu k informacím přikazuje informovat o činnosti, nejsou dva zákony v souladu a jediný, kdo může rozhodnout o tom, kterou právní úpravou je třeba se řídit, je soud. V jakékoliv demokratické společnosti ale platí, že dokud někdo nepřijme svou vinu a není se všemi opravnými prostředky právoplatně odsouzen, vinen není, a proto je zcela nesmyslné postavit někoho předčasně na pranýř například jen proto, že je u veřejnosti médii záměrně vytvářen a posilován názor, že ten, kdo má dle normy nevyhovující pohonné hmoty, je automaticky zloděj a podvodník.
Je nezpochybnitelné, že ČOI je důležitý kontrolní orgán, který má svou nezastupitelnou roli. Stejně tak nepochybuji o tom, že moji kolegové nejsou byrokratičtí, arogantní nebo dokonce zkorumpovaní úředníci, kteří si nezaslouží nic jiného než veřejné opovržení. Neskrývám obdiv nad inspektory a řediteli jednotlivých inspektorátů ČOI, kteří nejsou těmi zbabělými a úplatnými úředníky, jak někteří z Vás píšete, a nejsou těmi, kteří se bojí tzv. „velkých hráčů" v podnikatelském prostředí, protože udělují zákonem opodstatněné pokuty i přesto, že vědí, že se tyto „velké ryby" jen tak nedají a budou se soudit, protože si zaplatí šikovné, na procesní chyby specializované advokáty, kteří je z toho bez ohledu na meritum věci vysekají.
Výsledky kontrol, počty zakázaných rizikových výrobků a výše pokut, to jsou prokazatelné pozitivní výsledky práce tohoto kontrolního orgánu, jehož pravým smyslem není vyvolávat „hon na čarodějnice", které byly upáleny bez toho, aniž jim právoplatným soudem byla skutečně prokázána vina, ale úkolem ČOI je stát důsledně za zády všech obchodníků, kteří nerespektují platnou českou a evropskou legislativu, protože bez respektovaných a dodržovaných společných pravidel by zavládl všeobecný chaos.
Závěrem bych rád vysvětlil, že pokud ČOI informuje veřejnost o nebezpečných výrobcích, které mohou poškodit zdraví, tak upozorňuje na konkrétní, již otestované nevyhovující výrobky, ale ne na kontrolované osoby, což je opět v souladu se správním řádem. Dovolím si ještě znovu připomenout, že výsledek rozboru pohonných hmot, včetně případné sankce za nedodržení normy, je k dispozici ve chvíli, kdy spotřebiteli tato informace již k ničemu nepomůže. Důvodem je skutečnost, že od odběru vzorků k jejich rozboru a případné sankci uběhne nějaký čas a kontrolovaná čerpací stanice již dávno prodává jiné pohonné hmoty, u kterých se již neprokáže např. nejčastější pochybení související s technologickou nekázní dopravce, kdy se i minimální kontaminací nafty s benzínem sníží bod vzplanutí nafty z předepsaných 55°C třeba na 45°C. Stejně tak rozbory pohonných hmot, které pro ČOI dělá akreditovaný Ústav maziv a paliv, jednoznačně prokazují, že za poslední dva roky nebyl objeven žádný vzorek, který by byl přímo nebezpečný pro motory automobilů.
Přeji hezký den
Marek Ženkl, tiskový mluvčí ČOI
Uzávěrka pro vkládání otázek už uplynula. Pod otázkami však můžete reagovat v diskuzi.
