Od ledna 2011 je účinný nový daňový řád (zákon č.280/2009 Sb.), který nahrazuje dosud platný zákon o správě daní a poplatků.
Kromě zásadní změny struktury celého zákona (podrobněji zde) přináší daňový řád také řadu novinek, týkajících se lhůt pro stanovení a placení daně.
Nejasnosti dosavadní úpravy
V dosavadním zákoně o správě daní a poplatků jsou lhůty pro vyměření daně upraveny v § 47. Vzhledem k tomu, že tento paragraf obsahoval pouze dva odstavce, byly výklady týkající se lhůty, ve které lze vyměřit nebo doměřit daň, protichůdné.
Lhůta pro vyměření daně byla stanovena na tři roky od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost podat daňové přiznání nebo hlášení, nebo v němž vznikla daňová povinnost, aniž by zde byla povinnost daňové přiznání nebo hlášení podat.
Tato doslovná textace zavdávala příčiny k diskusím, jaká je vlastně lhůta pro doměření daně: jde skutečně o lhůtu tří let, když je tato lhůta prodloužena o další zdaňovací období, a to takové, ve kterém nastává povinnost podat daňové přiznání?
V praxi tak docházelo k tomu, že lhůta pro vyměření daně v případě povinnosti podat daňové přiznání byla de facto roky čtyři.
Naproti tomu lhůta u daní, u kterých nevznikla povinnost podat přiznání, byla opravdu pouze tři roky. Tím docházelo k nerovnoprávnému postavení různých daní.
Na to reagoval Ústavní soud, podle kterého má být lhůta pro vyměření daně jednotně počítána po dobu tří let od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikla daňová povinnost (tzv. teorie 3+0). V praxi to znamená, že lhůta pro vyměření daně za zdaňovací období, které skončilo 31. prosince 2008, uplyne 31. prosince 2011.
Aby se zabránilo dalším nejasnostem při výkladu zákona a rozporu s nálezem Ústavního soudu, byla přijata s účinností od ledna 2010 novela, která již jasně definuje lhůtu pro vyměření daně:
„Pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak, nelze daň vyměřit ani doměřit, či přiznat nárok na daňový odpočet po uplynutí tří let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla daňová povinnost, nebo do tří let od vzniku daňové povinnosti u těch daní, které nemají zdaňovací období."
Až deset let
Dosavadní zákon o správě daní a poplatků rovněž definoval případy, kdy lze tuto tříletou lhůtu prodloužit a jaká je maximální lhůta, ve které lze daň vyměřit.
Byl-li před uplynutím tříleté lhůty pro vyměření daně učiněn úkon směřující k vyměření daně nebo jejímu dodatečnému stanovení, běží tříletá lhůta znovu od konce roku, v němž byl daňový subjekt o tomto úkonu zpraven.
Vyměřit a doměřit daň však lze nejpozději do deseti let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání nebo hlášení, nebo v němž vznikla daňová povinnost, aniž by zde byla současně povinnost daňové přiznání nebo hlášení podat.
| Čtěte podrobněji: Nový daňový řád: Tvrdší pokuta, ale jinak dobré zprávy Tresty od finančního úřadu: Co hrozí po Novém roce Podnikatele čeká přísnější DPH, platit má i odběratel |
Rovněž v tomto případě docházelo k výkladovým nesrovnalostem.
Podle původního výkladu byl za úkon, který prodlužuje lhůtu k vyměření daně, považován jakýkoliv úkon učiněný jak správcem daně (např. dodatečný platební výměr), tak i daňovým subjektem (např. podání dodatečného přiznání).
S postupem času se však tento výklad začal měnit, a to směrem k tomu, že prodloužit lhůtu může pouze úkon správce daně, který směřuje konkrétně k vyměření nebo doměření konkrétní daně. Současně musí být tento záměr z úkonu správce daně zcela zjevný, a to nikoliv jen z názvu tohoto úkonu, ale také z jeho obsahu.
Daňový řád - zpřesnění a doplnění
Nový daňový řád, účinný od ledna 2011, je silně ovlivněn dosavadní judikaturou (rozhodnutí soudů), a proto se v něm objevuje řada zpřesnění a doplnění, týkajících se mimo jiné právě lhůt pro stanovení daně i její placení.
V § 148 je základní lhůta pro stanovení daně tříletá. Nově tato lhůta začíná běžet nikoliv posledním dnem zdaňovacího období, v němž vznikla daňová povinnost, ale dnem, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového přiznání nebo v němž se stala splatnou daň, u které povinnost podat daňové přiznání nevzniká.
Pokud tedy bude lhůta pro podání daňového přiznání za rok 2010 končit 31. března 2011, potom lhůta pro stanovení daně skončí dnem 31. března 2014.
Daňový řád rovněž přesně vyjmenovává úkony, které mohou lhůtu pro stanovení daně prodloužit. Základní lhůta pro stanovení daně se prodlužuje o jeden rok, pokud v posledních dvanácti měsících před uplynutím dosavadní lhůty došlo k:
a) podání dodatečného daňového tvrzení nebo oznámení výzvy k podání dodatečného daňového tvrzení, pokud tato výzva vedla k doměření daně,
b) oznámení rozhodnutí o stanovení daně,
c) zahájení řízení o mimořádném opravném nebo dozorčím prostředku,
d) oznámení rozhodnutí ve věci opravného nebo dozorčího prostředku, nebo
e) oznámení rozhodnutí o prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně.
Při učinění těchto úkonů v posledních 12 měsících před koncem původní lhůty trvá lhůta pro stanovení daně nikoliv tři, ale čtyři roky.
Nový běh lhůty
Nově je v daňovém řádu upraven i případ, kdy se lhůta pro stanovení daně počítá znovu od svého počátku.
K tomu může dojít v případě, kdy před uplynutím lhůty pro stanovení daně byla zahájena daňová kontrola, bylo podáno řádné daňové tvrzení nebo oznámena výzva k podání řádného daňového tvrzení.
V této situaci začíná běžet nová tříletá lhůta ode dne, kdy byl příslušný úkon učiněn. Tímto prvním dnem nového začátku lhůty tedy může být den, kdy byla zahájena daňová kontrola nebo kdy bylo podáno řádné daňové přiznání (např. v případě, že nebylo podáno v řádné lhůtě).
Zbraň na "mrtvé brouky"
Paragraf 87 nyní dává správci daně (finančnímu úřadu) možnost zaslat daňovým subjektům (poplatníkům), které nekomunikují (jsou nekontaktní) a neumožní tak zahájení daňové kontroly běžným způsobem, výzvu.
V této výzvě správce daně určí místo zahájení daňové kontroly, předmět daňové kontroly a lhůtu, ve které je daňový subjekt povinen sdělit správci daně den a hodinu v rámci pracovní doby správce daně, kdy bude připraven k zahájení daňové kontroly. Tato lhůta je 15 dní a nelze ji prodloužit.
V odpovědi na výzvu přitom musí daňový subjekt nejen navrhnout den zahájení daňové kontroly, který musí nastat nejpozději 15 den od uplynutí lhůty pro odpověď na výzvu, ale musí jej sdělit správci daně nejméně tři pracovní dny před navrhovaným termínem zahájení kontroly.
Pokud daňový subjekt ve stanovené lhůtě neodpoví na výzvu řádně (tj. bez uvedení závažných důvodů, případně nesplní-li formální požadavky této výzvy), a tím neumožní ve sděleném termínu zahájit daňovou kontrolu, může správce daně bez provedení daňové kontroly stanovit daň podle pomůcek.
Důležité však je, že uplynutí lhůty pro odpověď na tuto výzvu znamená automaticky nové zahájení běhu prekluzivní lhůty pro vyměření daně bez ohledu na to, zda byla daňová kontrola skutečně zahájena.
Přerušení běhu lhůty
Daňový řád navíc obsahuje i přesný výčet případů, kdy může dojít k přerušení běhu lhůty pro stanovení daně.
Běh lhůty se přerušuje v případech, kdy probíhá řízení, které je v souvislosti se stanovením daně vedeno před soudem ve správním soudnictví a před Ústavním soudem, nebo řízení o otázce, o níž je příslušný rozhodnout soud a která je nezbytná pro správné stanovení daně.
Lhůta se přerušuje rovněž od okamžiku zmeškání odvolací lhůty proti rozhodnutí o stanovení daně až do oznámení rozhodnutí o jejím navrácení v předešlý stav, nebo od marného uplynutí úložní doby až do dne doručení rozhodnutí, kterým je prohlášena neúčinnost doručení rozhodnutí vydaného v nalézacím řízení.
Stejně jako v zákoně o správě daní a poplatků i v daňovém řádu končí lhůta pro stanovení daně nejpozději uplynutím 10 let od jejího původního počátku, tj. od posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání nebo ode dne splatnosti daně, u které nevzniká povinnost podat daňové přiznání.
Daňové trestné činy a účinná lítost
Nově daňový řád upravuje ve dvou samostatných odstavcích § 148 i situace, které souvisejí s daňovými trestnými činy.
V prvním odstavci určuje daňový řád pro stanovení daně dvouletou lhůtu po roce, v němž nabylo rozhodnutí trestního soudu právní moci. V tomto případě nehraje roli, zda již uplynula řádná lhůta pro stanovení daně či nikoliv.
Další odstavec řeší situaci takzvané účinné lítosti. Daňový subjekt podá řádné nebo dodatečné daňové tvrzení (přiznání) a současně tuto daň včetně jejího příslušenství uhradí za účelem splnění podmínek pro zánik trestnosti daňového trestného činu. V tomto případě lze daň z takového daňového tvrzení stanovit bez ohledu na to, zda již uplynula lhůta pro stanovení daně.
Trestní řízení však představuje jedinou výjimku, kdy lze po uplynutí deseti let podat řádné nebo dodatečné daňové přiznání a zaplatit daň.
Placení daní
Právo vybrat a vymáhat daňový nedoplatek se podle dosavadní úpravy promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal daňový nedoplatek splatným.
Maximální lhůta pro placení daně je stanovena na 20 let od konce roku, ve kterém se stal nedoplatek splatným (30 let v případě zástavního práva k nemovitostem).
Důvodem pro prodloužení původní šestileté lhůty může být například výzva správce daně k úhradě nebo daňová exekuce, od jejichž vydání běží šestiletá lhůta znovu.
Nový daňový řád přináší od ledna upřesnění i v této oblasti. Lhůta pro placení daně činí šest let. Nově se však počítá od skutečného dne splatnosti, a v případě stanovení náhradního termínu pro úhradu daně od tohoto náhradního dne, a nikoliv jako dosud až od konce roku, ve kterém byla daň splatná.
| Čtěte podrobněji: Nový daňový řád: Tvrdší pokuta, ale jinak dobré zprávy Tresty od finančního úřadu: Co hrozí po Novém roce Podnikatele čeká přísnější DPH, platit má i odběratel |
Daňový řád rovněž stanoví případy, kdy úkon správce daně (finanční úřad) znovu zahájí běh lhůty pro placení daně. Jedná se o zahájení exekučního řízení, zřízení zástavního práva a oznámení rozhodnutí o posečkání.
Běh lhůty pro placení daně se přerušuje po dobu, kdy dojde k vymáhání daně soudem nebo soudním exekutorem, k přihlášení daňové pohledávky do insolvenčního řízení či dražby, případně k daňové exekuci srážkou ze mzdy nebo k dožádání mezinárodní pomoci při vymáhání nedoplatku.
Stejně jako dosud lhůta pro placení daně končí nejpozději uplynutím 20 let od jejího počátku, s výjimkou nedoplatku zajištěného zástavním právem, u něhož právo vymáhat a vybrat nedoplatek zaniká po uplynutí 30 let od zápisu tohoto práva do příslušného veřejného registru.
O autorce: Helena Zemanová pracuje jako Senior Tax Consultant ve společnosti Apogeo
