Antidiskriminační zákon je tu. Co přináší nového?

Marie Janšová a Radek Dvořáček, Glatzová & Co.
5. 9. 2009 20:20
Dlouho diskutovaná novinka je účinná od září. Přečtěte si podrobný přehled toho, co přináší

O autorech: Marie Janšová působí jako advokátka a Radek Dvořáček jako advokátní koncipient, oba v advokátní kanceláři Glatzová & Co.

Od začátku září je účinný dlouho očekávaný zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací, známější spíše pod označením antidiskriminační zákon.

Je kompromisem dvou hlavních názorových proudů - na jedné straně zákonodárců a na straně druhé neziskových organizací, jejichž hlavním a jednotným cílem bylo, aby nový zákon přinášel co nejvyšší právní ochranu obětem diskriminace. I když všechny zainteresované strany očekávají, že po parlamentních volbách bude zákon novelizován, přijetím normy Česká republika konečně splnila svou povinnost implementovat antidiskriminační směrnice Evropské unie.

Co přináší navíc oproti dřívějšku

Samotná zásada rovného zacházení a zákazu diskriminace, která je společným jmenovatelem pro všechna dílčí práva uvedená v novém zákoně, je zakotvena v Listině základních práv a svobod a již před přijetím nové normy byla konkretizována v některých dalších právních předpisech, např. v zákoně o zaměstnanosti.

Zákoník práce sice zásadu rovného zacházení i stejného odměňování obsahuje, nicméně nestanoví, jak je možné se diskriminaci bránit a naopak již od svého vzniku v roce 2007 odkazuje na v té době neexistující antidiskriminační zákon. Právě roztříštěnost a v některých případech vágnost dosavadní právní úpravy byly jedním z hlavních důvodů pro přijetí nového zákona.

Nejde jen o zaměstnání

Nová právní úprava konkretizuje zásadu rovného zacházení pro řadu oblastí a netýká se jen pracovněprávních vztahů.

Diskriminace je podle zákona zakázána také včetně přístupu k zaměstnání a podnikání, ve věcech členství v profesních komorách a odborových organizací, v oblasti sociálního zabezpečení, přístupu ke zdravotní péči a vzdělání.

Rovné zacházení musí být dodržováno také při poskytování a přístupu ke zbožím a službám, a to včetně bydlení.

Zakázána je diskriminace z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, včetně těhotenství či mateřství, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru.

Oproti některým původním návrhům nakonec nepatří členství v politických stranách mezi zakázané diskriminační důvody.

Co je a co není diskriminace

Zakázané není jen evidentní rozdílné zacházení s osobami ve srovnatelné situaci. Nepřípustná je též diskriminace nepřímá, kterou je situace, kdy k rozdílnému zacházení dojde v důsledku zdánlivě neutrálního opatření či zavedené praxe.

Zákon postihuje také obtěžování, sexuální obtěžování, ale též pronásledování, pokyn a navádění k diskriminaci.

Výslovně jsou uvedeny situace, které zakázanou diskriminací nejsou. Jedná se například o podmínku minimálního věku, vzdělání či praxe pro určité zaměstnání. Rovněž rozdíl důchodového věku žen a mužů je legitimní.

Jak se bránit

Osobám, které se cítí dotčeny na svých právech, zákon poskytuje právní prostředky, na základě kterých se mohou domáhat, aby bylo upuštěno od diskriminačního jednání a případně žádat přiměřenou náhradu.

Například při přidělování obecních bytů se tedy žadatel bude moci domáhat svého práva, pokud jej obec vyjme ze seznamu žadatelů o byt z důvodu, který je možné považovat za diskriminační. Pronajímatelé budou muset nastavit taková kritéria pro posuzování výběru nových nájemníků tak, aby nediskriminovali určitou skupinu zájemců. Zaměstnavatelé budou povinni při vypisování výběrového řízení dbát na to, aby určitou formulací v podaném inzerátu s nabídkou zaměstnání protiprávně nezužovali okruh potenciálních uchazečů.

Jakým způsobem se tedy může postižená osoba bránit? V případě, že se bude jednat o problém uvnitř společnosti, pak by postižená osoba primárně měla postupovat v souladu s firemními pravidly a obrátit se například na osobu, která je k řešení těchto problémů určena. Firmy jsou totiž povinny přijímat opatření k zajišťování rovného zacházení a rovných příležitostí mezi zaměstnanci.

V případě, že se obrátíte na soud, můžete se domáhat upuštění od takového jednání (například aby zaměstnavatel ve výběrovém řízení od uchazečů nechtěl informace o národnosti či rodinném stavu uchazeče), odstranění následků diskriminačního zásahu (například znovu zapsání do seznamu žadatelů o byt) a také přiměřeného zadostiučinění (omluva), případně, peněžního odškodnění. Závadné jednání zaměstnavatele může být prošetřeno také inspekcí práce či ombudsmanem.

Dokazovat musí obě strany

Jedno z nejvíce diskutovaných témat v průběhu legislativního procesu se vztahovalo k otázce, která ze stran bude v případě soudního sporu povinna prokazovat, že k diskriminačnímu jednání došlo či nikoli - tedy kdo takzvaně ponese důkazní břemeno.

Foto: Aktuálně.cz
Čtěte o dalších změnách:
Co všechno se mění od 1. září? Podívejte se

Obecně totiž platí, že žalobce je ten, kdo prokázal, že žalovaný protiprávně zasáhl do jeho práv a předložil k tomu potřebné důkazy.

Dosavadní úprava počítala s absolutním zvýhodněním žalobců domáhajících se svých práv z důvodu diskriminace a stanovila, že žalovaný musí prokázat, že k diskriminaci nedošlo. Tato úprava přinášela velké interpretační i praktické potíže.

Nová (od září účinná) právní úprava, která se opírá o rozhodnutí Ústavního soudu a reflektuje též judikaturu Evropského soudního dvora, nabízí na první pohled kompromisní řešení. Podle něj musí žalobce nejprve uvést taková tvrzení a důkazy osvědčující diskriminaci a teprve poté, je žalovaný povinen prokázat, že k porušení zásady rovného zacházení nedošlo.

V případě nerovného odměňování tak bude muset žalobce uvést všechny skutečnosti, na základě kterých se domnívá, že má nárok na stejnou výši platu jako jiný zaměstnanec na totožné pracovní pozici. Zaměstnavatel pak bude muset prokázat, že  rozdíl v příjmech je dán například rozdílnými pracovními výkony či složitostí pracovních úkolů.

Praktičnost tohoto řešení stejně jako efektivnost nového zákona proti nerovnému zacházení bude možné posoudit až po několika měsících. Rovněž se ukáže, zda obdobně jako v některých jiných zemích vyvolá přijetí antidiskriminační legislativy zvýšený počet - mnohdy absurdních - soudních sporů či nikoli.

 

Právě se děje

Další zprávy