Guvernér České národní banky Jiří Rusnok minulý týden v České televizi divákům vzkázal, že se vysoká inflace, která je už teď dvojciferná, projeví na dramatickém snížení hospodářského růstu Česka. Růst hrubého domácího produktu (HDP) může podle něj koncem letošního roku dokonce klesnout k nule.
"Bohužel takto poskládaná inflační nálož způsobí posléze, troufám si říct, možná až nějakou recesi nejen v české, ale i evropské ekonomice. Obávám se, že se růst sníží dramaticky. Budeme rádi za černou nulu už na konci tohoto roku. Promítne se to bohužel zejména do roku 2023," prohlásil guvernér.
V kombinaci s rekordním zdražováním, a tím pádem i odhadovaným propadem reálných mezd, v Česku až o osm procent, to vše podle Rusnoka představuje mimořádný šok, jaký česká ekonomika nezažila v podstatě již 30 let.
"Stagflace je tak strašák hlavně pro tvůrce ekonomické politiky, protože ať již zareagují jakkoliv, vždy je to z nějakého pohledu špatně."
A roky 1991 a 1992 pro tuzemskou ekonomiku skutečně šokem byly. Hospodářství se tehdy propadlo především vlivem liberalizace cen a následoval dramatický pokles kupní síly obyvatelstva o více než o desetinu, připomněl Český statistický úřad. Teprve v roce 1993 se situace stabilizovala a ekonomika si připsala mírný růst.
Ropný šok ze 70. let
Typickou stagflaci z ekonomických učebnic však Česko ve skutečnosti nikdy nezažilo. Jak by vlastně měla vypadat? Poprvé ji zmínil v 60. letech minulého století britský poslanec Iain Macleod, ekonomové ji ale ilustrují na jiném příkladu z historie - a to na takzvaném ropném šoku z 70. let minulého století.
Co je to stagflace
Slovní výraz stagflace je spojením slov stagnace a inflace. Jde o kombinaci vysoké inflace, velmi mírného či nulového hospodářského růstu a vysoké nezaměstnanosti.
Čím se stagflace liší od inflace? V tradičním ekonomickém pojetí je inflace důsledkem vysoké poptávky, rostoucí ekonomiky. V případě stagflace tomu tak není, inflace je primárně důsledkem nějakého typicky nabídkového šoku, například rostoucích cen významných komodit.
Tehdy Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) záměrně snížila těžbu ropy, aby měla vliv na její ceny. Zároveň vyhlásila embargo na vývoz ropy do zemí, které podporovaly Izrael během jomkipurské války. V roce 1973 se cena americké ropy dostala ze tří dolarů postupně až na 12 dolarů za barel.
Kvůli kombinaci vysokých cen ropy a nedostatečných dodávek vznikla na Západě, výrazně energeticky závislém, skutečná stagflace - kombinace vysoké inflace, stagnujícího hospodářství a zároveň i vysoké nezaměstnanosti.
První krok ke stagflaci: vysoká inflace
V tradičním ekonomickém pojetí je inflace důsledkem vysoké poptávky, rostoucí ekonomiky a snižující se nezaměstnanosti. Jenže v případě stagflace tomu tak není - inflace je zde primárně důsledkem nějakého typicky nabídkového šoku, například rostoucích cen významných komodit.
A právě to se děje v současnosti. Výkon ekonomik ve světě předešlé dva roky komplikovaly problémy ve výrobě a dodavatelském řetězci způsobené pandemií koronaviru, následoval nedostatek surovin a zdražování energií. To vše vyústilo v navyšování cen ze strany firem. Inflace tehdy začala růst. Nyní se přidal válečný konflikt na Ukrajině a sankce Západu vůči útočícímu Rusku, které ale mají dopad na mezinárodní obchod. Oživení proto neprobíhá tak, jak se čekalo.
Jako strašák je stagflace mezi ekonomy často označována proto, že proti ní centrální banka obtížně zasahuje běžnými nástroji, jako je zvyšování úrokových sazeb.
"Zpřísnění politiky - tedy zvýšení sazeb centrální bankou či omezení výdajů ze strany státu - totiž sice pomáhá v boji s inflací, zároveň ovšem dále ochlazuje již tak chatrný výkon ekonomiky. Naopak snaha o povzbuzení ekonomiky - tedy snížení sazeb centrální banky či velkorysejší vládní útraty - sice stimuluje ekonomický růst, ale dále zrychluje i inflaci. Stagflace je tak strašák hlavně pro tvůrce ekonomické politiky, protože ať již zareagují jakkoliv, vždy je to z nějakého pohledu špatně," vysvětluje analytik společnosti Cyrrus Vít Hradil.
Faktem je, že prudce rostoucí ceny jsou nejen v Česku, ale i ve zbytku Evropy ekonomickým problémem číslo jedna. Zdražuje bydlení, elektřina, plyn, ale v důsledku hlavně růstu cen energií a komodit také potraviny či pohonné hmoty. Podle ekonomů navíc není zdražování zdaleka u konce a domácnosti s tím musí počítat.
"Inflace je v současné době hlavním makroekonomickým problémem české ekonomiky. Již únorová inflace 11,1 procenta znamenala první dvouciferný meziroční růst spotřebitelských cen od roku 1998," potvrzuje ekonom Komerční banky Jan Vejmělek. "A bohužel vrchol je stále ještě před námi. Předpokládáme, že jarní měsíce mohou přinést inflaci přes 13 procent," odhaduje.
Oproti 70. letům je ale podle Vejmělka dnešní ekonomika přeci jen méně energeticky náročná. "Na globální úrovni se vysoké ceny vstupů, ale zejména potíže s jejich dodávkami a logistikou samozřejmě promítnou do nižšího hospodářského růstu. Globální ekonomika ale bude mít ke stagnaci daleko," domnívá se Vejmělek.
To si ostatně myslí i šéfka Evropské centrální banky Christine Lagardeová. "V současné době nevidíme žádné známky stagnace," uvedla ve středu šéfka ECB. "Vzhledem k pokračujícímu hospodářskému oživení nepředpokládáme, že by ekonomika v letech 2022, 2023 a 2024 stagnovala," dodala.
Druhý krok ke stagflaci: Zastavení hospodářského růstu
To, že svět stagnovat nebude, však neznamená, že by problém se zpomalováním růstu neměla česká ekonomika. Nejnověji to ostatně předpovídá i guvernér ČNB Rusnok v úvodu tohoto článku. Sama centrální banka v únorové prognóze, tedy ještě před ruskou invazí na Ukrajinu, zhoršila odhad vývoje ekonomiky pro letošní i příští rok. Letos zatím čeká růst HDP o tři procenta a příští rok o 3,4 procenta. Loni ekonomika stoupla o 3,3 procenta.
Zhoršení odhadů způsobila právě rostoucí inflace, která snižuje kupní sílu Čechů, i horší výhled zahraniční poptávky. "Vše samozřejmě od začátku pandemie zarámované negativním nabídkovým šokem - tedy nedostupností vstupů, komplikovanou logistikou a možná i tak trochu energetickou politikou Německa a EU," podotýká ekonom ČSOB Petr Dufek v narážce na současnou snahu o odklon od fosilních paliv.
Jak si česká ekonomika povede dál, navíc není podle Dufka ve skutečnosti snadné odhadnout. "Vyloučit v tuto chvíli nelze v podstatě nic. Ještě ani pořádně nevíme, jak se třeba domácnosti vypořádávají s vysokou inflací nebo zda současná inflace nebourá investiční plány firem, neboť se jim prodražují jak stavební, tak i strojní investice, zvyšují náklady na kapitál a podobně," upozorňuje Dufek.
"Netušíme, jak se bude dál vyvíjet válka na Ukrajině, jak ovlivní například letošní zemědělskou sklizeň, a nepřímo tak i ceny potravin. Stejně tak nevíme, jak se rozjede mezinárodní cestovní ruch, který pandemie v posledních dvou letech téměř zlikvidovala. O to více je třeba uvažovat ve více scénářích a stagnace je jedním z nich, byť nemusí být zatím tím hlavním," pokračuje ekonom.
Třetí krok ke stagflaci: Vysoká nezaměstnanost
Třetí podmínkou, která naplňuje ekonomický termín stagflace, je rostoucí nezaměstnanost. O té ovšem momentálně v Česku mluvit nejde. Únorová data českých statistiků jasně ukázala, že problémem trhu práce teď není počet lidí bez práce, ale spíše nedostatek pracovníků.
Pro představu, nezaměstnanost v Česku v únoru klesla na 3,5 procenta, což je o desetinu procentního bodu méně než v lednu. Bez práce bylo 263 433 uchazečů o zaměstnání, zhruba o 3600 méně než v předchozím měsíci. Naopak počet volných pracovních míst je více, zaměstnavatelé jich v únoru nabízeli 363 917, v lednu to bylo asi o 12 200 méně.
Jak se na trhu práce projeví efekt války na Ukrajině a inflace, se ale teprve uvidí. Situace by totiž mohla mimo jiné vést k nutnosti snižování nákladů firem, a tím nakonec i k propouštění. "Nejde jen o samotný přenos drahých energií - a vlastně nejenom energií, ale i surovin a komponentů - do nákladů firem, ale i do finálních cen jejich produkce," doplňuje ekonom Dufek.
Následky války musíme snést, říká ekonom
Analytik Citfin Tomáš Volf má za to, že i kdyby ke stagnaci ekonomického růstu došlo, nebude se jednat o tragédii. "Zvykli jsme si na neustálý růst a udělali si z něj jakousi modlu," říká.
"Jako Evropa jsme zaujali postoj vůči Rusku v podobě sankcí v reakci na jeho agresi na Ukrajině. Je liché se domnívat, že sankce dopadnou jen na Rusko. Toto morální stanovisko zaplatíme, ale je jasné, že ve výsledku se ukáže jako správná volba," domnívá se Volf.
Zejména pokud se Evropa rozhodne aktivně odklonit od energetické závislosti na Rusku, bude ji to podle Volfa bolet. "Ale dlouhodobě je to jediné správné řešení. A pak je tu ještě varianta vleklého konfliktu, ale státy EU mají ještě možnost přitvrzovat sankce. V obou případech ceny porostou a Češi by měli už dnes mnohem výrazněji uvažovat nad svými výdaji," uzavírá Volf.
