Praha - Utratit jednu z nejvyšších výher v evropské historii může být práce na plný úvazek a možná na několik životů. Nebo, podle nátury, otázka jednoho zásadního investičního rozhodnutí či několika opravdu velkorysých nákupů.
Problém, co s náhle nabytými miliardami, se kterým se v realitě potýká jen jeden z deseti milionů Čechů, má mnoho řešení. Začněme těmi alespoň zdánlivě racionálními.
Cesta investora, novopečeného bankéře či "velkého škudlila"
Jedním ze základních instinktů je bohatství zabezpečit, a pokud možno rozmnožit. Pokud je výherce průměrný Čech, a není příliš důvodů si myslet něco jiného, má geny střádala požadujícího jistotu a stabilní výnos. Ale to jsou při sumě odpovídající výhře v loterii Eurojackpot jen obtížně dosažitelné parametry.
I kdyby neznámý Východočech rozložil peníze do všech bank, které v Česku působí, a do každé vložil maximální sumu, na niž se ještě vztahuje pojištění, zbavil by se starostí jen o zhruba tři procenta vyhrané sumy. Kdyby do výběru přidal všechny kampeličky, situace by se změnila jen mírně, a navíc by musel spěchat - již za necelé tři týdny se totiž z nových vkladů do kampeliček desetina převede do kapitálu, a přestane tak za ni stát ručit.
Stoprocentní jistota je tedy ve světě bank nedosažitelná. Ostatně standardní banky střadatelům nabízejí úrok pod jedno procento a to by jistě žádný investiční poradce nedoporučil. Výhry by se samozřejmě rády ujaly privátní banky a jejich bankéři specializovaní na nejbohatší klientelu. Ti by nabídli i vyšší výnos, ale ani oni by nemohli zaručit zcela nulové riziko.
Originálním způsobem, jak problém vyřešit, by bylo založit si vlastní banku. Teoreticky by to neměl být problém, požadovaný minimální základní kapitál 500 milionů lze z výhry uhradit pětkrát. Že za srovnatelné peníze je možné koupit již existující menší finanční ústav, se ostatně ukázalo tuto středu.
Velevážený partner ministerstva financí
Velmi konzervativní cestou by byl nákup státních dluhopisů. Kdyby výherce byl při penězích už v polovině května, kdy stát zatím naposledy sbíral prostředky na své fungování na trhu, mohl skoupit přes polovinu nabízeného balíku patnáctiletých obligací. Dosažený tržní výnos 1,27 % by mu zajišťoval roční rentu 31 milionů.
Ale pozor: od té doby tržní hodnota těchto dluhopisů citelně poklesla. Je klidně možné, že aby dostal celou částku zpět, bude ve světě rostoucích úroků nutné držet nakoupené obligace až do splatnosti. A to už vrhá na rizika této zdánlivě zcela bezproblémové investice jiné světlo: už jen proto, že v roce 2030 Česko může být v eurozóně, a stát tak nebude svrchovaným pánem domácí měny.
Vyhraná částka je tak obrovská, že by na pražské burze stačila na kompletní výkup nejedné emise. Jedna z mála akcií, která by takového investora mohla sama o sobě uspokojit, je ČEZ. Za celou výhru je při nynějším kurzu (tedy za nepravděpodobného předpokladu, že makléři dokážou takový objem nakoupit tak šikovně, aby kurzem neposunuli výrazně vzhůru) možné nakoupit na čtyři miliony akcií ČEZ. A to by z výherce dělalo druhého až třetího největšího soukromého akcionáře, přičemž srovnatelnou společnost by mu na valné hromadě dělaly jen velké zahraniční fondy.
Pokud by věřil v udržitelnost dnešní dividendy, měl by na útratu pěkných 160 milionů korun ročně. Ovšem s rizikem plynoucím z toho, že vše vsadil na úspěch odvětví, z něhož mnozí investoři utíkají.
Čím dál víc bohatých nyní investuje do nemovitostí či zemědělské půdy a poradci takovou cestu jistě doporučí i výherci. Zůstaňme u půdy: při ceně, kterou při nedávné koupi obří biofarmy zaplatil realitní magnát Radovan Vítek, by výhra stačila na 40 tisíc hektarů kvalitní půdy. Pokud vám chybí měřítko: úrodné lány by zabíraly plochu srovnatelnou s rozlohou celého okresu Ústí nad Labem.
V realitě jistě dojde na všemi doporučovanou diverzifikaci, která bude zahrnovat více trhů. A to především zahraničních. S těmi však pár miliard korun nezahýbá.
Extravagance náhle dosažitelná
Přízeň osudu výherce katapultovala zhruba na konec padesátky nejbohatších Čechů. Výhra je tak vzdálená běžným měřítkům, že úvahy o kolonách čítajících tisícovky luxusních limuzín či o horách kaviáru zkonzumovaných v nejlepších světových podnicích, které by se za ni daly koupit, vyznívají absurdně a současně banálně.
Český realitní magnát Radovan Vítek koupil venkovské sídlo Rydinghurst od někdejšího člena populární britské skupiny The Beatles Ringo Starra za 13 milionů liber. S dvěma a půl miliardami "v kapse" je jen málo co nedosažitelné. K mání mohou být vypiplané domy rockových či popových hvězd - a to i těch nejzářivějších. Například na koupi sídla Ringo Starra za cenu, za niž jej získal již zmíněný český miliardář Vítek, stačí pětina Eurojackpotu.
Výhra by přesně stačila i na zhmotněnou fantazii Michaela Jacksona, jednoho z nejlépe placených umělců historie. Jeho bývalé sídlo Neverland je shodou okolností právě na prodej.
Jedním z mála faktů, které o sobě výherce prozradil (či chtěl, aby se za fakta považovalo), je, že se po návštěvě v Sazce, kde se osudovým tiketem prokázal a kde si vyzvedl zálohu mírně přesahující jednu desetitisícinu výhry, vrátil vlakem.
Pokud ho cesta po kolejích bude bavit i nadále, má unikátní možnost: pořídit si vlak vlastní.
Souprava Stadler Flirt, s níž soukromý dopravce Leo Express konkuruje Pendolinu, se dá koupit za nižší stovky milionů korun. Zmíněný Leo Express nakoupil pět vlaků za miliardu a půl. S výhrou tedy opravdový fanda do vlaků dokáže rozjet nového železničního dopravce a ještě mnoho let sanovat případné ztráty.
Paradoxně méně extravagantní by bylo zařadit se mezi miliardáře s vlastním tryskáčem. Populární osmimístný Learjet se dá pořídit za méně než půl miliardy korun, řada mírně "olétaných" byznysjetů je ještě dostupnější. Rekordní výhra dělá teoreticky přístupný i nákup Boeingu 737-700 BBJ.
Luxusní varianta letounu známého z pravidelných linek (kde běžně vozí na 150 osob) by ale spolkla tak velkou část výhry, že by ji žádný příčetný poradce nedoporučil už jen proto, aby bylo i za co létat. Petr Kellner, který je jediným z Čechů, který takto upravený boeing vlastní, je prostě ve zcela jiné lize než loterií stvořený miliardář.
Poněkud nadčasovější hodnotu představují uznávaná umělecká díla. Zatímco z nejoceňovanějších a na trhu dostupných českých obrazů si může výherce sestavit menší galerii (dosud nejdražší Kupkův Tvar modré se před třemi lety prodal za 56 milionů korun), na nejdražší světová díla by už nedosáhl. Za sumu odpovídající jackpotu se před 10 lety prodal Picassův Chlapec s dýmkou, ovšem dnes už bude jeho cena pravděpodobně výrazně výš. A úplná špička historického žebříčku již atakuje hranici dvou set milionů dolarů.
Sportem k postupnému chudnutí
Suma, pro kterou si ve čtvrtek výherce došel, je srovnatelná s platem Jaromíra Jágra za celou kariéru. Za čtvrtstoletí v NHL a v Rusku si slavný hokejista vydělal jen asi o desetinu víc. Jágr měl i jiné významné příjmy, ale současně i nezanedbatelné výdaje, takže je celkem pravděpodobné, že finanční možnosti výherce jsou srovnatelné.
Stejně jako Jágr by si tak snadno mohl koupit či podporovat libovolný klub v české hokejové extralize. Pokud by chtěl, aby klub z metropole regionu, v němž (podle místa podání tiketu) zřejmě žije, nesl jeho jméno, nebyl by to problém. Pardubicím nyní titulární sponzor chybí. Za několik desítek milionů korun by klub pravděpodobně byl svolný k dohodě a historického a fanoušky tradičně skandovaného názvu Dynamo by se jako již mnohokrát v minulosti vzdal.
Špičkový fotbal je dražší, ale s miliardami v kapse stále ufinancovatelný koníček. Alespoň dočasně. Výhra by teoreticky stačila na sestavení fotbalové jedenáctky se stejně štědrou smlouvou, jakou má v Chelsea Petr Čech – ovšem jen na jeden rok.
Buffettovsko-zemanovské řešení
Pokud by se novopečený miliardář chtěl inspirovat aktuální "módou" mezi nejbohatšími, pak charitě věnuje víc než jen drobné na uklidnění svědomí.
Miliardář a modla mnoha investorů Warren Buffett jde příkladem. Zavázal se, že odkáže rodině pouhou setinu svého majetku a zbytek půjde na charitu.
Kdyby se výherce mezi miliardáři necítil dobře a dal na dobročinnost "buffettovských" 99 procent ještě během života, stále by si mohl užívat dvojnásobek sumy, kterou mírně nadprůměrně postavený Čech vydělává po celou pracovní kariéru (a to ji na rozdíl od výherce ještě zdaní). Za darovaný "zbytek" by třeba organizace Cesta domů, která se zaměřuje na pomoc hospicům, mohla financovat svou činnost dalších sto let.
V případě, že je výherce fanouškem Miloše Zemana a chtěl by přispět na prezidentův fond na úhradu státního dluhu, může si být jist, že mezi ostatními dárci nezapadne. Za dva roky činnosti se ve fondu nashromáždilo podle seznamu dárců zveřejněného na webu prezidentskyfond.cz něco přes pět a půl milionu korun.
Podle prezidenta do něj mají například povinně přispívat podnikatelé, kteří s ním chtějí jezdit na zahraniční cesty (což se neděje a ani to v praxi Hrad neověřuje). Sama hlava státu sem posílá část platu a desetitisícovými částkami přispívají jeho poradci, drobnějšími příspěvky pak i běžní občané.
Momentálně ve fondu jsou zhruba dvě promile rekordní výhry.
