Dačice - Osladit si čaj či kávu nebylo před dvěma sty lety zdaleka tak snadné jako dnes. Hospodyňky musely nejdříve nasekat až 1,5 metru vysoké cukrové homole na menší části - zacházet se sekáčkem na cukr přitom nebylo jednoduché.
Za objev kostky cukru podle legendy vděčí svět manželce Jacoba Christopha Rada, ředitele rafinerie cukru v Dačicích na Moravě, která se při sekání cukru zranila. Od vydání patentu na kostkový cukr, který Rad dostal od císaře, uplyne v úterý přesně 175 let. Cukr slisovaný do nejrůznějších tvarů se mezitím stal i předmětem zájmu řady sběratelů, napsala agentura DPA.
"Za svůj vynález dostal císařské privilegium, což byl jakýsi předchůdce patentu," vysvětlil mluvčí rakouského patentového úřadu. Pod privilegiem uděleným Švýcarovi Radovi byl podepsán rakouský císař Ferdinand I., v českých dějinách známější jako král Ferdinand V. Dobrotivý.
Nová technologie, kterou Rad vyvinul údajně kvůli zranění své manželky, spočívala v naplnění mosazné formy se čtyřmi sty čtvercovými přihrádkami cukrovou moučkou, jejím následném lisování a dvanáctihodinovém sušení. V dačické továrně Rad postupně vyráběl 1,1 tuny kostkového cukru denně.
Radův vynález se neuchytil ihned všude, stal se ale díky papírovému obalu oblíbeným reklamním předmětem podávaným ke kávě či čaji. "Design balení se velmi lišil, kavárníci si dělali reklamu či brojili proti dani z nápojů," řekla v rozhovoru s DPA Karin Rädelová ze středoněmeckého Seligenstadtu, předsedkyně Německého klubu sběratelů cukru (DZDF).
Ve své "cukrové komoře" má sbírku, která obsahuje více než 160 000 sladkých kostek. Nejstarším kouskem v její sbírce je kostka ze světové výstavy v New Yorku v roce 1939. Dvaašedesátileté sběratelce první kostku cukru věnoval tatínek, aniž by tušil, co ten zdánlivě nevinný dárek rozpoutá. Dnes má Rädelová ve sbírce dohromady asi tunu cukru.
Se svou zvláštní vášní ale není Rädelová zdaleka sama. "Celé Německo je plné tajných sběratelů cukru," řekla. Téměř každý týden ji prý kontaktují dědici, kteří si nevědí rady se sladkými sbírkami svých zesnulých příbuzných.
Dnešní sbírky v Německu podle Rädelové vznikaly především v dobách hospodářského boomu v 50. letech. Pokud někdo sladké kostky shromažďoval už dříve, většinou se nedochovaly. "Za války se spousta sbírek snědla," uvedla předsedkyně klubu, který má v současnosti asi 60 členů a kupodivu jsou mezi nimi i zubní lékaři.
V Německu v současnosti funguje dvacet cukrovarů, výroba Radova vynálezu by je ale neuživila. "Kostkový cukr je produkt určený velmi úzkému okruhu zákazníků," řekla DPA mluvčí svazu německých cukrovarníků.
Na přelomovou novinku, která usnadnila v 19. století život řadě hospodyněk, se ale stejně jako na jejího vynálezce nezapomnělo. V roce 1983 nechalo město Dačice odhalit u kostela sv. Vavřince památník kostky cukru a pamětní deska připomínající Jacoba Christopha Rada byla v moravském městě odhalena v roce 2003.
K rané funkci kostkového cukru jako reklamního předmětu se na přelomu let 2008 a 2009 vrátila i česká vláda. Jeden z nejslavnějších vynálezů z českých zemí zapojila do kampaně k předsednictví České republiky v Radě Evropské unie. Ve spotu s heslem "Evropě to osladíme" si s kostkou cukru pohrávali čeští vědci, umělci i sportovci.
