Index Bloomberg Professional Global Confidence dosáhl za srpen hodnoty 58,1 bodů, čímž nabyl svého maxima za posledních 22 měsíců. Tento index měřící důvěru v globální ekonomiku mezi 2300 profesionálními ekonomy se při tom za červenec usadil na hodnotě jen 39,1 bodu.
Nejenže je tedy index na svém maximu, ale i jeho růst dosáhl své nejvyšší hodnoty. Je to navíc poprvé, co přesáhl hranici 50 bodů, což znamená, že mezi ekonomy je více optimistů než pesimistů.
Podle mediánového odhadu účastníků průzkumu bude americká ekonomika růst ve čtyřech po sobě jdoucích kvartálech počínajících tím současným o více než dvě procenta. Výsledkem průzkumu jsou totiž i dílčí indexy odhadující růst HDP v jednotlivých státech či vývoj cen akciových indexů. Zatímco americké a německé akcie zhruba podle půlky dotázaných porostou, podle druhé půlky budou klesat. V případě Japonska, Velké Británie a Itálie jsou si ale účastníci průzkumu pokračováním růstu akciových titulů mnohem jistější.
„Je jasné, že recesi je konec a na cestě je oživení," řekl analytik belgické banky Fortis Nick Kounis. Levicový nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman zase hlásá, že svět se díky státním zásahům vyhnul druhé Velké depresi. Prezident Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet se pro změnu nechal slyšet, že v Eurozóně proběhne „postupná obnova".
Co stojí za takto optimistickými prohlášeními? Poslední data z USA, Velké Británie a Itálie ukazují, že HDP se v druhém kvartálu snižoval podstatně pomaleji, než dříve. Americká míra nezaměstnanosti v červenci dokonce klesla. LIBOR sazby určující cenu peněz na mezibankovním trhu jsou nízko, a tedy indikují, že mezi bankami navzájem zase existuje důvěra. Akciové indexy vytrvale rostou. Banky vykázaly za druhý kvartál velmi dobré zisky. Dalo by se dlouho pokračovat.
V krátkodobé oživení věřím i já, avšak podotýkám v krátkodobé. Vše totiž není zdaleka tak růžové, jak se nám snaží někteří nalhat. Tak např. výsledky bank byly uměly vylepšeny upisováním nových akcií, tradingem v podmínkách rostoucího a volatilního trhu a v neposlední řadě zmírněním účetních pravidel. S rychlým růstem akcií o desítky procent za několik měsíců jsme se setkávali i během Velké deprese. Důvěra mezi bankami existuje díky tomu, že centrální banky lijí do ekonomik novou ničím nekrytou likviditu. A konečně hrubý domácí produkt klesá již jen pomalu z úplně stejných důvodů.
S měnovou a fiskální expanzí v zádech je to snadné. Takováto cesta z recese však nemůže pokračovat dlouho. Tisknutí peněz zničí informační funkci úrokových měr a bude znamenat špatnou alokaci kapitálu a fiskální expanze bude hnát státní rozpočty do gigantických schodků. Až však dopování ekonomiky pomocí „nepovolených prostředků" skončí (jakože bude někdy muset), zjistíme, že značná část soukromých výdajů byla vytlačena státními. Jejich postupné a nutné uvadnutí však bude znamenat i opětovné ponoření se globální ekonomiky do recese.
| Petr Hlaváč autor je analytikem společnosti X-Trade Brokers |
