Paříž/Atény - Hlavním poraženým z nedělního volebního supervíkendu jsou úspory - podstata dva roky trvajícího bolestivého boje s krizí jednotné měny.
Hned druhé ráno po volbách akciové trhy voličům vzkázaly, že jejich nedělní rozhodnutí je v budoucnu může bolet ještě víc.
Voliči v Řecku totiž zpochybnili plán na odvrácení nejakutnější hrozby - řeckého bankrotu. Ti francouzští zase ohrozili střednědobý plán návratu jednotné měny k finančnímu zdraví - fiskální pakt. Všichni společně pak zpochybnili potřebné reformy, v případě Francie v druhé největší ekonomice eura.
Vzrostlo tak nebezpečí, že ústup z dohodnutého protikrizového kurzu povede k nové vlně nákazy ohrožující soudržnost samotné eurozóny. Ta však nemá moc jiných možností, než udělat pro záchranu eura všechno, co může.
MMF Řecku: Bez reforem už vám nepůjčíme
Voliči v Řecku a Francii dali v neděli hlasitě najevo, že reforem a škrtů, které už trvají přes dva roky, mají dost.
Že Řecko ve spolku společné měny nikdo držet nebude, dal jako první z lídrů eurozóny nahlas najevo rakouský kancléř Werner Faymann už před volbami. Dodal ale, že si Řecko bude muset uvědomit následky, které jeho odchod bude případně mít. Ty můžou přijít už za několik týdnů.
Řecko musí do června oznámit dodatečné úspory do roku 2014 ve výši 11 miliard eur, aby dosáhlo na další výplatu v únoru dohodnutého druhého záchranného programu. V nedělních volbách však výrazně uspěly strany, které pokračování v dohodnuté záchraně odmítají.
Jeden z hlavních věřitelů Řecka, Mezinárodní měnový fond, podle agentury Reuters vzápětí varoval, že pokud nová vláda tyto škrty neschválí, jeho díl pomoci Řecko neuvidí. Bez ní však nebude mít země na platy státních zaměstnanců, na penze ani na některé základní funkce státu.
Že trhy berou tuto hrozbu vážně, dokázal pondělní propad řeckých akcií o osm procent, tedy na hodnoty blízké dvacetiletým minimům, kterých dosáhly v lednu před schválením druhé pomoci. Některé tamní banky poklesly o 16 procent.
Banka Citigroup po volbách zvýšila pravděpodobnost, že Řecko euro opustí z 50 na 75 procent.
Hollande chce růst na dluh
"Ve srovnání s tím není vítězství diplomatického socialisty Francoise Hollanda, prosazujícího větší orientaci na růst a menší na úspory, ničím dramatickým," tvrdí hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny Jan Bureš.
Ve skutečnosti však podle něj Hollandovy předvolební sliby (výrazně vyšší daně pro bohaté, snížení věku pro odchod do důchodu, zmrazení cen pohonných hmot nebo přijetí dvanácti tisíc nových učitelů a policistů) zakonzervují Francii přesně v těch problémech, které ji v lednu připravily o prestižní ratingovou známku AAA, a kvůli kterým začíná citelně zaostávat za Německem.
Konkurenceschopnost Francie tak podle Bureše spíš klesne. Pro zemi, která vloni skončila se schodkem obchodní bilance 70 miliard, dluhem 1,7 bilionu eur a nezaměstnaností na 10 % (13leté maximum) je to vážný problém. Zvlášť v porovnání s Německem, které naopak dosáhlo obchodního přebytku 130 miliard a nezaměstnanost je tam s 6 % nejnižší za 20 let od sjednocení.
Hollande stejně jako řecký volič odmítá neustálé škrty. Jeho sliby jdou přesně proti dosavadnímu hlavnímu - tedy německému - proudu. V kampani totiž sliboval velká opatření na stimulaci ekonomiky financovaná společnými evropskými dluhopisy (tedy novým dluhem) a odklad v plnění rozpočtových cílů stanovených ve fiskálním paktu.
Čeká euro další kolo záchran?
EU začala o vlastním paktu růstu mluvit už před francouzskými volbami a jeho kompromisní podoba se podle agentury Reuters může objevit už na červnovém bruselském summitu EU. Pokud však jde o fiskální pakt, dostal Hollande z Německa opakovaně jasný vzkaz, že si na něj EU sahat nedá.
Hollande opakovaně prohlásil, že pokud vyhraje, odmítne fiskální pakt ratifikovat.
Pokud se potíže Řecka a dalších zemí prohloubí, eurozóna zřejmě nebude mít na výběr a bude muset opět zasáhnout, tvrdí agentura Bloomberg. Z celkového dluhu Řecka ve výši 266 miliard totiž drží 194 miliard eur Evropská centrální banka neboli daňový poplatník zemí eurozóny. Pokud by Řecko euro opustilo, mohl by tento dluh propadnout.
Podobné je to s dluhem Itálie a Španělska, které jsou všeobecně považovány za ekonomicky „příliš velké na to, aby padly". Na jejich případnou záchranu proto eurozóna zvýšila záchranné fondy na 700 miliard a Mezinárodní měnový fond o 430 miliard eur.
Prosadit další záchranu a úspory však bude kvůli odporu voličů napříč kontinentem stále těžší.
Všechna ta nejistota tak vrací riziko spuštění starého známého začarovaného kruhu: nová vlna nákazy zvýší rizikové přirážky na dluhopisových trzích, dluh zemí se prohlubuje a jejich manévrovací prostor zužuje.
Vloni na podzim si to zkusila nejen jižní periférie eura včetně Itálie a Španělska, ale dokonce už i Francie.
