Podíl nezaměstnaných osob v loňském roce vzrostl z 3,4 na 4,3 procenta. Z toho největší nárůst zaznamenal Karlovarský kraj, kde v lednu 2020 byla nezaměstnanost 3,3 procenta a na konci roku už 5,6 procent. Následovalo hlavní město Praha, kde počet lidí bez práce poskočil z 2,1 na 3,7 procent.
Nejenom počty nezaměstnaných za vybrané roky, ale také počty příjemců dávek v hmotné nouzi je možné zjistit na nové Mapě nezaměstnanosti a sociální nejistoty z dílny Centra pro společenské otázky - SPOT. Lze si porovnat údaje i u vybraných skupin lidí - například podle věku nebo podle vzdělání.
Mapa zároveň zachycuje paradoxní vývoj růstu nezaměstnanosti na straně jedné a stagnace, a v některých případech dokonce poklesu čerpání sociálních dávek na straně druhé.
"V doprovodné analýze k této mapě jsem zjistili, že se do rizikové situace loni dostávali i lidé v poměrně stabilní finanční situaci, kteří o sociální dávky běžně nežádají. Drobní podnikatelé nebo osoby pracující na dohodu mají omezený přístup k běžné sociální podpoře a zabezpečení," uvádí Lucie Trlifajová, vedoucí výzkumného týmu SPOT.
Doplňuje, že právě živnostníci a "dohodáři", by museli pozastavit podnikatelskou činnost, aby o dávky vůbec mohli žádat. A to většina z nich nechtěla a nechce udělat. Navíc by ztratili nárok na kompenzace.
"V krizové situaci, jakou je pandemie, je nutné hledat k řešení jejich sociální situace ad hoc nástroje jako ošetřovné nebo kompenzační bonusy," dodává Lucie Trlifajová.
Podle ní z průzkumu mezi živnostníky vyplynulo, že jako opravdovou pomoc v době pandemie ocenili pouze bonus v podobě takzvané "pětadvacítky" na jaře loňského roku a odpuštění záloh na sociální a zdravotní pojištění od března do srpna.
Český statistický úřad zaznamenal v roce 2020 dvojnásobný pokles odpracovaných hodin u pracovníků na prekérních pozicích, tedy právě OSVČ a dohodáře, oproti zaměstnancům. Podle PAQ Research má nyní až pětina z těchto pracovníků problém se splácením závazků nebo dluhy.
Zjištění analýzy navíc ukazuje, že státní podpora prekérních pracovníků je nedostatečná a přichází často pozdě. Řada živnostníků má podle výzkumníků problém pokrýt základní náklady.
"Tito lidé milují své profese a doufají v co nejdřívější návrat k normálu. Mezitím si hledají překlenovací práce. Minimalizují náklady. A pokud mají možnost, obrací se s prosbou o pomoc na své rodiny. Někdy jsou ale odkázání na půjčky nebo prodej osobních věcí," doplňuje Andrea Svobodová, výzkumnice, která vedla rozhovory s lidmi zasaženými pandemií.
Podle ní zkušenost těchto lidí, kteří byli celkem relativně slušně zajištěni, měli nějaké úspory a pak na ně dopadla ztráta nebo omezení příjmů, není spojena s rychlým propadem do chudoby, ale spíš by jí šlo popsat jako konstantní balancování na její hraně.
Vedle skutečnosti, že se o dávky prekérní pracovníci stydí požádat, sehrála podle zjištění výzkumníků klíčovou roli také státní politika. V červenci 2020 začala platit novela zákona o státní sociální podpoře. V tom samém měsíci klesl o 35 tisíc domácností počet příjemců příspěvku na bydlení. Ten loni pobíralo pouhých 3,5 procenta.
Příspěvek na živobytí stoupl z 1,29 % na 1,34 %, přičemž rostl více u domácností jednotlivců. Přídavky na děti byly vyplaceny na zhruba 9,5 procent nezaopatřených dětí. "Z těchto údajů je patrné, že dávky pomoci v hmotné nouzi neslouží jako ochrana pro lidi zasažené pandemií," míní Trlifajová.
Ukazují se tak dlouhodobé nesrovnalosti mezi velmi omezeným sociálním systémem a širokou skupinou osob v nejisté ekonomické situaci.
"Na případu osob v nejistých zaměstnáních dochází vlivem pandemie ke zviditelnění dlouhodobých systémových problémů sociální politiky České republiky - prekérní práce a nízké mzdy, vysoké ceny bydlení, obtížně řešitelné exekuce, problematické možnosti skloubení práce a péče," uzavírá Trlifajová s tím, že by stát měl do svých politik zaměstnanosti zahrnout i prekérní pracovníky.
